Silvestr v Paříži

Tweet

VteÅ™inovka nemilosrdnÄ› odbila půlnoc. Na Eiffelovce pohasla poslední evropská hvÄ›zda. Skončilo tak francouzské pÅ™ecednictví EU a chvilku po nÄ›m i nadÄ›je desetitisíců lidí že to byl jen pitomý žert. Nebyl – nebe zůstalo zlovÄ›stnÄ› temné.

Ano, snad po prvé v historii Paříže nebyl centrální ohňostroj. A jaký to mělo důvod? La cris.

No co, ohňostroj se nekonal, nicméně lidi na nějakou krizi v tu chvíli zhluboka kašlali. Pravda, to sklamání tam bylo cítit ale jen do chvíle, kdy mohutné doušky alkoholu přivedly mozky lidí na jiné myšlenky.

Pro nás to byl krásný večer. Radost jsme si udÄ›lali pravým Å¡ampaňským, které jsme (jako správní čeÅ¡i) popíjeli venku v parku a užívali si tu atmosféru. K oslavÄ› jsme si vybrali malý a útulný bar nedaleko slavné ajfelovky a volba se to ukázala být Å¡Å¥astná. Velmi brzo jsme se zkamarádili s místní společností a po krátkém seznámení s marockou čokoládou začal večírek nabírat celkem na tempu do chvíle, kdy pÅ™iÅ¡la nucená pauza v podobÄ› cesty pod věž. Po návratu nás čekal bohatÄ› prostÅ™ený stůl – pÅ™ipraven byl vynikající cous – cous, který se tu jí jako novoroční jídlo. Říkám vynikající schválnÄ›, protože se nám dostalo té cti dát si ho též. Pohostili nás též výborným vínem a skvÄ›lou společností, a tak to mÄ›lo kromÄ› finančního efektu (útrata nula) také pÅ™ijemný aspekt družby s cca 10 lidmi, z nichž nikdo neumÄ›l ani slovo ingles. Ruce a nohy se ten večer musely skrátka hodnÄ› činit.

Paříž je úžasné místo a byl to vynikající nápad ji navÅ¡tívit na Silvestra. ÄŒlovÄ›k ten příchod nového roku prožije úplnÄ› jinak. Žádný stres, jen procházky, kavárny, víno, hudba, kolotoče, ruská kola.. 1. 1. 2009 jsme si zaÅ¡li do pravé japonské restaurace a dali si naÅ¡e první jídlo v roce 2009 – sushi, makki a další japonské speciality. Úžasné posezení, nádherné prostÅ™edí (pokud nÄ›kdy budete ve čtvrti Montmartre tak se tam určitÄ› zastavte, je to výraznÄ› ozdobená restaurace nedaleko Moulin Rouge). Den na to jsem neodolal a objednal jsem si Å¡neky a i Renatka se nechala pÅ™emluvit a dva si vycucla. To byl malý pÅ™edkrm pÅ™ed fondue které jsme si též nemohli nechat ujít.

Ostatně vůbec mohu říct, že mi francouzské kavárničky a hospůdky učarovaly. To prostředí jednoho prostě chytne a je jedno jestli tam jde na Guinnesse nebo místními milovanou bagetu.

Na ty 4 dny budeme moc vzpomínat. Nefalšovaná pohoda, příjemní lidé (a to vědomně říkám o zemi, kde se znalost angličtiny stále ještě považuje za takovou přednost, že si to dávají na výlohy) ale i radostná překvapení (jako třeba to, že Paříž nechala na Silvestra metro jezdit nonstop a ještě zdarma).

Pro drobné dokreslení atmosféry jukněte na pár fotografií.