Novoroční projev prezidenta NaCestach

Tweet

Tak už to máme za sebou. Ohňostroje pohasly, nucené veselí se změnilo v bolehlav po probuzení a venku najdete jen pracovní čety uklízející starý rok vsáklý do čurbesu na ulicích. Začíná rok 2008.

Mírně sněží. Letos mám neodbytný pocit, že někdo tam nahoře přešel na nějaký moderní software a konečně nám bílou nadílku dávkuje přesně. Pravda, po malých dávkách, ale i tak je hezké, že trošku napadalo na Štědrý den a pak znovu na Silvestra. Zítra vyrážím do Jizerek na běžky, budu na nich stát po prvé a tak se těším jak malý kluk. Mám rád tyhle sporty kdy má člověk dostatek času na přemýšlení o různých věcech. Mozek se prokrví a pracuje mnohem lépe, nejeden z mých nápadů proto vznikl právě třeba na kole.

Kolo se stalo v uplynulém roce mým nejoblíbenějším dopravním prostředkem a tisíce naježděných kilometrů jsou toho důkazem. A tak jeden z mých novoročních závazků, dá-li se to tak nazvat, je ten, že letos se mu budu věnovat ještě více. Ale to není jediná věc která pro mě byla loni důležitá.

V osobním životě jsem zažil jedno obrovské zklamání ale to bylo vyváženo darem šťastných dnů jenž mi přinesla nová osoba, která vstoupila do mého života. Dlouho jsem si říkal, že ve třiceti letech už je asi pozdě na to, abych potkal někoho z mých snů a představ, ale naštěstí jsem se mýlil a tak děkuji, Renatko, za všechny ty krásné chvíle.

Vůbec to byl hodně pestrý rok v osobních vztazích. Hodně jsem si upevnil přátelství s několika lidmi a opět jsem se přesvědčil, že Rumburk má pro mě velikou sílu právě v tom, jaké mám kolem sebe lidi, partu, jenž nenechá člověka padnout ve chvílích, kdy je mu smutno nebo kdy touží po vzrušení. Toho si nesmírně vážím. Jedině opravdové přátelství dokáže navodit dlouhodobý pocit spokojenosti, není to lepší auto ani helikoptéra na dálkové ovládání. Mezilidské vztahy se tak ocitly na vrcholu mého soukromého žebříčku hodnot.

PÅ™esto, že to mám doma rád, jsem vyrazil také často do svÄ›ta a nezanedbával ani svůj další veliký koníček kterým je cestování. Je to možná už posedlost než jen obyčejný koníček. VÅ¡echny ty cesty – a nebylo jich málo – mÄ› nesmírnÄ› obohatili a často vzpomínám na tu svobodu, kterou človÄ›k na cestách má. To je asi hlavní deviza cestování – jste odkázáni často jen na sebe ale Å™ešíte obyčejné vÄ›ci, nezajímá vás stav burzy a indexu PX50, zajímá vás jen co vás na cestách potká, s jakými lidmi se setkáte a jak se dokážete vypořádat se situacemi do nichž se dostanete. Přál bych to každému, koho to zajímá, aby se probudil uprostÅ™ed kopců v Řecku a vnímal to krásné ráno nebo zažil večerní družbu na Sicílii s místními. Ale nemusíte ani tak daleko, jak jste si tady mohli pÅ™ečíst, hezký večer se dá prožít i v sousedních zemích, obzvláštÄ› v tÄ›chto dnech, kdy Česko vstoupilo do Schengenského prostoru a hranice mezi národy padly, alespoň ty fyzické. Jsem si ale vÄ›dom toho, že ne každý může takhle cestovat a tak se alespoň prostÅ™ednictvím tÄ›ch stránek snažím pÅ™iblížit vám, jaké to je, tam venku. Je to samozÅ™ejmÄ› hodnÄ› povrchní, ale vždycky je lepší nÄ›co než nic.

Často si říkám, proč vlastně tyto stránky mám. Návštěvnost je dle Google Analytics (přesnější než TOP LIST který vidíte vpravo) je kolem 80-120 lidí denně, což není moc. Ale nějakou zvláštní náhodou vždycky když mám tyto myšlenky potkám někoho z vás, který mi řekne, že je pravidelný čtenář. Často bych to absolutně nečekal a je to pro mě překvapení, ovšem velmi milé. A tak v těch chvílích, kdy jsem měl možnost s vámi o tomto webu diskutovat, zjišťuji, že neutrácím svůj čas zbytečně a smysl to má.

Chci vám, nebo Tobě, poděkovat za návštěvy tohoto webu a především pak za osobní setkání a komentáře. Dává mi to sílu pokračovat dál.

PÅ™eji si, aby rok 2008 byl minimálnÄ› tak hezký jako ten starý, aby k sobÄ› lidé mÄ›li mnohem blíž a zapomnÄ›li na to své čecháčství „já to umím nejlíp a mám vždycky pravdu“ a dokázali žít i pro ostatní. VždyÅ¥ o čem by ten život jinak byl.

Sílu.

Mário.