Je to asi 10 minut co me shuttle vyhodil na parkovisti u DOC centra. Jsem totalne vycerpan a nadmiru stastny.
Po drobne vymene nazoru s Romanem jdu trasu sam. Ani mi to nevadi a vlastne jsem rad, protoze nemusim delat zadne kompromisy a mohu si jit podle sveho a premyslet nad cim chci a to se pri trecich vzdycky hodi, nebot na to je spoustu casu..
den prvni
cesta od DOC centra vede podel jezera Manapouri a nic nenasvedcuje tomu, ze bude dnes jeste hodne vycerpavajici. Slunicko sviti a tak vykracuji velmi svizne. To se ale meni asi po hodine a pul, kdy – v tu dobu uz lesni – cesta zacne stoupat. A to dost prudce. Pripomina mi to Triglav. Lesni stoupani nema konce a ja doslova trpim, protoze batoh je jeste plny jidla, venku je vedro a predevsim me trapi silna ryma a spatne se mi dycha. Hodne casto odpocivam a premyslim, jestli tohle zvladnu. Ceka me 4h vystup s prevysenim pres 1 km. Nakonec to davam a konec lesa uz zazivam v euforii, prede mnou je cedule LUXMORE HUT 45 min (tam dnes spim) a tak si dopravam dlouhy odpocinek v trave a nakonec volnou chuzi dorazim k Hutu, coz je chata pro trempy, vybava skyta v letni sezone nekolik varicu a tekouci vodu. Zbytek jsou jen same palandy. Potkavam tam cecha Tomase ktery zije na Zelandu uz 10 mesicu a dozvidam se tak plno veci, ale o tom az nekdy jindy..
den druhy
rano vyrazim docela pozde, Tom ma neco s nohou a tak premyslim, ze mu pomuzu dolu, kdyby se rozhodl pro navrat, nakonec ale zustava jeste jeden den a tak razim. Dle planu mam pred sebou 6 hodinovy pochod do chaty IRIS BURN HUT ktery vede po hrebenech v okoli hory Mt. Luxmore. Venku silne prsi a tak vse balim do igelitaku na odpadky, vytvarim novy povrch i memu batohu a jdu.
Pratele, to se neda dost dobre popsat. Cesta vedla po hrebenech a kam jsem se podival, tam me cekal vyhled, ktery bral dech. Nic nezalezelo na tom, ze me bicoval dest a vitr, naopak, pripadalo mi, ze mi to jen umocnuje ten pocit ktery z te krajiny mam. Jsem totalne nadseny a cesta mi rychle utika, delam jen nekolik kratkych zastavek na piti a jidlo (snack, ono to v tom vetru ani jinak neslo) a upaluji. Pozdeji se cesta staci do lesa kde me ceka pro me hodne neprijemne klesani do udoli, kde nalezam Iris Burn Hut.
Neni mi moc dobre, jsem cely promaceny a tak si jen popovidam s nekolika lidmi (celkem jsme si padli do oka s Izraelskou dvojici) a jdu brzy spat. V noci me budi lehka zimnice, dochazi mi kapky do nosu a tak spanek neni nic moc..
den treti
Rano me budi silny dest. Obleceni mi neuschnulo a tak si beru rezervni a vyrazim brzy rano, protoze dnesni usek bude nejdelsi. Cela cesta vede destnym pralesem. Prestoze me nohy uz hrozne boli tak se mi vykracuje dobre. Veskere obleceni je brzy opet mokre (ani goretex nevydrzi neustaly prival vody) a co je horsi, mam uz mokro i v botech. Rano jsem si obalil ponozky do igelitaku tak ten to o chvilku zbrzdil, ale ne na dlouho, nicmene ted mi tam alespon vytvoril prijemne klima a tak mi na ne neni zima. Nesmim se zastavit nebot jinak mi hrozi prochladnuti od mokreho obleceni a tak delam jen kratke prestavky a svizne kracim cestou necestou. Dnes to bylo hodne o bazinach a brodech, ale opet vse tak nadherne ze celou cestu premyslim, jak to udelat, abych tu mohl zustat dele a jit i dalsi tracky a za cim se vubec clovek doma honi? Svaly pracuji a endorfin mi zveda naladu, nedbaje deste si vykracuji jak na poledni pauze. Batoh je take mnohem lehci nez na zacatku a nemusim s sebou tahat tolik vody, te je vsude dostatek a tak piji z jezera, rek nebo drobnych vodopadu.
UÂ Motorau Hut, kde tentokrat nespim si davam k obedu ledovy salat spolu s lososem. Je na nem napsano, ze je perfektni pro kazdou prilezitost. Tahle se zase zda perfektni me a jidlo je skvele. Trochu me zarazi, ze cestou potkavam nekolik lovcu (i s ulovky) prestoze lov zde pry neni povoleny.
Blizi se konec. Prekracuji provazovy (tady spise pletivovy) most a uz se na me smeje pani, jestli chci shuttle do mesta. Nevim, jestli mam mit radost nebo brecet. Ty 3 dny mi daly hodne, priroda mi opet ukazala ze v ni dokazu najit sam sebe. Uz po Triglavu jsem si sliboval, ze na podobne nekolikadenni namahave treky budu chodit casteji ale nejak z toho seslo, ted si to ale slibuji znovu.
Pres kilak a pul prevyseni a skoro 60 km pesky je za mnou. Sedim u internetu v mokrych botech a nemohu se skoro ani zvednout ale s vynikajici naladou vam pisu na shledanou priste!
Ja chci zpet do divociny..
One Response to Kepler Track