Dneska to bude asi hodně emotivnà protože jsem si zažil opravdu hodně.
Tento blog pÃÅ¡u pro sebe, pro své přátele a pro ostatnà lidi, kteřà majà otevÅ™ené srdce. Pro sebe proto, že až budu jednou starÅ¡Ã tak abych se mohl podÃvat, co jsem to býval za ÄlovÄ›ka. Pro své přátelé proto, že nemám Å¡anci se s každým vÃdat a chci, aby o mÄ› nÄ›co vÄ›dÄ›li. A pro ostatnà proto, že jim dávám Å¡anci pÅ™eÄÃst si o vÄ›cech, které sami tÅ™eba nikdy nezažijÃ.
Dneska to bude asi hodnÄ› osobnÃ. Pokud s tÃm nÄ›kdo má problém, nechÅ¥ radÄ›ji pÅ™estane ÄÃst. Budu hodnÄ› mluvit o tom, jak jsem se mÄ›l dobÅ™e a pokud to nÄ›kdo vidà tak, že se chci jen napaÅ™ovat tak nejsme naladÄ›ni na stejnou notu. VÅ¡ichni ostatnà jsou srdeÄnÄ› vÃtáni.
Než se dostanu k tomu, proÄ pro mÄ› tento týden znamenal tak mnoho, rád bych objasnil, jak je to se mnou.
VÅ¡echno moje chovánà pocházà z výchovy od rodiny. PÅ™estože miluji svoji mamku a tátu (nevlastnÃho, pravého jsem nikdy nepoznal) tak naÅ¡e rodina nebyla ideálnà a stalo se v nà plno vÄ›cÃ, které se těžko zapomÃnajÃ. Musel jsem se osamostatnit velmi brzy a i když to vlastnÄ› vedlo k tomu, že jsem dneska tam kde jsem, tak druhá strana mince je ta, že velmi citlivÄ› vnÃmám vÅ¡echno okolo citových vztahů, rodiny a podobnÄ›. Když se dÃvám na film, kde syn potká po 50 letech svého pravého otce tak mÄ› to rozpláÄe, pÅ™estože já vůbec nevÃm o koho jde a můj “nevlastnÆ(nemám rád to slovo) mi dal do života tak straÅ¡nÄ› moc, že jsem si těžko mohl přát lepÅ¡Ãho. Proto jsem celý život vždycky tÃhnul k rodinÄ› svých pÅ™Ãtelkyň a také jsem tam vždycky naÅ¡el lepÅ¡Ã zázemà než “domaâ€, které je v souÄasné dobÄ› nulové (nemyslÃm teÄ u sebe doma). Doufám, že tento úvod pomůže pochopit následujà řádky.
MomentálnÄ› jsem v Hong Kongu a s velikou bolestà jsem dnes opustil ÄŒÃnu, resp. rodinu Xie (ÄtÄ›te “ši’ejâ€). PÅ™ijel jsem sem jako totálnà cizinec, jako nÄ›kdo, kdo je schopen cestovat pÅ™es půlku svÄ›ta kvůli pochybné oslavÄ› strávené v neznámém prostÅ™edÃ. OdjÞdÃm natolik obohacen, že to nelze popsat slovy.
Už když jsem sem jel tak jsem se moc těšil. Psal jsem, že asijská kultura je té naÅ¡Ã natolik vzdálená, ale pÅ™itom mÄ› osobnÄ› tak moc blÃzká. Spletl jsem se. Je mnohem dál a mÄ› mnohem blÞ.
