Jaká je Dubaj?

Tweet

Plním svůj slib a jsem tu s krátkým článkem o bájné, tajemné, krásné i zatracované Dubaji.

Dubaj má dvě tváře. Jednu tu, kterou ukazuje, řekl bych, že to je v podstatě make-up, a pak tu pravou, která je schována pod jeho silnou vrstvou.

Make-up je vytvářen cílenou a Å™ekl bych, že velmi dobÅ™e organizovanou, propagandou o tom, jak je Dubaj moderní metropole otevÅ™ená každému. Aniž si to uvÄ›domíte, vidíte to na každém kroku. Začne to už v letadle, kde vám pustí reklamní klip po jehož shlédnutí máte pocit, že není lepší místo na zemi. VÅ¡ude vidíte slova „paradise“, „shopping“, „warmly welcome“, vÅ¡ude vidíte rozesmáté tváře, prezentovány jsou jestÄ› nedostavÄ›né monstrózní bilion-dolarové projekty „the palm“ a „world“ ve svých grafických návrzích. Bez problémů jsou k dostání dobré turistické mapy, ulice jsou popsány latinkou, noviny v angličtinÄ›. Pro snažší pohyb po mÄ›stÄ› můžete využít snadno dostupných a levných autobusů a staví se metro.

Když však přijde večer a make-up je třeba smýt, objeví se pravá, neupravená tvář, která je místy plná hlubokých vrypů po vymačkaných beďarech.

Jak jsem popisoval už ve svém minulém článku, bombu dostanete hned na letišti, pokud nejste člověk, kterému je jedno kde ho ubytují a za kolik. Totální neochota a arogance, nefungující platební terminály na kreditní karty. Ale pryč z letiště. Ale jak? Autobusy které tu sice jsou, nefungují pokaždé tak, jak očekáváte. Trasu 401 jezdí 402 nebo opačně, bez logiky. Ve městě zjistíte, že na hezky zpracované jízdní řády se také často nemůžete spolehnout, protože autobusy jezdí v jiné časy a často i jiné trasy. V autobusech v Dubaji jezdí jen nuzáci a lůza. Každý normální obyvatel Dubaje má auto. Samozřejmě veliké auto. Takže kamkoliv jedete, připravte se že to bude na dlouho. Ulice jsou totálně ucpané, ale pekelně. Ostatně mít vlastní auto je nutnost, protože řidiči autobusů jezdí jak když mají schýzu, systém brzda-plyn dovedli k dokonalosti, hůř už to opravdu snad ani nejde a jízda MHD je tak maximálně nepohodlná. A tak se vznáší otázka nad dalším mega projektem Dubajského metra které bude jezdit samo, bez řidiče. Ta otázka zní, jestli nebude jezdit úplně samo. Bez řidiče, ale i bez lidí. Až na pár linek jsou totiž autobusy nenaplňené, obyvatelé Dubaje mají vlastní auta (cena za benzín je opravdu nemusí trápit) nebo hojně jezdí taxiky. Zase pozlátko.

Co však nemůže zůstat nepovšimnuto je pošlapávání práv žen. Ženy totiž donedávna vůbec nesměly jezdit MHD, zřejmě však ve snaze ukázat se před světem jim to bylo dovoleno, ale jak je v Dubaji zvykem, vše má své ale. To ale tkví v tom, že třeba v autobusech mají ženy vyhraženy jen několik předních sedaček a pokud jsou plné, mají smůlu. Řidič je nevezme. Ani na stojáka.

Když se chce jít žena koupat v moři tak může jen v určité dny, max. 2x týdně. Pravda, u cizinek se tolerují vyjímky, ale co ty místní, že..

Nicméně Dubaji nelze upřít, že je krásná a má svoje kouzlo. Má nádherné moře, které snese srovnání s Karibikem. Není ani tak drahá jak si lidé asi myslí, pravda, bydlet za stovku nebudete, ale to pětikilo se dá unést a jídlo je často levnější než u nás. Kupřikladu obrovská porce špičkového skopového s chlebem, polévkou a salátem vás vyjde na 80 Kč. Jen to pivo si budete muset odpustit. Ale za ten zážitek to stojí.

Dubaj je taky – a možná hlavnÄ› – nákupním centrem. Cokoliv si zamanete tady seženete. VeÅ¡kerou elektroniku (tÅ™eba i iPhone), zlato, hodinky, cetky, oblečení.. vÅ¡echno. A vÄ›tÅ¡inu z toho za pohádkovÄ› nízké ceny, jedny z nejnižších na svÄ›tÄ›. Dubaj je na to pyÅ¡ná a tak tÅ™eba to, že nový iPod lze sehnat v Hongkongu a v Singapuru o pár dolarů levnÄ›ji než v Dubaji je námÄ›t na celostránkový článek v novinách. Co vÅ¡ak trochu kazí radost je to, že pokud nenakupujete v obchodních domech tak se musíte pÅ™ipravit na dlouhé smlouvání, než si vybojujete svou cenu, což také znamená, že se od vás vyžaduje, aby jste se v daném oboru vyznali a vÄ›dÄ›li, co je výhodné a co ne.

Tak shrnutí? Dubaj ano či ne? Ano, určitě ano. Rád se tam vrátím.