Mys dobré nadÄ›je

Tweet

Včerejší příprava byla ve znamení výletu na Mys dobré naděje.

Pokud váš učitel zeměpisu odvedl dobrou práci tak víte, že Mys dobré naděje je nejjižnější nejjihozápadnější místo afrického kontinentu. Cape Town leží pouhých 70 km od tohoto bodu a tak nebylo nic snazšího než sednout na kolo a vyrazit.

Cestou tam jsme projížděli Cape Town a musím podotknout, že je opravdu nádherné. Místy to připomíná karibské země jako Kubu nebo Dominikánskou republiku – tedy v částech, kde se na architektuře podepsala africká kultura. A Radkovo “vítejte se staré dobré Anglii” přesně vystihuje ráz několika dalších míst. Celé to je pestré ale nikterak přeplácané a působí to opravdu dobře.

Nemohli jsme se samozřejmě nezastavit u kolonie tučňáků, která žije asi 20 km od mysu. Ještě do roku 1984 jich tam bylo 42 tisíc, dnes už jen okolo třech. Samozřejmě je to už komerce, takže když zaplatíte vstupné tak se s nimi můžete i vykoupat, do čehož jsme nešli po tom, co jsme viděli s jakou vervou klovali do Pavlova foťáku. Pak už jen následovalo několik drobných potyček s ochrankou kvůli nedovolenému přelezení plotu a za jízdu na kole v místě, kde to bylo zakázáno. Absolutně nepomohla ani slovní obrana Pavla "Já pěšky chodit neumim, jestli mě z toho kola sundaj tak spadnu”.

Cesta na mys byla úžasná. Jede se po pobřeží a všude kolem jsou dechberoucí panoramata. Jízda tak nebyla kvůli neustálému focení moc plynulá, ale my jsme nikam nepospíchali.

Mys dobré naděje byl poprvé obeplut roku 1488 a tehdy byl nazván mysem Bouřlivým. Zcela po právu, jelikož i dnes je v tomto místě někdy vítr tak silný, že se proti němu nedá jít. Pro námořníky je situace o to horší, že kromě špatného počasí jim obeplutí tohoto místa ztěžují silné a nepředvídatelné proudy, se kterými jejich lodě někdy prostě nedokázaly bojovat a ukončily tak svou pouť právě na místě, kde se lámala cesta mezi Evropou a Indií.

Samotný výběžek je ohraničen branou do národního parku, kam vás vpustí po zaplacení cca 200 Kč. Od brány je to ještě hrozně km, jedete po takové náhorní plošině a všude kolem jsou jen skály a kleče. Park je dobře organizovaný, k dispozici je spousty míst kam jet. My jsme z časových důvodů směřovali pouze na Mys dobré naděje kde jsme vyfotili pár fotek a mazali zpět. Potkali jsme i několik zvířat, třeba pštrosa, ale určitě nejzajímavější byl pavián který jediný svého druhu umí sbírat mušle z mořského pobřeží a jí je.

Cestou zpět jsme poprvé viděli i místní ghetto z bezprostřední blízkosti a shodli jsme se, že ani jeden z nás by si netroufl mezi místní zajet. Kriminalitu se tu sice snaží potlačit (ZERO TOLERANCE TO CRIME) ale né vždy se to daří, o čemž svědčí hromady střepů u krajnic silnice – pocházejí z rozbitých oken automobilů.

Celkově jsme najeli 150 km, část trasy můžete najít na následujícím linku

http://www.endomondo.com/workouts/7729758

No a na závěr pár foteček.

Stolová hora v mracích

Reklama na Cape Epic 2011

Reklama na Plzeň

Pláž s tučňáky

Kuk

Jo, tady se jezdí vlevo

Ten nejzazší útes je Mys dobré naděje

Moje maličkost se tam taky vyškrábala

Co to?

Cíl dosažen

Kde se tady tohle vzalo..

Hledání kamínků

Bičované pobřeží

Jídlo z “restaurace” nazvané STREET FOOD, mimochodem, možná nejlepší hambáč co jsem kdy jedl

Pláž

Den brzy předá žezlo noci

To prostě jinak nešlo..