Lidé tu spolu mluvÃ. Každý den si hodiny a hodiny vyprávÃ. Sedà spolu pod jednou dekou, obliÄeje jsou centimetry od sebe, nohy se dotýkajà a mluvà spolu. Každý den. Hrajà hry. Proto jsou tak dobÅ™Ã, ale to je jen následek. Co jsem tu tak jsem se nauÄil spousty her ale nenà to o nich. Je to – pro nÄ› – o zabÃjenà Äasu – pro mÄ› – o trávenà Äasu spolu. Hrajà karty, majing, desÃtky deskových her. Je to totálnÄ› odliÅ¡ný způsob života než u nás. Rodina se tady uctÃvá, stařà lidé se chovajà v neuvěřitelné úctÄ›, protože vÅ¡ichni jejich potomci a potomci jejich potomků jsou jim vdÄ›Äni za to, že dÃky nim jsou na tomto svÄ›tÄ›. Sobeckost tady neexistuje v pojetà jaké známe.
Když jsem chodil se SimÄou tak probÃhal soudnà spor mezi nà a otcem o urÄenà otcovstvà o Dominika. Ona ho chtÄ›la do své péÄe a on do stÅ™Ãdavé. Výsledek? StÅ™Ãdavá péÄe. VÄ›c, kterou já osobnÄ› považuji za neuvěřitelnÄ› neÅ¡Å¥astnou. DomÄa chodil domů obÄas velmi smutný a pak jsem zjistil, že to bylo proto, že si mÄ›l do žákovské napsat adresu “domůâ€. Kde je “domůâ€, když každý týden musà sbalit svůj kufr a jÃt bydlet nÄ›kam jinam? DÃtÄ› koÄovnÃk. Bez domova. Každý týden totálnÄ› jiná výchova. Důvod? Sobeckost samozÅ™ejmÄ›. Oba rodiÄe ho chtÄ›li pro sebe. Já to dovedu pochopit. Taky bych to tak chtÄ›l. Jsme prostÄ› takový. Ale v ÄŒÃnÄ› to tak nenÃ. Tady je důležité to nejlepÅ¡Ã pro dÃtÄ›. KaÅ¡le se na to, jestli ho budu mÃt já nebo on, nebo ona. Důležité je to dÃtÄ›. Pro nás nÄ›co nepÅ™edstavitelného. Když se ÄlovÄ›k vzdá vlastnÃho dÃtÄ›te protože pro nÄ›j je prostÄ› lepÅ¡Ã vyrůstat v jedné rodinÄ› (aÅ¥ už jeho nebo jejÃ) než ve dvou tak ten druhý bude spoleÄnostà prostÄ› odsouzen, “že se mu to hodÃâ€, “že se na nÄ›j vykaÅ¡lal†atd.
Potkal jsem tu dvojÄata. ObÄ› vyrůstali v různých rodinách. Matka nemÄ›la dostatek penÄ›z na výchovu obou a tak jedno z nich dala do jiné rodiny, kde byly jen 2 dcery a rodina hroznÄ› chtÄ›la chlapce. Nebyla to cizà rodina, byla to sestra. PÅ™esto by to u nás bylo nepÅ™edstavitelné, ale tady je to vÄ›c normálnà a jak jsem mohl vidÄ›t, oba kluci byli naprosto zdravà a Å¡Å¥astnÃ. BláznovstvÃ? Dáte radÄ›ji druhé dÃtÄ› do jiné rodiny, nebo budou obÄ› trpÄ›t nedostatkem penÄ›z a základnÃch životnÃch potÅ™eb, ale budou vaÅ¡e? Ano. V ÄŒÃnÄ› jde o prostÄ› skuteÄnÄ› dÃtÄ›.
