Tak anabáze skonÄila. Po 32h od chvÃle co jsem veÅ¡el na letiÅ¡tÄ› v Praze jsem v Honolulu.
Tak nejprve Praha. Balenà kola na Äerveném koberecku, neduverive pohledy, vyzyvave pokaslavani a tak, ale nakonec po zjiÅ¡tÄ›nà že ten otrapa s velikou krabici opravdu letà v Prestige class i úsmÄ›v.
Malem jsem zadrel, neb jsem si vzal jen pas s US vizem (mám dva) a ten mi konci za 5 mÄ›sÃců. Letusce se to nezdálo, neboÅ¥ vÅ¡eobecnÄ› platà úplnÄ› debilni pravidlo o nutnosti platnosti pásu jeÅ¡tÄ› 6 mÄ›sÃců po návratu. NaÅ¡tÄ›stà se zjistilo, že amici jsou v tomhle normálnà a staÄà jim platnost po dobu pobytu, což je logis.
Pak kolo. Už jsem mÄ›l pÅ™ipraveny email s potvrzenÃm od Korean Airlines, že za kolo se nevybÃrá žádný pÅ™Ãplatek pokud se vejde do povolené váhy. Ja mÄ›l 2x 30kg, takže fox. Panà na pÅ™epážce nÄ›kam volala a pak že teda jo.
Salonek RuzynÄ›. 10+ hodin do Seoulu. ZmáÄkl jsem tlaÄÃtko, ze sedaÄky se stala postel a vzbudila me usmÄ›vavá korea.
Salonek, pivo co se samo natoÄà a nástup do dalÅ¡Ãho letadla smÄ›r Tokyo. Bylo to jumbo a ja byl pozván do prvnÃho patra, což bylo velmi mile pÅ™ekvapenÃ. NahoÅ™e jsme sedÄ›li jen 3 a mÄ›l jsem pocit, že letÃm soukromým letadlem, pÅ™esnÄ› jak sliboval letacek.
PůvodnÄ› jsem si myslel, že v Seoulu vytáhnu kolo, ale k mému údivu tam bylo vÃc snÄ›hu než v ÄŒR. Takže i odlet se protáhl o půl hodiny s tim, že musà oÄistit letadlo od ledu.
Nad Tokyem nám pilot oznámil, ze kvůli hustemu sněženà nemůžeme přistát a budeme asi hodinu kroužit ve vzduchu. Na obrazovce to kreslilo pěkné obrazce a letuška nás rozmazlovala pridelem různých dobrot a koktejlu.
Dosedli jsme asi 21.50, pÅ™iÄemž odlet do Honolulu mÄ›l být v 21.20., ale tÃm samým letadlem, takže žádný stres. MÃrná nejistota nastala po výstupu, když jsem zjistil, že ten den bylo kvůli hustemu sněženà zruÅ¡eno už 615 letů. VÅ¡ude na zemi se povalovali lidi a ja poprvé vidÄ›l desÃtky napisu CANCELED tak jak je znám ze zpráv.
Korean Air mÄ›la pÅ™Ãmo u naÅ¡Ã nástupnà brány salonek, tak jsem se uchýlil tam a Äekal. Byl jsem ubezpecen, že poletime hned co uklidi v letadle.
Nastupovalo se nÄ›co po půl jedenácté a ja dostal stejnou sedacku, ovÅ¡em teÄ už to bylo skoro úplnÄ› plné.
Pilot nám oznámil, že musÃme poÄkat asi půl hodiny než uklidi runway. NáslednÄ› nám oznámil, že silnÄ› sněžà a musÃme Äekat půl hodiny, než se to uklidnÃ. Pak nám oznámil, že musà odledovat letadlo a to vezme tak půl hodiny. Pak nám oznámil, že musÃme tak půl hodiny poÄkat, než uklidi odletovou dráhu. Pak nám oznámil, že musÃme asi půl hodiny poÄkat, protože fouká silný vÃtr. Co oznámil dále netuÅ¡Ãm, to jsem už usnul.
Vzbudil me pohyb letadla. Z okénka jsem vidÄ›l pozemnà cetu jak stojà v Å™adÄ› a mávajà nám. MyslÃm, že jsme byli jediné letadlo co tehdy odletlo.
Byl jsem tedy dost rád, že cestuji business class, tohle bych fakt nechtÄ›l zažÃt v turistické tÅ™ÃdÄ›. Na druhou stranu vlastnà patro bylo sice prima, ale sedaÄky byly mnohem lepÅ¡Ã v tom normálnÃm letadle. Majà tam nový typ který se umà úplnÄ› narovnat a máte tak vlastnÄ› postel. Tady uz byl zub Äasu znát a i po narovnánà to zůstalo tÅ™eba v úhlu 20 procent a klouzal jsem dolů.
No nakonec vÅ¡echno dobÅ™e dopadlo a po neuvěřitelných 32 hodinách od vstupu do letiÅ¡tnà haly v Praze me pÅ™ivÃtalo stylove letiÅ¡tÄ› v Honolulu a nepÅ™Ãjemné imigraÄnà procedury, kdy drepite ve frontÄ› a nesmÃte si do ruky vzÃt ani mobil nebo ctecku a ten Äas si trochu zkrátit. I tady jsem byl rád, že jsem pÅ™eskoÄil obsah celého letadla a pÅ™iÅ¡el na Å™adu tak o hodinu dÅ™Ãv než normálnÄ›.
Tady se sluÅ¡Ã podotknout, že letenku jsem dostal jako bonusovou za platby kreditkou. Platil jsem jen 1760Kc taxy. NevzpomÃnám si, kdy jsem takhle dobÅ™e investoval, tohle byl opravdu big deal.
Bylo tam! Kolo. Krásné shledani. Venku totálnà vedro, naÅ¡el jsem si klidný plácek a rozbalil krabici. Zjistil jsem, že mi kluci pÅ™i údržbÄ› sundali prehazku a ja nemám klÃÄ abych ji pridelal zpÄ›t. NemÄ›l jsem jak Å¡lapat, mÄ›l jsem jen plné braÅ¡ny, mega krabici a úsmÄ›v na tváři. Dobrodružstvà právÄ› zaÄalo.
2 Responses to Cesta na Hawaii