NávštÄ›va prarodičů a druhy topení v ÄŒínÄ›

Tweet

Dnes ráno do mě fotřík nalil skoro dvoudecku White wine. Bílé víno, dá li se to tak nazvat, má 38%. Spíš to tipuji na nějaký rýžový destilát, jinak červené víno je tu jako všude jinde. Byl jsem poučen, že tohle je jeden z druhů topení v zimním období.

Docela dobrý, jen to hned po ránu člověku trochu zamotá hlavu a ty kuřecí pařáty vidí víckrát. Dnešní snídaně se však obešla bez nich, jde se na veliký oběd tak se snídalo prý skromně. No při pohledu na tu haldu jídla jsem si nebyl tak úplně jist.

Ale zpět k těm topením. Jedno je tedy chlast. Dál tu máme ty hořící kyblíky, kola, rendlíky a pod. Buď se používá dřevěné uhlí nebo normální uhlí. Zajímavá invence je stolička ve které také žhne toto uhlí a vy na tom sedíte. V bohatších rodinách mají teplomety, což je silná žárovka obrácená směrem k trychtýři. Ty nejbohatší mají klimošku s topením. Pak tu jsou ale další vychytávky. Nevim co to bylo, vypadalo to jak nějaká datle a musí to člověk dlouho žvýkat. Může ho to prý opít, ale určitě ho to zahřeje. Asi nějaká přírodní droga. Nechutnalo to vůbec špatně. A poslední udělátko je na nějaké chemické bázi a to se mi moc líbí. Jednoduše si to přilepíte na místo které chcete mít teplé a ono to hřeje. Mám to na břiše už asi 10 hodin a pořád to hřeje. Fakt mazaná nálepka. Navíc jsem tímto objevem pochopil, proč se spousty místních drží kolem slepáku za břicho. Žádná nemoc, prostě se jen ohřívají. Taky to teď musím dělat každou chvilku, ruce mi mrznou že nemůžu ani psát. Jdu si dát nějaké dřepy.

Lepší. Uf.

Jinak na oběd se tedy dnes šlo k prarodičům. Nevim kolik lidí, ale moc. Hrozně se mi líbil jejich dům, resp. jeho umístění. Je postaven na vyvýšeném místě a krásným výhledem na okolní rýžová a jiná políčka. Přivítal nás samozřejmě ohňostroj, pak jsme pouštěli čínské balóny štěstí (kterými se uctívá nějaká významná postava z minulosti), pak se zase mastili karty což jsem vynechal a raději jsem si prolezl kuchyni – která sousedí s chlívkem, jak praktické, co se zbytků týče – nechal se vyfotit asi s nekonečným množstvím lidí a nakonec jsem shlédnul video záznam oslavy 70. narozenin dědy. Starší lidé se tu těší veliké úctě a byla to hezká oslava, zejména se mi líbilo, jak se posadili s babičkou na verandu, přes hruď se jim dala veliká červená mašle a před ně postupně předstupovali všechny jejich děti, příbuzní a sousedi, každý jim popřál a několikrát se poklonil. Pak jim ještě zpívali nějaké písničky a tak, bylo to hezký.

Oběd byl zase ve znamení tuny jídla, ovšem zase moc dobrého. Opět se mi dostalo pocty sníst pařát (zvolil jsem si raději to než nějakou rybí hlavu) a tu prasečí kůži, tentokrát obsahovala i nějaké maso, tak to nebylo úplně nejhorší. Přišel jsem na jednu věc – čím víc nám nějaké jídlo připadá nechutné, nebo čím víc nám připadá, že se něco třeba ani vůbec jíst nedá, tak tím je to obvykle větší pochoutka v těchto končinách světa.

Pak jsme šli navštívit nějakého příbuzného, který měl sprchu. Velmi osvěžující po všech těch dnech, oblíkl jsem si super nový čínský XL trenky a ponožky velikost 28, bohužel triko a kalhoty zůstaly nezměněny, ale i tak to hodně bodlo. Místní se prý v zimě “koupou” jednou za 3 dny (pokud nemají nějaký větší pohyb aby se potili) a v létě pak každý den.

Po návratu domů se opět jel karban. Číňani jsou opravdu dobří v neskutečném množství karetních her. Nejhorší je, že jsem jim ani nestíhal hru, kterou jsem je naučil já. Nevím jestli komunikují nějak podvědomě, ale sedí nás třeba 7 u stolu a vůbec nikdo neřekne pass ani nezaklepe a už jsem zase na řadě, když se optám tak na mě nechápavě koukají jaktože to nevím, že všichni vynechali.

Večer jsem sluÅ¡nÄ› zboÅ™il fotříka, pÅ™iÅ¡el jsem na fintu jak se neopít a pÅ™itom pÅ™edstírat že piju. Bylo to takové to posezení kdy vyprávÄ›l o tom, jak moc museli pracovat aby vÅ¡em tÅ™em dÄ›tem poskytli vzdÄ›lání, ale že toho nelituje. Zajímavé je, že si místní museli jeÅ¡tÄ› pÅ™ed tÅ™emi lety hradit plné Å¡kolné. Teď mají zmÄ›nu a do 16 let mohou studovat na náklady vlády. Jinak tÅ™eba zdravotnictví se tady musí taky plnÄ› hradit a obyčejní lidé si nemohou dovolit jít k doktorovi nebo do nemocnice. To mÄ› docela pÅ™ekvapilo u komunistického státu. DozvÄ›dÄ›l jsem se plno zajímavých vÄ›cí, zejména o podnikání v ČínÄ›, jak na to, jak se platí danÄ› (těžko uvěřitelné, že výše daní závisí na kvalitÄ› vztahů s vládou (místní samosprávou), ale je to tak) a podobnÄ›. KaždopádnÄ› až tady založím firmu tak mám zamÄ›stnance bez problémů 🙂

Wan´an.