Cestopis Kuba, díl pátý

Tweet

Bájná Baracoa, ještě bájnější Guantánamo a návrat do Santiaga de Cuba. To nás čeká v dnešním vyprávění. A pojedeme po super dálnici!

7. 3. 2009
Po naprosto nehorázné snídani (kterou jsme tentokrát opravdu nezvládli sníst a tak zbylo jeÅ¡tÄ› na sluÅ¡nou sváču) vyrážíme podél pobÅ™eží na východ – smÄ›r Baracoa. Cesta je víc než příšerná a průmÄ›rná rychlost padá tak na 15 km /h. Na druhou stranu nám to dává dostatek možností vychutnat si zdejší krajinu která je vskutku úžasná. Začíná to tedy až za Mayarí ale stojí to za to. VÅ¡ude prales, neuvěřitelnÄ› moc zelenÄ›. Je krásnÄ›, hrozné vedro a krása přírody doslova bije do očí. A když už jsme u Mayarí – kubánci tam mají „super moderní“ továrnu na nikl (Kuba je 4. nejvÄ›tším vývozcem niklu na svÄ›tÄ›). Aby bylo jasno: kdysi jim to tam nÄ›kdo postavil a od té doby holt nejsou peníze na údržbu, takže to sice jede, ale tak nÄ›jak.. no hrůza, jak na Marsu, vÅ¡echno červené, dokonce tam teče červená Å™eka rovnou do moÅ™e kde se krásné karibské moÅ™e vlní v krvavé zátoce. VÅ¡ude samozÅ™ejmÄ› zákaz focení aby jim náhodou imperialista nevyfoukl jejich moderní technologie.

O cestě není moc co psát, více řeknou až fotky, protože tentokrát to byla hlavně vizuální podívaná. A tak šokovaní krásou (a unavení cesou) dorážíme do Baracoy, nejstaršího kubánského města (založeno 1512). Jsme pevně rozhodnuti jen projet, jelikož už zbývají 2 hodiny do tmy a máme před sebou ještě přes 300 km a jak je známo, jezdit po tmě na Kubě je celkem drsná zkouška pro nejednoho řidiče. Naše rozhodnutí je však rychle nahlodáno, Baracoa doslova pulzuje životem, nádherné ubytování s výhledem na moře je nám nabízeno za hubičku.. Sice později litujeme, ale nezůstaneme.

Dostat se na Guantánamo se nám nepodaÅ™ilo. Celý prostor je aktivnÄ› stÅ™ežen, ale oblast je celkem dobÅ™e vidÄ›t. No bohužel vám nemůžu zprostÅ™edkovat žádný další zážitek, neboÅ¥ ta brána fakt nebyla průchozí. A tak jediným zážitkem zůstává vymotání se z centra Guantánama. Oni mají vůbec zajímavé značení. Hned po vjezdu do mÄ›sta vidíte tÅ™eba ceduli „SANTIAGO DE CUBA“. Paráda, říkáte si. Až do první kÅ™ižovatky. Nula. Už žádné další cedule v celém mÄ›stÄ›.

Zase nás staví policista. NÄ›co nám sáhodlouze vysvÄ›tluje ve Å¡panÄ›lÅ¡tinÄ›. Super práce pro náčelníkovu fantazii. A tak tu máme varianty „jeli jsme moc rychle“, „jeli jsme moc pomalu v rychlém pruhu“ atd. atd. Po čase nám dochází, že tady asi půjde o nÄ›co jiného. Snažil se nám vysvÄ›tlit, že dálnice, která je v mapÄ› staré 10 let zakreslená jako hotová jaksi hotová není. Nejprve je pravý pruh sem tam proložen trsem trávy. PozdÄ›ji si pÅ™ipadám jak na sportovním letiÅ¡ti. To už je samozÅ™ejmÄ› tma. PÅ™ejíždíme do levého pruhu – ten se zdá být v lepší kondici – a pokračujeme jeÅ¡tÄ› tak 2 km po asfaltu, který volnÄ› pÅ™echází do Å¡tÄ›rkovky. Super dálnice. Po dalších pár km, uprostÅ™ed tankodromu, váháme co dál. Dojíždí nás jiné auto s turisty a nÄ›jaký pán nás dobrou angličtinou pÅ™esvÄ›dčuje, že to je úplnÄ› v pohodÄ› a razí kupÅ™edu. Necháme si říct a pomalu se Å¡ouráme taky, samozÅ™ejmÄ› jen do doby, než v dálce vidíme jak se auto obrací.

Najít cestu z té dálnice nebylo moc snadné. Značení samozÅ™ejmÄ› žádné, takže končíme tÅ™eba na nÄ›jakém dvoÅ™e mezi těžkou technikou. Nakonec se to ale samozÅ™ejmÄ› podaÅ™ilo a nás čeká cesta po „okrsce“. Neuvěřitelný adrenalinový zážitek je umocnÄ›n obrovským požárem podél silnice (to víte, náčelník..). Do Santiaga dorazíme nÄ›co pÅ™ed devátou hodinou. Celkem snadno nalézáme ubytování (které je sice o trochu horší než minule, ale zase dražší) a jdeme do ulic – je sobota a mÄ›sto žije. Mám hlad a restaurace jsou tady celkem problém a tak se Å™adím do fronty na nÄ›co. To nÄ›co je (jak zjiÅ¡Å¥uji když jsem na dohled) pizza. ÄŒtvrtka asi za pÄ›tikačku. Chci koupit 8 čtvrtek ale to nemůžu, dostávám jen 4 a to mám být Å¡Å¥astný. Jsem. Není to nic moc a tak si jdeme spravit chuÅ¥ mojitem. I náčelník rezignoval na pivo a podlehl vábení máty. Když nás kolem půlnoci vyčutnou tak se stavujeme jeÅ¡tÄ› na místní „dydžinÄ›“. Venkovní posezení je příjemné a my zjiÅ¡Å¥ujeme, že to je vÅ¡ude na svÄ›tÄ› vlastnÄ› stejné. Mladí pásci s chlastem a cigárem, holky našňoÅ™ené, sem tam nÄ›kdo kdo pÅ™ebral. K poslední skupince se nechceme pÅ™idat tak Å¡ustíme nÄ›co po druhé do hajan. Zítra nás zase budou stavÄ›t poliÅ¡i a dostaneme nejneuvěřitelnÄ›jší pokutu. To jeÅ¡tÄ› ale nevíme a tak spokojenÄ› usínáme. Dobrou.