Neděle 11. 3. 2007, Rumburk

Tweet

Lumír Šilhavý ztěžka otevřel oči a ladným pohybem otřel ospalky. Na tvářích, pomačkaných od puků na polštáři, ho příjemně hřálo. Bože, to vypadá na krásný slunný den. Pln optimismu vykročil směr koupelna a začal si prozpěvovat melodii kterou slyšel z venku. Pootevřeným oknem proudil dovnitř jeho malého, ale útulného bytu čerstvý vánek a on intenzivně nasával čerstvý vzduch, zatímco prováděl očistu těla.

O pár hodin pozdÄ›ji sedÄ›l na zahradní židličce pod slunečníkem a pocit Å¡tÄ›stí ho stále neopouÅ¡tÄ›l. „Moc dobÅ™e jsem udÄ›lal, když jsem si to tenkrát koupil,“ myslel si. Nelitoval ani jediné koruny a vÄ›dÄ›l, že tenhle pocit mu za to stojí. Vlastní zahrádka, to je prostÄ› nÄ›co úžasného, radoval se a pomalu si pÅ™ipravil gril, na nÄ›mž si pozdÄ›ji udÄ›lal skvÄ›lý obÄ›d. Kotletky jeÅ¡tÄ› cítil na jazyku, když si uvÄ›domil, že by bodlo pivečko a tak sedl do auta a zajel si pro nÄ›j. „Proboha co to je za kretény?,“ napadlo ho pÅ™i pohledu na partičku, na první pohled mladých, výrostků, kteří se ochomítali uprostÅ™ed silnice a krmili se řízkama. Jen tak tak je objel a na jejich veselé mávání jen nesouhlasnÄ› zamručel. „Blázni, takhle promrhat celý den,“ chtÄ›lo se mu říct, ale nÄ›kde uvnitÅ™ stále cítil jejich veselý pohled, nÄ›co, co se nedalo vyjádÅ™it ani popsat a neochotnÄ› si pomalu pÅ™ipustil, že oni mají nÄ›co, co on ne.

Přesto se touto myšlenkou dlouho nezabýval, odpoledne strávil při knížce a večer, když se spokojeně uložil ke spánku usínal totálně šťastný. Jen kdyby stále necítil ten pohled.

 

—-

týž den z pohledu někoho jiného..

—-

konírna rumburk

Hééééj méén, v kolik sakra otevíraj ten KOS, ozývá se z Konírny v Rumburku, kolem šesté hodiny ráno. Ivo Zennč byl spolu s několika kamarády připraven zažít si pekelný bomby. A spolu s nimi spousty náhodných lidí, kteří jsou nebo budou vtaženi zcela náhodně do tohoto kolotoče.

metro rumburk

Čas, kdy se otevírá KOS trávíme v Metru. Soundtrack z Baraky se nám vrývá pod kůži, všechny buňky našeho těla jsou ovlivněny hudbou a alkoholem, nevnímáme chlad země na které ležíme, jediné co cítíme jsou vzájemné doteky. Obklopuje nás naprostá tma.

Ivo už není schopen snášet těžkost bytí a touží navrátit se do matčina lůna.

[inspic=321,,fullscreen,200]

Několika psychlogickými triky ho nakonec přesvědčíme, že stojí za to ještě chvilku žít a konečně vyrážíme do KOSu. Naše řady prořídly, už jsme jen 4. Bylo nás pět i šest a i mnohem víc, ale ne každý se tomu umí pověnovat tak jako my. Ani oslavenkyně Andrejka si nakonec nedala k narozeninám návštěvu vyhlášené rumburské restaurace na nádraží, přestože po tom velmi toužila.

benzina rumburk

Vzpomínaje na čamráka (kterýžto zrovna v tÄ›chto dnech brázdí povrch Dominikánské republiky na kole) se rozhodujeme, že razíme na benzinu na studánku – údajnÄ› tam pÅ™ipravují naprosto fantastické snídanÄ›. Ne, nevzdáváme se drÅ¡kovky, bez které nemůže být žádný tah kompletní, jen si chceme dát takový malý pÅ™edkrm.

Cesta taxikem je krutá. Zejména pro taxikáře. Nakonec ujíždí aniž by si vzal peníze za odvoz. Je fakt rád, že se nás zbavil. Teď je na Å™adÄ› obsluha čerpací stanice. Máme smůlu a ona taky – v nedÄ›li je prý otevÅ™eno až od 11h – tedy co se týče té bagetárny. Takže bereme pár plechovkových kamarádů a dáváme naÅ¡im unaveným tÄ›lům spočinout přímo na čerpačce.

