Rozloučení s Pekingem

Mám rád VIP salónky na letištích. Všechny ty Premium a Gold Lounge. Sice jsem ještě nikdy žádný nenavštívil (mé letenky bývají z jiné cenové kategorie), nicméně občas od nich prorazí ven trocha toho wifi. A když vám ještě ochotný letištní poslíček najde sezení se zásuvkou tak je to paráda.

Možná to bude znít neuvěřitelnÄ›, ale je to poprvé, co jsem cestoval nÄ›kam s notebookem. Vždycky mi pÅ™ipadalo, že se na cesty nehodí a že je to moc veliký risk ho s sebou tahat. NicménÄ› má to nÄ›co do sebe. TÅ™eba v letadle je to úplnÄ› super, udÄ›lal jsem tam dost práce – dokud mi neumÅ™ela baterie. To mÄ› pÅ™ivedlo na myÅ¡lenku koupÄ› nového PC s vyšší výdrží. Moje volba padla na Asus EEE s SSD diskem. Výrobce udává nÄ›co pÅ™es 8 hodin výdrže (pozor, „éček“ je mnoho druhů), navíc jeho velikost 7 palců a váha pod jedno kilo přímo vybízí k uložení do cestovního batohu. SamozÅ™ejmÄ› to není na žádnou extra práci, ale nÄ›co se udÄ›lat dá. Koukal jsem na ceny v ÄŒR a není to fakt nic moc, doporučuji koupit za polovinu ceny v USA, tÅ™eba pomocí firmy Shipito která za vás notebook koupí a poÅ¡le vám ho až domů. A tak vás vyjde na cenu kolem 200 – 250 USD (4 – 5 tis Kč). JuknÄ›te tÅ™eba sem http://shop.shipito.cz/vse/elektronika-5

Ale o tom jsem vlastně ani psát nechtěl. Spíš mám plán napsat něco trochu málo o té Číně.

Tak pÅ™ednÄ› – nemohu říct, že jsem vidÄ›l Čínu. Mohu říct, že jsem ochutnal velmi specifickou část – dvÄ› veliká mÄ›sta, kde lidé žijí určitÄ› dost odliÅ¡nÄ› než v ostatních částech. Pravda, i tady se najdou chudinské čtvrti kde zdÄ›né baráky nemají záchody a lidé musí chodit na neuvěřitelnÄ› nejvíc páchnoucí veÅ™ejné toalety jaké jsem kdy v životÄ› asi zažil, ale pořád žijí jaksi ve mÄ›stÄ›. Takže to jen pro pořádek.

Aniž bych tu kdy byl tak jsem měl o zdejších lidech určitou představu a ta se mi celkem potvrdila. Jsou takový (minimálně na první pohled ale velmi často i na ten druhý a třetí a čtvrtý..) chladní. Zatímco zbytek Asie se na vás neustále usmívá tak Čína je jak vypadlý zub z dásní. Jasně, neplatí to na 100%, ale většinou ano. Lidé tu jsou hodně uzavření a zaměření na sebe, někdy se musíte svých práv poměrně důrazně dožadovat.

OvÅ¡em zažil jsem (a to pomÄ›rnÄ› často) také druhou stránku – díky Petrovi a jeho invalidnímu vozíku. Stačilo pÅ™ijít do metra a obsluha se s neuvěřitelnou vervou pouÅ¡tÄ›la do Å™eÅ¡ení situace „jak ho dostat dolů po tÄ›ch schodech“. ÄŒasto téměř násilím bránili tomu, abychom ho snesli a vytrvale si vynucovali aÅ¥ jedeme výtahem. Nebo nás zastavili a Å™ekli nám, že jsme borci že ho bereme s sebou a že si toho hodnÄ› považují. Nebo když nám tleskali na velké čísnké zdi. To človÄ›ka trochu pÅ™ekvapí, když vidí, jaký mají vztah k tÄ›mto lidem, pÅ™estože se pořád mluví o tom, jak jedinÄ› zcela zdravý a produktivní človÄ›k (navíc spíše muž) je v této společnosti cenÄ›n. Tak mi to nepÅ™ipadalo. Víte, oni tu nemají moc tyhle bezbariérové vÄ›ci vychytané. TÅ™eba v metru může zdravý človÄ›k sebÄ›hnout 20 schodů a je dole, kdežto invalida musí podstoupit zdlouhavý proces s hlídačem který ho vezme k výtahu, jenž je často nÄ›kde úplnÄ› na kraji a tak pÅ™emístÄ›ní jednoho patra zabere opravdu dost času. PÅ™esto se opravdu upřímnÄ› snaží a to potěší. Zejména ti, kdo pracují ve službách. PÅ™ekotnÄ› otevírají dveÅ™e, tlačí Macunku do zadku když ho Kudlis nese na zádech atd. Hezké 🙂

Také se mi líbilo, jak je všude čisto. Prakticky neustále vidíte někoho jak pobíhá s koštětem, přenosnou nádobou na drobné odpadky a uklízí. V hotelech a restauracích se stále vytírá podlaha a otírá prach. Dalším specifikem jsou sběrači plastů. Lahve se tu totiž vykupují (údajně 10 centů, tedy asi 30 haléřů Kč) a tak neexistuje, neexistuje že by se někde nějaká válela.

A co politika? No, kromÄ› propagačních plakátů stranických vůdců s ní do styku prakticky nepÅ™ijdete. Čína je obrovský stát a vládnoucí garnitura si dÄ›lá co chce. Tak tÅ™eba – na youtube.com se objevil videoklip, ve kterém čínská policie bije svázané tibeÅ¥any. Reakce? IP adresa youtube je zablokovaná pro celou Čínu. A basta. Není Å¡ance se na stránky dostat. Zrovna tak na spousty dalších které se nÄ›jak neshodují s vládním pÅ™esvÄ›dčením. Vrcholem vÅ¡eho je, že od 1. 7. (nakonec to bylo tuším pozastaveno) vstoupilo v platnost nařízení, které pÅ™ikazuje mít v každém prodaném počítači nÄ›jaký software, který blokuje přístup na „porno stránky“. OvÅ¡em nejen na nÄ›. NÄ›kdo odhalil, že dochází i k filtraci politicky nekorektních vÄ›cí. ProstÄ› velmi paradoxní přístup který mÄ› osobnÄ› pÅ™ipadá trochu jako boj s vÄ›trnými mlýny – obzvláštÄ› v dneÅ¡ním globálním a pÅ™etechnizovaném svÄ›tÄ›.

A na konec jsem si nechal jídlo. To mÄ› fascinovalo. Prakticky kdekoli (kromÄ› jednoho fast-foodu v Shanghai) jsme jedli tak to bylo naprosto Å¡pičkové. Takže odpověď kterou jsem mu hledal zní – ano, mají tu lepší čínské polévky než ping pong na pěší zónÄ› v Rumburku.

Díky moc, hade, za azyl a příležitost ochutnat alespoň kousek z této obrovské země. Určitě jsem tu nebyl naposledy!

 

This entry was posted in Čína 2009. Bookmark the permalink.

2 Responses to Rozloučení s Pekingem

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.