Byl jsem cizinec v cizÃm mÄ›stÄ›. PÅ™ijel jsem mezi totálnÄ› neznámé lidi a nevÄ›dÄ›l jsem, co vlastnÄ› můžu Äekat. Doufal jsem, že dÃky pozvánà od dcery se ke mÄ› budou chovat alespoň trochu upÅ™ÃmnÄ› a bude to docela fajn. Bylo to jinak. Milujà mÄ›. Důvod? Né já. Každého sluÅ¡ného ÄlovÄ›ka tam odjinud by milovali. Podstata je, že do jejich života najednou pÅ™iÅ¡el nÄ›kdo jiný. Rachel mi vyprávÄ›la, že rodiÄe majà 2 dcery (což se v ÄŒÃnÄ› moc nenosÃ) a jednoho syna. 3 dÄ›ti je pro nÄ› moc. Mohli jet do vÄ›tÅ¡Ãch mÄ›st za pracÃ, ale rozhodli se zůstat, protože jim chtÄ›li být nablÃzku. Museli pracovat velmi tvrdÄ› každý den aby mohli každému jednomu z nich zaplatit Å¡kolu, která se platila komplet. Když mi to vyprávÄ›la tak se u toho rozplakala, protože “vlastnÄ› nevÃm, jak mám rodiÄům podÄ›kovat za to, že tohle pro mÄ› udÄ›laliâ€. Neuvěřitelná pokora a vdÄ›k – zkuste to najÃt u naÅ¡Ã dneÅ¡nà mládeže. MyslÃm, že já jsem byl ta odpovÄ›Ä. Rachel mluvà pomÄ›rnÄ› dobÅ™e anglicky (na ÄŒÃnu), narozdÃl od bratra (vÃce Äi ménÄ›) a sestry (která je paradoxnÄ› uÄitelkou angliÄtiny na prvnÃm stupni). Proto ji museli velmi Äasto volat ke mÄ›, kdykoli mi chtÄ›li nÄ›co Å™Ãct. JasnÄ› jsem vidÄ›l, že si uvÄ›domovali, že vÅ¡e, co do nà investovali, nebylo zbyteÄné, protože jà nebýt tak bylo plno vÄ›cà mnohem složitÄ›jÅ¡Ãch. Radost kterou jsem jim pÅ™inesl, byla dvojnásobná.
Malá vsuvka. V ÄŒÃnÄ› majà urÄité levely pro to, jak dobÅ™e umÃte anglicky. Rachel je tuÅ¡Ãm na 6. levelu a od tohoto levelu dokáže najÃt sluÅ¡nou práci (jakou má ona). Ale tÅ™eba zahraniÄnà spoleÄnosti berou až od levelu 10 (celkem tuÅ¡Ãm 18). Je to velmi funkÄnà porovnánà znalostà a dovednostà napÅ™ÃÄ ÄŒÃnou.
A jeÅ¡tÄ› jednou k angliÄtinÄ›. Jsem hrdý na to, že moje návÅ¡tÄ›va urÄitÄ› zmÄ›nila mnoho pÅ™Ãstupů k tomuto jazyku. Lidé z menÅ¡Ãho mÄ›sta si obvykle myslà “na co se to budu uÄit, když to nikdy nepoužijuâ€. DÃky mÄ› zjistili, že to nÄ›kdy dokážà použÃt a zjistil jsem, že spousty lidà se zaÅ™eklo, že se to nauÄà jen proto, aby pÅ™ÃÅ¡tÄ› nepÅ™iÅ¡li o pÅ™Ãležitost si se mnou popovÃdat. Jak moc jednoduché a pÅ™irozené.
PojÄme zpÄ›t. K pohostinosti. Ta je nepopsatelná. MyslÃm, že majà nÄ›jaké nadpÅ™irozené schopnosti, protože kolikrát jsem si to jeÅ¡tÄ› ani nestihl pomyslet, a už se to plnilo. VÃtejte v nebi?
