Peking nebo Beijing chcete-li

Tweet

V Pekingu je teď něco po osmé ráno a něco přes třicet stupňů. Kudlis s Hadem jeli po 6. hodině ráno na kolo, Macunka spí na gauči metr od prosklené stěny s výhledem na okolní mrakodrapy a ani se moc neroztahuje. Boris je zavřený v pracovně kde testuje rozložený gauč. No a já? Popíjím čínský čaj a jdu trochu pracovat. Ale ještě předtím něco spísnu pro čtenáře tohoto občasníku.

PÅ™i odletu z Shanghaie vzniklo nÄ›kolik nepÅ™ijemných problémů s odletem. Nejprve nám zruÅ¡ili let kvůli technickým problémům letadla a pÅ™eÅ™adili nás na jiný (o 5 minut dříve), což bylo jeÅ¡tÄ› v pohodÄ›. Pak ale doÅ¡lo ke sporné situaci, kdy trvali na tom, že Petrovi seberou nohy (rozumnÄ›l vozík neboli kárku) a dají mu letiÅ¡tní, což on nechtÄ›l protože se bál, že mu ho nestihnou pÅ™epravit. Spor vyeskaloval do zabavení palubních lístků a snahy opÄ›t pÅ™eložit náš let, tentokrát na pozdÄ›jší dobu – aby byl čas na dohady. Celkem mÄ› to pÅ™ekvapilo, protože pro lidi se sníženou pohyblivostí tu mají pochopení, o tom ale pozdÄ›ji samostatnÄ›. Drobná buzerace ve stylu „bez letenek vás nepustíme k odbavení, pÅ™estože máte už palubní lístky“ byla jen hoÅ™kou tečkou za vyhrocenou půlhodinkou kterou ani jeden z nás nepochopil. NÄ›kdy je jednání ping pongů zarážející a vzdálené naÅ¡emu myÅ¡lení. Pak už následoval jen hektický let okoÅ™enÄ›ný sluÅ¡nou dávkou turbulencí jenž stály za zoufalými výkÅ™iky nÄ›kolika číňanek bojíce se o svůj život.. 

Peking. Menší bratříček Shanghaie, ale jen o trochu, je tu asi 15 mil. lidí. Mrakodrapy nejsou tak velkolepé, nebo možná ano, ale pÅ™es smogový opar je není vždycky vidÄ›t. To je to co by mi na tomhle místÄ› asi vadilo. Moje další první dojmy jsou, že jsem celkem pÅ™ekvapen z provozu a koncentrace lidí. PÅ™edstavoval jsem si to dost jiné, nÄ›co na způsob Indie, ale realita je dost jiná. JistÄ›, na hlavních tazích jsou kolony aut, ale na „mrakodrapových“ sídliÅ¡tích nikoli a zrovna tak lidí není až tolik. Když jde človÄ›k mezi tím lesem z betonu a skla tak si pÅ™ipadá místy skoro jako v mrtvém mÄ›stÄ›. Takhle jsem to tady nečekal.

Náš program není nÄ›jak nahňácaný a spíše se pÅ™izpůsobuje momentální situaci než že by ji tvoÅ™il. Tak jsme si první den doÅ¡li nejprve na luxusní „hot pot“ a pak na jednu rozlučkovou párty.

Hot pot je prima způsob stravování. UprostÅ™ed stolu je hořák nad nÄ›jž se postaví „hrnec“ s pÅ™epážkou. Na jedné stranÄ› je ostrá (sakra ostrá) omáčka a na druhé obyčejná. Pak si naobjednáte maso, zeleninu, houby atd., pÅ™ičemž si to hážete do tÄ›ch omáček, vaříte a konzumujete.

 

Je to velmi chutné a navíc velmi společenské – pÅ™esnÄ› podle mého gusta. SamozÅ™ejmÄ› to pramení hlavnÄ› z celkového pojetí místního stravovaní které i bez horkého kotlíku spočívá ve společné konzumaci jídla z mnoha talířků.

Hlavní program na tento den (nebo spíš noc) spočíval v návštěvě české ambasády. Kdysi jsem tu už psal, že mě život zavede občas na velmi nestandardní místa a toto bylo jedno z nich. Důvod společenského setkání tkvěl v tom, že zde končí stážisti jenž posílili ambasádu během českého předcednictví EU a ti uspořádali rozlučkový večírek. Bylo to fakt super. Areál raději popisovat nebudu, předci jen musím ctít jejich soukromí.

