Naplánované pÅ™Ãlety klaply skvele a tak jsme se s Radkem pjotkali v Singapuru na letiÅ¡ti do půl hodiny po naÅ¡ich rozdÃlných priletech.
Kola byla v pohodÄ› (v rámci úspor jsme dali obÄ› do jedné bedny, ale Emirates v Praze jako vždy probudili za nadváhu a Radek musel cvaknout alespoň jedno kilo navÃc za 1350Kc) a po sestavenà jsme mohli vyrazit. NejdÅ™Ãv tedy schovat krabici, což se podaÅ™ilo pÅ™ekvapivÄ› rychle.
V Singapuru se jezdà vlevo a z letiÅ¡tÄ› nelze jinak než po dálnici. Celkem adrenalin na zaÄátku cesty, že..
Cestou jsme se malinko zamotali (ve snaze vyhnout se vsudypritomnym dalnicim) ale naÅ¡tÄ›stà nás najednou potkal typek na kole a kamze prý jedeme. A že nás kus doprovodà a protáhne nás až k výpadovce. A pak nám nadÄ›lil nÄ›jaké svoje tyÄinky aÅ¥ prý nemáme hlad, popřál hodnÄ› Å¡tÄ›stà a zmizel. Úžasný. Miluju Asii ;-))
Přechod do Malajsie byl asi nejdrsnejsi zážitek co mám z přejezdu hranic na kole.
NekoneÄné množstvà aut ale hlavnÄ› stovky motorek zajÞdà do desÃtek pruhu, které vedou k okénkům s celnÃky. Nehorázný smrad z výfuku a kravál z motorů. A v tom Å¡Ãleném mumraji dva sebevrazi na kolech. Skoro bych pÅ™Ãsahal, že nás nÄ›kdo sunda, nenà to moc pÅ™Ãjemný pocit, když kolem vás každou vteÅ™inu prefrci nÄ›kolik motorek. Masakr.
Ale nakonec se to povedlo a Malajsie nás pÅ™ivÃtala mÄ›stem Johor Bahru, kde nas Äekal prvnà nocleh.