Tak mame dalsi den za sebou a me to neda abych se nepodelil o zazitky.
Tak predevsim – nejednalo se o celej den, ale spis jen tak o pulku, protoze nase unava a spalena zada nam nedovolila vstat driv jak v 11h (puvodne jsem planoval NEJDELE V 8 :-), tak probehla rychla snidane, rozlouceni s cyklistou ze Svedska, sbaleni veci a domluva s majitelem bungalovu (nevim jestli jsem to uz psal, ale pokud sem nekdo pojedete tak rozhodne doporucuji – TAN TA WAN BUNGALOWS, cisty, prostorny, primo u more a za dobry penize (200-300 bathu, podle polohy)) ze si u nej nechame bagly. Pak jsem popadl motorku a vyrazil k pristavu, podivat se, v kolik nam odplouva posledni lod. Bylo to asi 10min cesty, ale s celkem slusnym prevysenim. Tam jsem zjistil, ze v FAJF OKLOK, coz jsem uz vedel z pevniny – mel jsem to tedy overene. Zbyvalo nam tedy cca 3,5h casu a tak jsme se rozhodli, ze koupime plnou nadrz (za 100 bathu 5 litru, ale stejne jsme spotrebovali jen tak 3l) a projedeme si co nejvetsi cast ostrova.
Nejdriv jsme putovali na Jih. Cesta byla supr, ostrov je fakt krasnej a hlavne jsme dojeli ke sloni vesnici (organizovanou navstevu nam nabizela nejaka mistni CK, ale za 500b/os!). Simonka samozrejme uplne vyrizena, okamzite nakoupila za 20b banany a uz se jala krmit ty obludy. Teda bylo tam i jedno miminko, ale miminko slona je veliky asi tak jako mensi rodinej domek, cili taktez obluda :-). Jeden slon se do S asi zakoukal a tak se mu postavil pindour, tomu rikam poradna hul, fakt jsem jenom ziral.
Jinak na jihu uz nic moc zajimaveho, az na View Point kde byl pekny vyhled a ziskani ujisteni, ze nami zvolena WHITE SAND BEACH je opravdu nejlepsi na celem ostrove.
Tak jsme otocili nasi motoku a trada na sever, kde jsme planovali navstivit druhy vodopad (neb ta vstupenka ze vcerejska se vztahovala na vstup do Narodniho Parku na 2 dny, tedy klido i na vsechny vodopady).
Jenze ouha. Nejak jsem spatne zahnul ze silnice a najednou koukam, ze si to trajdame polem. Nu coz, rikam si, alespon se podivame do prirody. Pole se posleze zmenilo v les a to cim dal hustsi, az to byl najednou prales a nas milej skutr vypadal jak off-roudova masina po 3 dennim zavodu. Byla to fakt dobra projizdka, po takovy vyslapany cesticce (cca 5 cm na sirku), ktera vsak nahle skoncila v miste, kde bylo nutno prebrodit reku. Nevahali jsme ani chvilku, zaparkovali motorku a vyrazili prebrodit reku a pak alou do buse. A dobre jsme udelali. Asi po 5 minutach chuze se nam naskytl pohled, ktery jen tak nejaky turista neuvidi. Uprostred lesa obrovsky lan kaucukovniku, vsechny stromy nariznuty, na nich pridelany misky z kokosu do kterych tekl kaucuk a na kraji lesika takova zbastlena bouda kde byly nejaci 2 domorodci (nazi!) a vyrabeli gumove rohoze ktere susili opodal!!! No fakt mazec. Hlavne jak na nas zirali kde jsme se tam vzali. Radeji jsme se samozrejme moc nevyptavali (nevypadalo to, ze by stali o nasi pritomnost) a valili jsme zpatky.
Cestou zpet padlo rozhodnuti, ze vysadim Simonku v tom pristavu (jelo se kolem nej) a tim usetrime za jednoho cloveka cestou z bungace. Bylo neco po 15h a za hodinku melo dojit k nasemu opetovnemu shledani. Lec se tak nestalo a to hned ze dvou duvodu. Prvni zdrzeni jsem si zavinil sam. Tak silene jsem se rozjel, az jsem prejel vlastni plaz asi o 8 km 🙂 Ale dobry, svihal jsem zpatky a dorazil neco kolem 15.30. Vratil jsem motorku a mazal pro oba bagly a zpatky na hlavni silnici. Problem byl, ze jsem netusil odkud by to melo jet, protoze tam nikde nebyla zadna zastavka. Tak jsem se dotrmacel az na konec zastavene casti a tam se jal stopovat. Bylo asi 15.45.
Stopovani vsak vzalo za sve ve chvili, kdy jsem si uvedomil, ze mi uz asi desaty ridic jen s usmevem zamaval, misto aby zastavil. Jal jsem se tedy patrat, jestli pojede nejakej ten mimibus nebo neco takovyho (resp. tzv. sawngthaew). Nejaka pani mi rika, ze ET FOR OCLOCK.
Fajn. Zbyvaji 2 minuty.
OK, bude to mit 5 minut spozdeni.
BUDIZ, 10 minut, to se stava.
HELLO, ARE YOU SURE THAT MINIBUS IS COMMING? Pani me divne pozoruje. YES, MEJBI IS TEN MINITS LEJT.
V 16.30 uz nastupuju nekompromisne do mistni CK a neodbytne se dozaduji prijezdu cehokoliv co me zaveze do pristavu. Za 10 minut mi je vyhoveno a ja v 16.50 vyskakuji v pristavu. Ufffffff.
Simonka sedi pod nejakou striskou a nejakou thajkou a strasne se chechtaj. ALE? pomyslim si. Slecna je mi predstavena jako BAI LAO, otec Thajec, matka Filipinka. Vsude na stole plno papirku s obrazkama (Simonka se anglicky teprve zacina ucit a tak to resi elegantne pomoci mezinarodniho jazyka :-). Slecna ji koupila piti a pozvala nas k sobe az prijedeme priste. Ty dve se do sebe uplne zakoukali a nemohli se od sebe odtrhnout.
Lod odjizdi presne v 17.00. Jsme na ni jen my dva. Stojime na pridi s roztazenejma rukama a napodobujeme scenu z Titaniku. Slunce zapada a nad ostrovem se tvori cervanky. Na brehu stoji Thajka a celou dobu nam mava. Sbohem, KO-CHANGu! Bylo to tu krasny…
Po romantickem prevozu nas cekalo vystrizliveni – protoze jsme sami a nema se s nami kdo podelit o naklady na vuz tak ridic odmita jet do TRADu za 30b/os. Chce 200b za oba. Nakonec se mi po ctvrt hodine smlouvani (ktere jsem podporil vytazenim karty ISIC a tvrzenim, ze jako student fakt nemam moc penez) ziskavame cenu 120b za oba coz je pro nas akceptovatelne, obzvlaste, kdyz TRAD je pres 20 km daleko, stmiva se a ja nemam se stopem zrovna dobrou zkusenost 🙂
Chlapik nas hodi k JAME GUEST HAUS, kde bereme jednoluzak za 100b, dame 1 pivko, promluvime s majitelem a jeho kamosem a jdeme chrnet. Vstavame v 5h rano a v 6 odjizdime na hranice s Kambodzou…