Samozřejmě již od časných ranních hodin probíhají hovory na linku 1188 případně 1183. Dojde i k získání několika kontaktů a operátorka Pavlína z 1183 byla tak moc laskavá, že si otevřela http://www.nacestach.blog/, vyhledala článek Pong pong, aneb Okej tenk ju! a celý nám ho přečetla, samozřejmě bylo puštěné hlasité hands-free takže se pobavila i obsluha čerpací stanice. Jí to bohužel nepřipadalo tak vtipné jako nám, což byla jediná vada na kráse.

Malý problém nastane ve chvíli, kdy se chceme pÅ™emístit do KOSu. Rumburskej taxik nás už asi nesveze, tak hbitÄ› točíme 1188 a necháme se pÅ™epojit až do AÅ¡e (nikdo to nebere) a posléze na taxislužbu z Ostravy, podmínka je, aby pÅ™istavení vozu bylo zdarma. „Co vám hrabe ogaÅ™i??“ haleká na nás taxikář z Ostravy-Poruby kterého se marnÄ› snažíme pÅ™esvÄ›dčit, jestli by nás za tÅ™i pÄ›tky hodil ze Studánky do Rumburku. Nezbývá, než jít na stopa. Základem každého dobrého stopu je odliÅ¡ení se od ostatních stopařů, zkrátka zaujmout něčím.

[inspic=322,,fullscreen,200]

[inspic=323,,fullscreen,200]

Z nějakého podivného důvodu je stop neúspěšný. Snad jen stojí za zmínku ten holandský autobus, který přibrzdil až na rychlost chůze a zpoza skel bylo slyšet jen cvakání fotoaparátů jakýchsi turistů.

Voláme taxi. Natrefujeme na nějakého řidiče, který je ochoten pro nás přijet. Směr KOS. Luxusní KOS. Můžeme si to vůbec dovolit? Chtělo by to cestou vydělat nějaké peníze. Střihnout si nějakou brigádu..

brigády

Taxikář nás vyhazuje u Benteleru. „Dobrý den, prosim Vás, my sem jdeme pracovat, mÄ›li jsme sice původnÄ› nastoupit včera v osm hodin na noční, ale trochu se nám to vymklo z rukou a tak jdeme o 12 hodin pozdÄ›ji, ale snad to nÄ›jak nebude vadit,“ snažíme se ozÅ™ejmit naší situaci vrátnému. Ten ale nemá pro naÅ¡e malé zpoždÄ›ní pochopení a odmítá otevřít bránu. Tak to budeme muset Å™eÅ¡it jinak „OkamžitÄ› nám zavolejte vedoucího tady toho vÅ¡eho, Karla Kroupu, ten co tady obsluhuje ten stroj za tÅ™i miliardy ale Å¡vihem,“ zkoušíme to trochu víc nekompromisnÄ›. „Ale hoÅ¡i, to je obyčejnej dÄ›lník, ten nemá ani služební telefon“ oponuje nám. Vzdáváme to. DÄ›dula je neprůstÅ™elnej. Zkusíme nÄ›jakou míň náročnou práci.

Lidl. „Zavolejte nám vedoucí, ale honem,“ instuujeme pokladní a ta hbitÄ› mačká čudlík. „Nemáte pro nás nÄ›jakou brigádu? My hroznÄ› chceme dÄ›lat skladníky a stačí nám jen 8 tisíc,“ snažíme se jí zlomit svými skromnými požadavky. Ale opÄ›t se nám nedaří a jsme vykázání zpÄ›t na parkoviÅ¡tÄ›. KonečnÄ› začínám chápat, jak těžké je dnes sehnat práci. No nic, je tÅ™eba zapít žal.

kos rumburk

Jsme tu. Honem honem namačkat Olomouc a začíná tradiční tanec – pivo, rum, drÅ¡kovka.. bla bla bla, čas letí a kolem poledne je tÅ™eba zmÄ›nit lokál „heej palouk, pÅ™iprav se, zažijeÅ¡ peklo“. Taxik se zdá být opÄ›t nedostupný a tak se rozhodujeme jet autobusem. Na zastávce potkáváme slečnu, která jede do Prahy do Å¡koly.

