Tobruk a tak

Právě jsme dorazili z kina a máme za sebou Tobruk. Znáte ten pocit, kdy jste rádi, že máte něco konečně za sebou?

První čtvrtinu jsem trochu klimbal, druhou jsem měl ten pocit už aby to bylo za mnou, třetí jsem se vzpřímil a tu poslední jsem si vychutnával některé opravdu povedené zvukové stopy které Panorama krásně reprodukovala.

Aby bylo jasno, jsem rád, že se čech občas pustí i do něčeho vÄ›tšího. Bohužel mám pak také často pocit, že by český režisér mÄ›l radÄ›ji zůstat u „laskavého českého humoru alá SvÄ›rák“, který se mi sice už také občas trochu zajídá, ale pořád se dá nalézt dost nenáročných pohodovek.

Takže TOBRUK? Samá šeď, bez nápadu, vyumělkované, občas přitažené za vlasy, děj nemá žádný spád a pár akčních scén to nezachrání. Našel bych tam dost světlých okamžiků a i věcí na zamyšlení, ale jako celek mě to moc nevzalo.

Co by na to řekl Nestyda? Nevim, u něj jsem se zasmál, ale dojem to ve mě také nezanechalo..

A tím plynule pÅ™echázím k tomu, co ve mÄ› dojem zanechalo. HodnÄ› silný dojem jsem mÄ›l PO SVATBÄš. Né svojí ani žádné jiné prožité. Mluvím o nejzajímavÄ›jším filmu který jsem za poslední dobu vidÄ›l. Dánsko – Å védské drama za roku 2006 človÄ›ka doslova pohltí svou syrovostí a vyplivne sežvýkaného ve chvíli, kdy Rolf Lassgard v neuvěřitelném hereckém koncertu brečí na zemi (proč to vám neprozradím, je to důležitá pointa). Výkon hlavního pÅ™edstavitele, kterého hraje Mads Mikkelsen (mohli jste ho vidÄ›t napÅ™. v pÅ™edposledním Bondovi) je tak místy trochu zastínÄ›n, ale to vůbec nevadí, celek vám utkví dlouho v pamÄ›ti.

Dobrou noc.

This entry was posted in KulTůra. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.