Nà hao 🙂 Tak koneÄnÄ› jsem tady. Mám tohle mÄ›sto moc rád. Ten mix asijské kultury s anglickou peÄlivostà mnÄ› vždycky pohltÃ.
Za tu dobu co sem létám jsem si vypÄ›stoval pár návyků. TÅ™eba jsem pÅ™estal jezdit z letiÅ¡tÄ› tÃm jejich high tech vlakem, ale dávám pÅ™ednost autobusu. Sednu si vždycky do patra a pozoruji okolÃ. Ze zaÄátku je celkem nudné, jen silnice, mosty a průmyslové oblasti, ale postupnÄ› zaÄnou z mlžného oparu vystupovat jednotlivé vrcholky kopců a já si naplno uvÄ›domÃm, ze jsem skuteÄnÄ› tady. V Hong Kongu.
A už se těšÃm až autobus vjede do Kowloonu a já budu sedÄ›t v úrovni vÅ¡udypÅ™Ãtomných reklamnÃch poutaÄů. A pak vystoupim a nasaju vůni vzduchu, jenž je cÃtit po moÅ™i, smogu z aut, okolnÃch jidelen. VÅ¡ude kolem budou luxusnà obchody a jÃdelny, mezi nimiž se tÃsni ty původnÃ, kde staÅ™eÄci vařà v obrovských kotlich své nekoneÄné vyvary. A do uÅ¡i se prodere nezapomenutelný klapot semaforu.
Můj cÃl je Jordan, bydlÃm skoro vždycky tam. Asi bych si mohl dovolit lepÅ¡Ã ubytovánÃ, ale z nostalgickych důvodů skonÄÃm vždycky tady. Pokojicek o velikosti postele, nestabilnà internet a žádná okna. Nevypadá to lákavÄ›, ale je to vyváženo perfektnà polohou a pÅ™edevÅ¡Ãm panà domácÃ, která si me uz pamatuje. Vždycky dostanu nÄ›jaké suÅ¡enky a Äaj, obÄas mi donese nÄ›jaké ovoce, nebo si jen dlouho povÃdáme, aniž bychom jeden druhému rozumÄ›li byt jen jedinou vÄ›tu.