Hluboce mÄ› to zasáhlo. Bratr “taÅ¥ky†který mÄ› objÃmá a Å™Ãká mi “i love youâ€, 90 letý dÄ›da který pÅ™ijede na poslednà mojà veÄeÅ™i jen proto, aby mi Å™ekl, že je nesmÃrnÄ› Å¡tastný za to, kolik jsem pÅ™inesl radosti a Å¡tÄ›stà celé jeho rodinÄ›, že mi to nikdy nezapomene a aÅ¥ urÄitÄ› pÅ™ijedu znovu, otec který mÄ› lÃbá na tvář a nepustà mojà ruku skoro hodinu, bratr který si mÄ› 20x za sebou vyfotÃ, kamarád který mi napÃÅ¡e, že jsem jeho nejlepÅ¡Ã pÅ™Ãtel a že si hroznÄ› pÅ™eje mÄ› znovu potkat, kamarádka která pÃÅ¡e R že se zaÄne uÄit anglicky jen proto, aby mi mohla podÄ›kovat za návÅ¡tÄ›vu, desÃtky stisků ruky dennÄ›, stovky fotek, desÃtky pozvánà na obÄ›dy a veÄeÅ™e, nepÅ™ebernÄ› dárků. Jen “red bagůâ€, což jsou tak zvané “lucky many†jsem dostal nepoÄÃtanÄ› a penÃze dali dohromady pÅ™es 1000 KÄ (od tÄ›chto chudých lidÃ!). Můj odjezd byl plný slz, ale to jsem se jeÅ¡tÄ› držel. Zlom pÅ™iÅ¡el až druhý den.
Když jsem tu byl poprvé tak K. pÅ™i odjezdu hroznÄ› breÄela. Vyložil jsem si to jako zamilovanost a protože jsem ji nechtÄ›l zklamat tÃm, že jà poskytnu nadÄ›ji na nÄ›co, co nehledám, tak jsem dal pÅ™ednost pozvánà od R pÅ™ed jejÃm. A pak pÅ™iÅ¡el dneÅ¡nà odjezd. Do busu mÄ› naložili takovým tempem, že jsem si jeÅ¡tÄ› ani nic neuvÄ›domil, ale za pár okamžiků mi to doÅ¡lo. OdjÞdÃm. KnedlÃk. Zamžené oÄi a neuvěřitelný smutek. Dostal jsem zprávu od R s přánÃm Å¡tastné cesty a to to jenom zhorÅ¡ilo. Pak mi najednou volaal K. kterou jsem tu celou dobu nevidÄ›l. Řekla mi, že právÄ› mluvila s R a že ona i jejà kluk hroznÄ› breÄÃ. A že když jsem odjÞdÄ›l minule a K breÄela, tak sejà R smála proÄ to dÄ›lá. A teÄ Å¾e je na tom stejnÄ›. HroznÄ› mÄ› to dojalo a už to neÅ¡lo zadržet. Lidé z autobusu asi nikdy nevidÄ›li cizince, podle toho jak si mÄ› prohlÞeli, ale urÄitÄ› nevidÄ›li cizince breÄet. Stál jsem nekoneÄnÄ› minut na hranici ÄŒÃna / Hong Kong a nedokázal se odhodlat k jejà pÅ™ekroÄenÃ. Opustit nÄ›co tak krásného, nÄ›co tak lidského mÄ› tak moc bolelo, že nevÃm, co vÃc už dokáže být bolestnÄ›jÅ¡Ã. Do toho jsem dostal zprávy typu že “navždy TÄ› milujeme†a “naÅ¡e rodina je i Tvoje rodina jednou pro vždyâ€. NepÅ™edstavitelné zasaženà mého srdce.
Kamarádi se mÄ› Äasto ptali, “kdy už pojedeÅ¡ do ÄŒÃny, když jsi zcestoval tolik zemÃ?†A já odpovÃdal “MÄ› se tam nechce, ÄÃnani jsou hroznÄ› uzavÅ™enà a urÄitÄ› se tam nebudu cÃtit dobÅ™eâ€. Oh. Jak moc jsem se mýlil. Nikdy jsem nepotkal lidi jako tyto. NaÅ¡el jsem zde druhou rodinu, těžko se mi vracà do civilizace, která je tak daleko od mého myÅ¡lenÃ. NevÃm, jak vyjádÅ™it dÃky za to, co vÅ¡echno pro mÄ› udÄ›lali, hlavnÄ› vnitÅ™nÄ›. DÄ›kuji za to, že na svÄ›tÄ› jeÅ¡tÄ› pořád existuje taková lidskost.
4 Responses to LouÄení s ÄŒínou