ÄŒínská svatba – updated

Tweet

Jaká je svatba servírovaná po čínsku? Dost odlišná od těch našich..

Dostat se sem bylo vyčerpávající. Po letu jsem přejel lodí do Shenzhenu a tam přeskočil hned do autobusu a čekalo mě 15 hodin jízdy směr Wugang. Po příjezdu (ráno) následoval krátký odpočinek a snídaně. No snídaně. Protože proběhlo předávání místních specialit tak jsem celkem slušně zboural fotříka, shledání bylo super, zase přišlo hrozně lidí a panovalo veselí. Pak jsme vyrazili do města za Chengem, tedy tím, kdo mě pozval na tu veselici. Jeli jsme omrknout přípravy.

Já jsem svatbu nikdy neplánoval, ale dovedu si představit, že ta hromada věcí co se musí zařídit bude podobná tady jako u nás. Jistě, jsou veliké odlišnosti v celkovém pojetí, ale starosti bude mít ženich podobné u nás i v Číně. Místní svatba je především do puntíku naplánovaná a hodně romantická. Dopředu se pár nechá nafotit a všude visí jejich mega fotky, chodí se po svítícím molu, všude jsou květiny, balónky. Zašli jsme pozdravit jeho rodiče, omrknout hospodu a po procházce městem (mimochodem, šli jsme do nějaké jeskyně, největší v celé provincii a osobně si nepamatuju, jestli jsem v takhle velikém komplexu už někdy byl, fakt mega, ale nejvíc fascinující na tom bylo, že uvnitř jsou stovky netopýrů a během prohlídky létají mezi vámi, fascinující) jsme šli na generálku. Oba si přesně zkouší co budou dělat (popíšu později co dělají), vše se piluje do detailu. Já jsem požádán o krátký proslov (OMG) a taky o to, jestli s Chengem zůstanu celou noc hrát mahjong, protože si pro nevěstu pojede brzo ráno a tak že asi nebude vůbec spát. Musím to odmítnout, protože jsem fakt hrozně unavený z cesty a chci se vyspat… což se mi nakonec stejně moc nepovede..

VečeÅ™e se zvrhla v brutální pitku s dalšími návÅ¡tÄ›vami a rozjaÅ™enej fotřík zavelel, že se jede na karaoke. Celá rodina (dle Rachel to bylo poprvé co s rodiči jela do KTV) jsme vyrazili. Tentokrát to bylo o mnoho zábavnÄ›jší než minule, jelikož se u toho pilo (tedy pár z nás). Byla to veliká místnost s projektorem a tak se i tančilo a tak, prostÄ› paráda. Do zpÄ›vu mÄ› nicménÄ› (zatím) nenatlačili, i když se moc snažili 🙂

Během večírku mi ségra Rachel sděluje, že nespím u nich doma, jelikož Cheng nám objednal nějaký hotel. Takže kolem jedné jedeme na otočku pro věci a pak do hotelu, tady už není síla na nic a jdeme na 3 hodiny spát.

Kdysi jsem už psal, že v Číně věří na různá čísla, kdy se má něco začít dělat (takto jsme minule museli odjet tuším v 14.28 nebo tak něco). Tentokrát to číslo vyšlo na 6.24h, což je opravdu mnohem horší než třeba 13.23!! Ráno jen co jsme se vykopali to začalo. Hromada aut, bouchačky, ohňostroje.

Jelo se pro nevěstu. Ta byla zamčená v místnosti a ženich má mít co nejvíce ztížený přístup, takže prosí, škermá, slibuje, strká “lucky many” pod dveře atd.

Nakonec mu (samozřejmě!!) otevře, zapalují se různé voňavé věci, modlí se, na stůl se položí vařená prasečí hlava..

Kámoši nevěsty dělají ženichovi peklo a pořád něco po něm chtějí (kraviny pro obveselení publika) a navlíkají na něj různé hovadiny. Asi jako když je kalba na konírně.

No, pak přijde čas opustit rodnou hroudu. Ženich koupí nové boty které dá před dveře a nevěsta si vyzuje staré a vchází do nových, opouští svojí rodinu. Což je hodně dojemné a všichni u toho brečí.

Pak zase výbuÅ¡niny a různá pyrotechnika, nasedá se do aut a jede se. Aby to nebylo tak snadné tak její kámoÅ¡i zastaví uprostÅ™ed cesty a zablokují celý proud aut. Tím způsobí ve mÄ›stÄ› totální dopravní kolaps, což jim je ale jedno. Vytáhnou ženicha a nutí ho, aby uprostÅ™ed mostu tancoval kolem sloupu veÅ™ejného osvÄ›tlení ve stylu streptease. No masakr, ale fakt jsem se nasmál 🙂

Když se nevěsta doveze k ženichovi domů tak je třeba ji řádně přivítat. Něco je hezký (létající pamflety, stojící děti u brány s hořícími loučemi) ale něco je nezvyklé, třeba že před vchodem podřežou živou slepici a pak běhají kolem nevěsty a dělají kolem ní kruh z krve.

