Pojďte s námi na Triglav, aneb turistika má mnoho podob.

Tweet

Díl první: začneme v hospodě a skončíme u ztracené GPS.

I já jsem byl na tom velikém kopci. Hodně velikém. Ale než si přečtete ono slavné DOBIT budete se muset prokousat několika díly mého povídání, protože už teď vim, že to bude delší, tak to raději rozdělim do několika dílů. Tady máte první.

Triglav? To je turistika, říká mi Brabčák.
Triglav? Jo, byl jsem tam, nádherný, turistické pěšinky, pohoda, říká mi Bendis.
Kurva Mário, pojeďme na ten Triglav, říká mi náčelník.
Mám sen a ten se splní tím, že vylezu na Triglav, mumlá si pod své stařecké bílé vousy děda.
Kluci, já bych na ten Triglav jel s váma, říká mgr. Kelly.

Sakra co maj všichni s tim Triglavem? Googluju. Julské Alpy. Slovinsko. Nejvyšší hora. Výška necelých 2900 metrů. No, třítisícovka to není, ale co, někde s tou horskou turistikou začít musim. Hergot, vypadá to dobře. Vyčistit si hlavu daleko a hlavně vysoko od starostí běžného dne.

Kluci jak moc je to náročný? Co si mám vzít s sebou? Bude tam vedro nebo zima? Kolik toho nachodíme? Příval mých všetečných otázek neustává. Buď v klidu, chodí se tam po značených trasách a je to v pohodě, jeden den pod hřeben, druhý den výstup a sestup k jezeru, krásná dvou denní procházka. Hotovo, domluveno.

Plán nám kazí počasí. Hory jsou i v létě zasypány sněhem a Brabčák který zrovna projíždí kolem mě píše SMSku, až si vezmu zimní vybavení. To snad ne. Kelly zjišťuje počasí a nevypadá to dobře. Sněhové bouře. Jedeme přes mrtvoly, dostávám SMS od náčelníka, který je po několika pivech odhodlanější než kdy jindy, hecujíce se zároveň s dědou. To snad ne..

Rozum vítězí a odkládáme odjezd o týden. Tímto rozhodutím začla série šťastných událostí, jenž nás cestou potkávali.

RS je naprané natolik, až se mřížka prohýbá. Kufr jde sotva zavřít a ani jeden z nás asi nevěří, že nakonec opravdu jedeme. Po nás potopa, necháváme za sebou spálenou zemi. A to doslova, u Českých Budějovic hoří celé pole. Vy jste hlásil požár? ptá se mě zmatený esenbák který zrovna dorazil pod modrými majáky.. Raději mizíme směr rakouské hranice které přejíždíme oblečeni ve svítících vestách, demonstrujíce tak, že jsme si vědomi této nové povinnosti, jenž si vymysleli v Rakousku. Celnice nechápe. Pořád na nás nevěřícně hledí a mumlá něco o tom, že proč to máme na sobě a na naši odpověď, že to je v Rakousku povinné, což by ona jakožto celnice měla vědět nám kontruje, že to je jen v případě unfalu, ale my už (raději), předci jenom nemluvila zrovna česky.. Po několika minutách divadla se už neudržíme a všichni brečíme smíchy, všichni, vyjma paní za okénkem, která stále nechápe, že jde o vtip a klepe si na čelo dřevěným pravítkem dávajíc nám tím na jevo, že jsme magoři, netuše při tom, co si myslíme my..

Navigace nás vede neomylně k jezeru Bohinj, avšak naše radost bere za své ve chvíli, kdy v cíli zjistíme, že jsme na druhé straně a ještě nás čeká hodina jízdy. Ale stejně je veselo a za chvilku jsme v kempu, kde se noční hlídač, z něhož se k ránu vyklubal honibrk jezerní, smiluje a laskavě nás nechává rozbít stan i takhle po půlnoci, závistivě přitom sledujíc, jak v nás mizí géčka a vepřovky. Náladu se nám snaží zkazit historkou o tom, že nahoře je stejně metr sněhu, ale to nás nachává chladnými a tak honem do postele.

Den D je tu. Vstáváme, snídáme, balíme, platíme 7e za osobu a pádíme autem k parkovišti poblíž vodopádu na místo, kde je start naší expedice.

Zvedám hlavu a vidím tu nehoráznou stÄ›nu. Tak to nás čeká hned do startu, je to straÅ¡ný, slyÅ¡im od kluků. Kde jsou ty Å™eči z pifky, sakra? Zapínám GPS na mapování polohy a vyrážíme. Cesta neni nic moc, kameny, hlína, koÅ™eny a samozÅ™ejmÄ› pořád do kopce. Slunce pálí ale jde se lesem, takže celkem pohoda. Volíme malou zacházku a jdeme se podívat na vodopád. Nádhera, první náznaky strmých srázů jsou tu. A v tu chvíli zjiÅ¡Å¥uji, že jsem nÄ›kde ztratil GPS modul, který jsem mÄ›l na popruhu své krosny. To ne, musí se najít. ÄŒerná krabička kdesi v listí.. Vim vÅ¡ak, že bluetooth má dosah 10 metrů. Takže se ze mÄ› stává hledač pokladů. Dávám si v mobilu vyhledat dostupná bluetooth zařízení a na zprávu „žádná zařízení nenalezena“ reaguji tak, že udÄ›lám 10 kroků a opakuji vyhledávání. Nakonec telefon nachází Nokia LD-1W a já vím, že už jsem blízko. Stačí prohledat okruh 10 metrů a musí tady nÄ›kde být. Byla 🙂 Juchů, tak Vám mohu poskytnout záznam celé naší trasy. A hlavnÄ› můžeme pokračovat. Kdybych vÄ›dÄ›l, co nás jeÅ¡tÄ› čeká..

Tady si můžete stáhnout KML soubor který otevřete v Google Earth.
Nebo se podívejte na online mapu přímo na Gogle Maps.