Na českých specialitách (guláš, sekanou atd.) si pÅ™iÅ¡lo pochutnat mnoho dalších lidí z okolních ambasád a tak byla společnost neuvěřitelnÄ› pestrá (francie, itálie, nÄ›mecko, dánsko, rakousko, slovensko, Å¡panÄ›lsko, čína, hongkong, anglie atd..). Pilo se točené pivo (byÅ¥ čínské) a hruÅ¡kovice, slivovice, becherovka.. SamozÅ™ejmÄ› doÅ¡lo i na [maeho jeena].. Nevím jestli to je nutné zdůrazňovat, ale celou akci zavíral samozÅ™ejmÄ› Rumburk a to zhruba kolem osmé ráno. Pravda, pro nÄ›koho to bylo příliÅ¡ dlouhé a tak to musel občas proložit spánkem 🙂

Já si to nicménÄ› velmi užil hlavnÄ› díky možnosti rozhovoru s netradičními lidmi kdy jsem se dozvÄ›dÄ›l hodnÄ› zajímavého, nÄ›které vÄ›ci (tÅ™eba jak je to vlastnÄ› s tím čínským písmem) zpracuji do samostatného článku. Na druhou stranu se oni dozvÄ›dÄ›li i nÄ›co od nás. TÅ™eba když jsem vedl rozhovor s ambasadorkou o Tibetu, kde vedla dvoustranné rozhovory, tak se najednou Macunka probral a oznámil jí, že „ti tibetani to jsou taky pÄ›kný buzeranti“ a zase upadl do komatu.

Na ČínÄ› je hezké, že vÅ¡echno je tu tak trochu vÄ›tší. Tak tÅ™eba když naÅ¡e ambasáda pořádala takové „dny EU“ kdy se mohly prezentovat jednotlivé zemÄ› (stánky s propagačními materiály, kulinářskými specialitami atd.) tak na tuto akci dorazilo 80 tisíc číňanů! To se mi zdá jako super návÅ¡tÄ›vnost, ale když si človÄ›k uvÄ›domí kolik lidí má jen toto mÄ›sto tak to pochopí, ale i tak. Celé se to prý velmi povedlo a na závÄ›r zahrál živÄ› ÄŒechomor. Jinak čechů tady moc nežije, s neuvěřitelnou pÅ™evahou tu vedou nÄ›mci (tuším kolem 40 tisíc firem, jestli si to dobÅ™e pamatuji).

Celé se to zkrátka povedlo a po dlouhých letech jsem si zkusil jaké to je mýt nádobí.

No, jsem docela rád, že mám myčku..

Tak vstávat hoši..

.. jde se domů.

Nebo jde.. jede. Nevím jestli jsem se o tom už zmínil, ale tady se fakt suprově jezdí taxíkem. Podmínkou je, že musíte cíl udat v čínštině (slovem či písmem), jinak nemáte šanci dojet ani na nádraží (angličtina tady fakt moc nefrčí a tak se třeba stane, že i 30 taxikářů za sebou nezná ani základní slovíčka). Ovšem když už se vezete tak to je paráda. Za prvé tu všichni používají bez řečí taxametr a za druhé je to neuvěřitelně levný způsob dopravy. Vlezné je asi 25 Kč v čemž je hned několik kilometrů a každý další pak stojí něco přes 5 kaček. To jsou hlavní důvody proč tu jsou taxiky tak oblíbené.

No a co se dÄ›lo včera? Nic extra. Å li jsme se podívat na námÄ›stí nebeského klidu (mohu vás vÅ¡echny ubezpečit, že tam klid nebyl ani náhodou a to, že byla zrovna sobota asi sehrálo svou roli) a pak do zakázaného mÄ›sta které jsme nakonec nevidÄ›li kvůli zavíračce a tak si to jeÅ¡tÄ› asi zopáknem pÅ™es týden, to snad nebude takový nával (mimochodem, pÅ™esto že píšu „nával“ tak je do daleko za mou pÅ™edstavou kolik tam mÄ›lo být lidí).

Večerní program byl opÄ›t mnohem zajímavÄ›jší. Jeli jsme do nÄ›jakého relax centra s horkými prameny. Hrozná pohoda. Prameny, 3 sauny, vířivky, masážní sprchy a lavice atd. Bohužel nemám foťák, takhle to těžko pÅ™evyprávÄ›t. Co na tom bylo super je vÅ¡ak ten koncept. Stálo to 150 juanů (nÄ›co pÅ™es 400 Kč) a v cenÄ› byla i večeÅ™e „all you can eat“. Takže jsme strávili necelé 2 hodiny cachtáním a odpočíváním, pak jsme dostali pyžamo (!!!!) a Å¡li o patro víš kde byl bohatÄ› pÅ™ipravený bufet. Takhle bych si prostÄ› pÅ™edstavoval nedÄ›le doma, úžasný relax..

No pro dneÅ¡ek toho už je celkem dost, tady se jeÅ¡tÄ› pořád spí, že bych se k nim pÅ™idal? 🙂

Btw. pro Jirku Martínka který se dotazoval na složení expedice pÅ™ikládám včerejší fotku pořízenou pÅ™i sledování „Jáchyme hoď ho do stroje“