Čas na odpočinek, vracíme se do hotelu kde hodinu a půl spím jak špalek. Hrozná únava.

Svatba má začínat ve dvanáct, ale jak jsem poučen, tady nikdy nic není “on time”, takže lidi se schází pomalu a začínáme asi s hodinovým zpožděním.

Docela mÄ› pobavilo pÅ™ivítání. Jak už jsem se nÄ›kolikrát zmínil, tady je sluÅ¡ností darovat známému cigaretu. Ale to, že součástí obÅ™adu bude hosteska která jich bude mít tunu na tácku, jsem fakt nečekal 🙂

Celé to je do stylu super star (asi protože že fakt minují karaoke). Moderátor. Uvítání hostů, zhasíná se a ženich i nevěsta začínají zpívat písničku a jdou si naproti do takového altánku, kde si nakonec klekne a požádá ji o ruku. Pak jdou společně po svítícím chodníku na pódium, kde si vymění sliby, prstýnky (po nich se společně obejmou a napijí vína), pak následuje děkování, zejména rodičům a je to hodně intenzivní, hromada lidí brečí. Pouta na rodinu tady jsou prostě úplně neskutečná, to tady vidím každý den, neskutečná autorita a pokora. Rodiče jdou na parket, děti se jim klaní, znovu děkují. Pak se rodiče seznamují (často prý ne jen formálně, opravdu se někdy vidí poprvé v životě) a vzájemně si svěřují děti. Dále se ruku v ruce zapalují nějaké svíčky a nalévá se jakási pyramida z vína. Samozřejmě tomu nerozumím co říkají, ale dokážu některá slovíčka odchytit a z výrazu okolí pochopit podstatu. Tady je to hodně, ale opravdu hodně o lásce, o citech, o rodině. Je to moc.. romantický a hezký, dojímá mě to.

Ještě než se z toho stačím vzpamatovat tak slyším “ladies and gentlemans” což je začátek krátkého proslovu, kdy mě Chang představuje coby významného hosta a zve mě na jeviště k proslovu. Asi poprvé mluvím do mikrofonu před 150 lidmi. Prvních pár vět ještě zvládám v čínštině, ale pak přecházím do angličtiny (s tlumočením). Naštěstí jsem vyklouzl z proslovu, protože moderátor se mě aktivně ptá jak jsem tady dlouho, co si myslím o lidech, jestli se tu ožením a nakonec mě veřejně učí jak čínsky popřát ženichovi a nevěstě (k všeobecnému pobavení). Problém je totiž s intonační výslovností, dnes už dokážu zopakovat co mě nějaký kamarád snaží naučit, ale protože mi ukazuje jak mám formulovat hlas, což samozřejmě moderátora nenapadlo. No ale myslim, že jsem to celkem ustál se ctí.

Tím je program vyčerpán. Vracím se ke stolu a přijímám delegace lidí co mě chodí pozdravit. Otevírají se piva a kořalka. Ženich s nevěstou obchází jeden stůl za druhým a se všemi si připíjí (on ovšem jen symbolicky). Nevěřícně sleduji, jak lidí mizí ze sálu. Za půl hodiny po ukončení programu tam zbývá jen jeden stůl!!!! KONEC!! To mě opravdu totálně šokovalo. Opravdu veliký rozdíl od našeho pojetí. My vydržíme nejdéle (nekonečné focení s každým kdo zůstal) ale i tak se domů dostaneme už kolem půl páté. Nicméně večer jsme ještě pozváni do KTV, tak uvidím, i když nějaké větší oslavy už nepředpokládám.

No, musím říct, že ten konec mě opravu šokoval (i když jsem to už věděl od hada), bylo to takové divné. Na druhou stranu celý ten průběh se mi hrozně líbil, strašný důraz na detaily a citovou stránku věci ve mě zanechal příjemný pocit. Mám ty lidi tady opravdu rád.

Myslím, že kdybych popisoval všechny ty cerepetičky tak to bude ještě tak 5x dlouhé než teď, proto spíš vsázím na fotky, ze kterých se dá toho hodně vyčíst.

Fotky najdete na Google Picasa.

http://picasaweb.google.cz/marian.matys/SvatbaVCineChen#