ÄŒas loučení

Tweet

Tak všechno jednou končí a i u téhle návštěvy to nebylo jinak. Večer jsem ještě dokázal (po další ukrutné večeři) vyhrát v ma jiangu, v noci jsem promrzl na kost a ráno nastal čas loučení.

Na poslední snídani dorazilo několik příbuzných a hlavně děda s babičkou. Jak milé. Snídaně byla honosná ale trochu uspěchaná. Číňani jsou hodně zaměřeni na numerologii a tak mají takový kalendář, kde jsou napsané u každého dne různé věci. Jedna z nich je, kdy ne nejvhodnější vydat se na nějakou cestu. Dnes to připadlo na 10.58 minut a to byl tedy čas přes který vlak prostě nejede.

Samozřejmě se mi dostalo hrozně moc vřelých a dokola opakovaných pozvání na další rok, až mi bylo trapně. Vždycky jsem si myslel, že jsem otevřený a připravený na cokoli, ale tohle mě dovedlo dostat do rozpaků. Nějaké dárky na cestu a smutné rozloučení. Cestou jsme se zastavili u umělce, který mi psal zprávu, že má pro mě připraveno nějaké překvapení na cestu, což byla plná taška jídla, dali mi tam samá ostrá jídla. No vůbec s tim jídlem to tady bylo takové.. ostré. Už při první návštěvě jsem R řekl, že mám rád ostrá jídla a ona to teď každému okamžitě hlásila a samozřejmě hostitelé se předháněli kdo to umí okořenit víc. No celkem jsem si párkrát na záchodě užil.

Jinak s tim záchodem to bylo taky takový veselý. Měl jsem pokoj na konci takové dlouhé chodby a záchod byl na druhém konci. Problém byl v tom, že na noc se “dámská” sekce zamykala a právě tam byl i ten záchod. Když jsem se v noci vzbudil na čůrání tak to bylo peklo, jednak kosa jaxviň a druhak kam jít? Jednou jsem to zapal, jednou jsem musel jít na střechu a vrcholem včerejška bylo to, že jsem asi ve dvě začal potřebovat na velikou. No takže jsem se potichu vplížil dolů a hledal nějaké řešení – nakonec jsem zjistil, že za domem mají ještě jeden venkovní záchod, takže jsem ho celý šťastný využil, pak hledal papír, pak hledal vodu na spláchnutí a na kost zmrzlý jsem se vrátil zpět do pokoje. No dobrodružství jak blázen, co mám vyprávět.

Jinak příspěvek píšu v taxiku, už jedeme asi 12 hodin a pořád to nebere konce, strýček totiž minul odbočku a jel 2 hodiny špatným směrem. Nedokázal totiž nikde sehnat mapu a tak jede tak trochu na slepo. V autě není celkem co dělat, tak jsme hráli nějaké hry a pak jsem se učil čínštinu. Je zajímavé, jak mi to na začátku připadalo jako slité drmolení, ale dneska už rozpoznávám jednotlivá slova. Samozřejmě jsem se skoro nic nenaučil, ale procvičil jsem si určitě angličtinu. Za začátku jsem měl vždycky strach se potkat s někým, kdo pracuje jako “učitel angličtiny” ale pak jsem přišel na to, že to je kravina, že umí asi tak to co já a rozhodně největší sranda byla vždycky při opisovaní slova na které si nikdo nedokázal vzpomenout nebo ho neznal.

No už se těším do postele, je to dlouhá cesta.

Tak hany bany nebyl nakonec moc dobrý Å™idič. Cesta se protáhla na neskutečných 19 hodin a nejvíc mÄ› rozsekal, když 30 minut pÅ™ed cílem sklopil sedačku a na hodinu a půl to zalomil a bylo by to delší, kdybych demonstrativnÄ› nechodil venku v deÅ¡ti 🙂

HOMEBRIDGE má přes Spring festival zavřeno, tak jsem v nějakém jiném hotelu, ale dost dobrý, za 250 Kč je tu topení, internet (včetně počítače na pokoji!) a veliká postel. No nicméně jsem spal jen 3 hodiny, nějak mi to za světla nešlo. Tak pomalu hurá do města, pokoupit nějaké věci a tradá směr Hong Kong. Mimochodem, venku prší a je taky zima, což je na Shenzhen prý neobvyklé, tak počasí se mi moc nedaří.