[inspic=326,,fullscreen,200]

Ivo si lehne naproti ní a povídá: Hej hajtro, mám na Tebe 3 věci:

1. ukradnu Ti baťoh
2. opíchám Tě
3. můžeš mi prosim Tě, půjčit dvě stovky?

[inspic=324,,fullscreen,200]

Začíná se to zvrhávat a tak raději hbitě volám taxikáře Víťu a mažeme si to směr bzenda. Péce však považuje za nutné pozdravit cestou kohosi na druhé benzině kde pracuje, což je ale už malé zlo.

[inspic=328,,fullscreen,200]

bzenda jiříkov

OpÄ›t již čistÄ› tradiční záležitost – spousty spousty pití (naÅ¡tÄ›stí i nealka) a ohromná legrace pro celé osazenstvo této Å¡peluÅ„ky. Co je nové jsou lihové fixy a tak když se budím po drobném klimbnutí na stole jsem celý pomalovaný. Tématem mých rukou se stal výčet vÅ¡ech podniků které jsem ten večer navÅ¡tívil. Paráda, alespoň si to budu po probuzení pamatovat. Netrvá dlouho, resp. jen pár panáků a daří se mi pÅ™esvÄ›dčit chábry, že je jejich tÄ›lesné schránky taky tÅ™eba poupravit. Následuje pÅ™esná hodinářská práce na jejímž konci stojí nÄ›kolik naprosto jiných lidí. Sláva, teď už nás nikdo nepozná.

[inspic=301,,fullscreen,200]

Sedíme venku na cestě a dáváme si mega řízky které nám laskavě objednal Tůra a dovezl taxikář. Občas nás sice málem srazí auto ale za to riziko nám to stojí, venku je opravdu nádherný den a tak až chvílemi litujeme, že jsme jej promarnili v hospodě.

[inspic=309,,fullscreen,200]

Nejvíc toho lituje Ivo. Už takhle nemůže dál a tak vytáčí 1188 a nechává se pÅ™epojit do blázince v BeÅ™kovicích. „Prosim Vás, můžete si pro mÄ› pÅ™ijet, já už jsem se dočista zbláznil,“ vysvÄ›tluje operátorce a pÅ™idává pár příbÄ›hů ze svého života. „JežiÅ¡i, vy jste hroznej magor,“ odvÄ›tí mu operátorka a zavÄ›sí. „A PROÄŒ VÁM ASI TAK VOLÁM??,“ huláká do ztichlého telefonu neÅ¡Å¥astný Ivo. Zkouší to jeÅ¡tÄ› s Bohnicemi ale také neúspěšnÄ›. Nezbývá, než se pÅ™emístit na základnu do Rumburku a tam zkusit nÄ›co vymyslet. Bohužel ani tentokrát nemÄ›l Ivo moc Å¡tÄ›stí a musel jet v kufru.

[inspic=317,,fullscreen,200]

pivnice rumburk

Na základně už se toho moc neděje. Pekelný bomby vole. Snad jen drobná pitka se Standou Berkym, místním bezdomovcem, na náměstí samozřejmě, pod kamerami městské policie Rumburk. Pivko v nás mizí a dozvídáme se např., že rumburský starosta Sekáček je fakt dobrej, že kráva se chytá na stéblo od kopřivy, že zítra bude rosný bod po jedné hodině a tlak je BIO2.

[inspic=319,,fullscreen,200]

Ale už je skoro sedm a doráží náčelník učitelis spolu se slíbeným tatarákem.

[inspic=320,,fullscreen,200]

Velmi příjemná tečka za krásným dnem. Po 23 hodinách se vracím domů a usínám spánkem spravedlivých.

Tak nevim, z ostudy kabát? Nebo jsem jen nepochopen? Nebo? Co já vim. Co my víme. Ale jedno ano. Fakt jsme se výborně pobavili. Pekelný bomby vole!!!!

PS. jak jste si možná vÅ¡imli, nám tÅ™ema dÄ›lala asistentku hofmanka, která se ukázala být zdatným soupeÅ™em aleÅ¡ovým kalbám a vydržela dokonce jeÅ¡tÄ› déle než my 🙂

tak pa pa la la a opatrnÄ› s tÄ›ma komentářema, max. přípustné slovo je „HOVADA!“

jo a šecky fotky máte tady

[mygal=pekelnybomby07]