Cestopis Kuba, díl třetí

Tweet

Ono se to řekne.. půjčíme si auto.. na Kubě.. zní to jednoduše. Už jsme se o to pokoušeli ve Varaderuia v Havaně a ani jednou jsme nebyli spokojeni. Vyjde to tentokrát?

5. 3. 2009 

Bereme si taxika a za pár babek jedeme k hotelu Americana. Těžko říct proč je tak slavný, každopádnÄ› jsou po celém mÄ›stÄ› smÄ›rovky navádÄ›jící k nÄ›mu – tam také nacházíme 2 půjčovny aut a jednu motorkářskou. NaÅ¡e bolavá záda nesouhlasí s pÅ™edstavou, že pojedeme na motorkách s bágly na zádech a tak padá rozhodnutí na auto. Já si chci půjčit Hummera nejmíň trojku, ale náčelník je konzervativní a trvá na Hyundai Atos jehož kvality si prověřil pÅ™ed časem v Řecku. Skřípeme zuby když musíme zacvakat 60 CUC za den, ale nedá se svítit. Sbohem (nebo spíš dočasnÄ› pa pa) Santiago, upalujeme na západ.

Asi za 5 min. jsme doupalovali. DoÅ¡el asfalt. Cestovní rychlost klesá pod 40 km/h. Alespoň si můžeme vychutnávat hory po pravé stranÄ› a nádherné moÅ™e po levé. Cestou po pobÅ™eží potkáváme asi tak 300 koz a ovcí, sem tam krávu, občas bůvol a nÄ›kdy, dokonce, i človÄ›ka, případnÄ› více človÄ›ků vezoucích se v dobytčáku. Začínáme pronikat do pravé Kuby. Míjíme „mÄ›sta“ jako Chivirico, Uvero.. což jsou vlastÄ› jen taková seskupení nÄ›kolika (kupodivu celkem sluÅ¡nÄ› vyhlížejících) domků. Cesta se táhne, rádio nefunguje a sluníčko je únavné. Poledne je dávno pryč a tak se rozhodujeme zastavit na nÄ›jaké jídlo. Restaurace v nedohlednu, snad jen jakási „refrescovačka“, což je místo, kam si mládež chodí popít džus. Náčelník vÅ¡ak nÄ›kolika vhodnÄ› položenými dotazy brzy vypátrá restauraci, která se maskuje tím, že není nijak označena. To budeÅ¡ čumÄ›t, říká mi a má pravdu. Místnost je vybavena silnÄ› moderními a hi-tech sklenÄ›nými stoly a obsluha se skládá ze 3 usmÄ›vavých kubánek. Co si dáte? Máme kuÅ™e. Máte nÄ›jaký jídelák? Máme kuÅ™e. Tak si dáme kuÅ™e.. a pivo.. odtušíme. Jídlo je servírováno bleskem (hotovky? tady kde projede 1 turista za x dní a mezitím jen pár místních na buvolech a koních?) a co víc, je vynikající. Poprvé pijeme pivo maybee.. že by jen možná? … už mÄ› teoreticky nemÄ›lo nic pÅ™ekvapit ale spletl jsem se.. pÅ™i placení paní div neznala a fakt nechtÄ›la CUC… chtÄ›la to jejich kubánské peso.. ale my jej nemÄ›li a tak se nakonec spokojila s pesy konvertibilními, vzhledem k tomu, že dostala dýško… celá ta sranda (2x obÄ›d a 2x pivo) byla za 50 Kč!! Aj jaj jaj, tak to jsou trochu jiné cenové relace než se nám snaží vnutit Fidel v turistických zónách!

Po obědě si kupujeme v dalším stánku za pár kaček další pivko a jdeme hledat pláž, což netrvalo dlouho. Je to zvláštní koupat se v neuvěřitelně nádherném karibiku úplně sám. Krásná pláž a dva nudisti v moři. Co mě překvapilo byly ryby, sice trochu slabší ale předci jen odvar korálových krásek. Barvy jen hýřili a nás se zmocnil pocit štěstí.

Naše nezřízené skotačení bylo narušeno příchodem jakéhosi chlapce, jenž právě nelegálně (jak jsme zjistili později, na Kubě je rybolov nelegální) ulovil krásné ryby. Nabízel nám je k výměně za cokoli, jenže co s takovou rybou? Chvilku jsme si pohrávali s myšlenkou že je vemem a utáboříme se. Jenže grilovaná ryba bez koření není nic moc a koření jaksi nebylo součástí našeho (ani kubánského) inventáře. Tak s díky odmítáme.

O nÄ›co pozdÄ›ji se objevuje další skupinka mládežníků jenž nemají žádné zamÄ›stnání. Jsou za jejich udivené pohledy odmÄ›nÄ›ni balónky. Takové vÄ›ci si beru vždy sebou, neboÅ¥ to často dokáže rozzářit nejeden obličej. Balónek je jeden nafouknutý a druhý prázdný. Po chvilkovém skotačení začíná skupina Å™eÅ¡it logickou úlohu – jak z toho splasklého udÄ›lat to veliké co létá ve vzduchu? Náčelník říká, že to je učení za pomocí Å™eÅ¡ení nÄ›jakého problému. Né nadarmo je v domovské zemi učitelem.

Zbytek cesty nám přinese krásnou podívanou na nejvyšší vrcholek Kuby jenž má nějakých 1974m. Je to zajímavé dívat se nahoru ale neméně zajímavé to je i dole. Cesta je každou chvilku propadlá do moře a tak se jezdí po nepříliš bezpečně vypadajícím útesu, nebo roklinou která slouží jako objížďka (kupř. když se jim propadl most). Na tenhle kšeft to chtělo brokovnici.

Legrační jsou tunely které mÄ›li právÄ› cestu odvést od moÅ™e, protože pÅ™edci jen je to divné když se brodíte moÅ™em. S velkou slávou to asi tenkrát začlo, takže lze vidÄ›t vjezd a výjezd… do skály… když už se kutalo tak max. pár metrů a pak asi padl komunismus v EvropÄ› a tím ustal tok penÄ›z na Kubu.

Cestou z Pilónu do Manzanilla vidíme, že životní úroveň stoupá – vÅ¡ude je tÅ™tina.. případnÄ› vidíme banánové plantáže. Úrodná oblast s sebou nese i vyšší životní úroveň. Ale to už jsme v Manzanillu, stmívá se a ukazuje se, že najít ubytování nebude moc snadné, protože toto není zrovna turistické mÄ›sto a casy zde skoro nejsou. Je jich asi tak 5 a volno mají až v té páté, pořádnÄ› daleko od mÄ›sta, ale zase je to po delší dobÄ› velmi luxusní ubytování s teplou vodou, telkou, vlastní zahradou.. Po vyčerpávající večeÅ™i (každý asi tak kilo loupaných krevet) se mažeme Aloe (tak jako každý večer) a jdeme spát. Asi 300 km ujetých ve značnÄ› polních podmínkách nás dost vyčerpalo.. Usínáme v klidu, nikdo z nás netuší, že druhý den nás zatkne armáda..