Zpět v okolí Yerevanu

Tweet

Pomalu otevírám oči a uvÄ›domuji si, že mÄ› nestudi podlaha, nemrzne nos a dech se nemÄ›ní v páru. Je to neklamna známka dvou vÄ›ci – že jsme včera opustili vysoko položenou oblast Sevanu a že spím v posteli. Stalo se to asi takhle.

Noc zrovna prevzala vládu nad dnem a my se vymotali z mÄ›sta Abovyan (mimochodem, po té dobÄ› v horách veliká zmÄ›na, vÅ¡ude lidí, živo, obchody, hudba..). PodaÅ™ilo se mi ‚ulovit‘ nÄ›jakou nezabezpečenou WiFi (to je způsob jak dostavám tyto články z mobilu na web) a stáhnout si i mapu oblasti a poprvé jsme jeli podle ní. Vedla nás hlavní silnicí, pÅ™ipomínající spíše vyschle koryto Å™eky, které bylo na návÅ¡tÄ›vÄ› nÄ›jaké války ve chvíli, kdy se bombardovalo.. jirka na mÄ› volal „ty vole, zahoď tu krabičku“ když brabcak spatÅ™il opuÅ¡tÄ›ný krámek, že kterého vyzarovalo teplo a svÄ›tlo.. nakoupíme si nÄ›co k večeri.. si plánujeme.. ale netrvá ani půl minuty a už nás oslovuje starší pan.. a vy odkuda? No že z čechie. A co potÅ™ebujeme? No že nic, jen si jdeme koupit nÄ›co k jídlu. No tak to že ne, aÅ¥ jdeme k nÄ›mu domů na večeÅ™i. A aÅ¥ tam rovnou spíme..

Skvelej padesátník který žil 7 let v NÄ›mecku a jeho rodina o 5 lidech nám pÅ™ipraví večeÅ™i o 3 chodech, víno, vodku.. nechají nás vykoupat v teplé vodÄ› a my zjiÅ¡Å¥ujeme, že už jsme zase jak lidi.. pak následují otázky jako „jak silnou perinu preferujete, aby jste se cítili v noci pohodlnÄ›“ a než se nadejeme tak jsme uvelebeni v jejich ložnici, zatímco oni spí na gaucich v obýváku.. nechapeme nic na svÄ›tÄ›..