Tak jsme zpÄ›t v Norsku. Tedy, jsme tam vlastnÄ› pořád, od té doby, co nás usmÄ›vavá panà opustila na vlakovém nádražÃ, kam jsme se po hororové noci mÄ›li vrátit.
Protože vlak smÄ›rem BERGEN nám jel z OSLA brzy ráno, nezbylo nám, než spát nÄ›kde blÃzko. MyÅ¡lenku na kemp minulé noci jsme nezavrhli, ale cestou jsme se snažili najÃt každou pÅ™Ãležitost k co nejlepÅ¡Ãmu “ubytovánÆv centru. Nakonec jsem to naÅ¡el. Krásný travnatý povrch. Sice blÃzko silnice, ale vÅ¡e bylo hezky upraveno a jevilo se to jako ideálnà mÃsto k pÅ™espánÃ. Jen nÄ›kolik minut od vlakového nádražÃ. Tak jsme tam položili kola a já se vydal na průzkum. HÅ™bitov. No jo, vÅ¡ichni tam jednou budeme spát, tak proÄ ne. Problém se ukázal vÅ¡ak pozdÄ›ji – pořád tam nÄ›kdo chodil. DalÅ¡Ã průzkum. Aha, ono to je průchozà s lidé si tudy zkracujà cestu. Tak jsem Å¡el hledat nÄ›jaké mÃsto v koutu. Asi po půl hodinÄ› jsem ho v tom rozlehlém place naÅ¡el. Cestou zpÄ›t jdu co nejblÞe plotu a koukám, jestli neuvidÃm nÄ›co jeÅ¡tÄ› lepÅ¡Ãho. Najednou nÄ›co zaslechnu. Skoro půlnoc. Tma jak v pytli. VytÅ™eÅ¡tÄ›nÄ› zÃrám do oÄà nÄ›jakého ÄlovÄ›ka, který nehnutÄ› stojà schován v houÅ¡tÃ. “Hi,†vypadlo ze mÄ›. “Hi,†vypadlo z nÄ›j. Najednou vidÃm, že tam jsou celkem tÅ™i. PÅ™idal jsem do kroku a vrátil se “na promenáduâ€. Už jsem se tam neodvážil, nevÄ›dÄ›l jsem, jestli to byl hlÃdaÄ, který mÄ› celou dobu pozoroval – co mám za lubem – nebo nÄ›kdo jako my a Äekal na Å¡anci se skrýt. KaždopádnÄ› po tomto zážitku už nebyla noc nic moc, neustále jsme se budil a fakt jsem byl rád, když po Ätvrté zaÄal zvonit budÃk..
Cesta na vlakÃ¡Ä probÄ›hla v poklidu a já s radostà poprvé vyzkouÅ¡el můj zbrusu nový a v Norsku koupený titanový hořák s automatickým zapalovánÃm o váze 88g. NeumÃte si pÅ™edstavit, jakou jsem mÄ›l radost, když jsem si to koupil 🙂 UvnitÅ™ nářadà jsem nám k snÃdani uvaÅ™il teplé párky! No labůžo a nezkazilo ho ani remcánà policie, že tohle se tu nesmà (pÅ™iÅ¡la s křÞkem po funuse).
Uložili jsme si kola do speciálnÃho vagónu a dÅ™epli si na naÅ¡e mÃstenky oÄekávaje celý den cestovánÃ.. Vlak to byl super, krásnÄ› se v nÄ›m jelo, dalo se koupit jÃdlo a pità (my mÄ›li tedy vlastnà jÃdlo), prostÄ› pohoda.
TeÄ se ale dostávám k tomu, že né vždy je dobré jezdit jen na blind. Teprve cestou jsem zjistil, že jedna z nejkrásnÄ›jÅ¡Ãch cest pro kolo vede právÄ› podél železnice. A že je tedy Å¡koda, strávit ji ve vlaku. V prospektech jsem se doÄetl, že nejlepÅ¡Ã je vystoupit ve mÄ›stÄ› Haugastol a vystoupat 27 km do nejvyÅ¡Å¡Ãho bodu železnice – FINSE – a posléze sjet nÄ›jakých 65 km až na úpatà fjordy ve FLÃMu. NÄ›jak nebylo odhodlánà šlapat do kopce (aÄ zcela zbyteÄnÄ›, nebylo to nic prudkého) a tak jsme se alespoň rozhodli vyskoÄit v půli naÅ¡Ã cesty a sjet si to dolů. Ve vlaku jsme narazili na nÄ›jaké dvÄ› Å¡výcarky které mÄ›li v plánu jet až do Vossu, tam si půjÄit kola a vyrazit na druhou stranu “našÆfjordy.
VylodÄ›ni ve FINSE bylo drsný. ZatÃmco ve vlaku bylo pÅ™ÃjemnÄ› teplo a krajina za okny vypadala prostÄ› nádhernÄ›, tak po vystoupenà nás Äekala drsná horská realita. Å tiplavá zima a hrozný vÃtr. Se sebezapÅ™enÃm jsme se oblékli a pÅ™ipravili na cestu. Ta ubÃhala dobÅ™e, protože silný vÃtr nám foukal do zad a když to náhodou nebylo z kopce ale po rovince, tak ÄlovÄ›k stejnÄ› nemusel Å¡lapat jak ho ten vÃtr doslova tlaÄil. V jedné zatáÄce jsme si pÅ™ipadal jak Å™idiÄ motorky jak moc jsem byl naklonÄ›ný aby mÄ› to neshodilo, neuvěřitelný. Milana to z kola shodilo, ale naÅ¡tÄ›stà se nic nestalo. V tu chvÃli jsem zalitoval jen jedné vÄ›ci – že jsem si nevzal dlouho prsté rukavice. Finse je sice jen 1222 metrů nad moÅ™em, ale v této oblasti to docela staÄilo a snÃh na vrcholcÃch kolem nás byl svÄ›dkem. MenÅ¡Ã utrpenà (ÄlovÄ›k se totiž ani nezahÅ™eje, když nemůže Å¡lapat) trvalo asi hodinu, než jsme sestoupili nÞe kde už zavládla pohoda. NaÅ¡li jsme si opuÅ¡tÄ›ný srub, vyvÄ›sili tam Äeskou vlajku a uvaÅ™ili si na verandÄ› jÃdlo. Bylo to prostÄ› nádherný.
Celý zbytek cesty byl jako z pohádky – vÅ¡ude divokrásná pÅ™Ãroda, skály, krÄe, jezera, vodopády. A pořád z kopce. Jeden úsek byl z kopce tedy až moc, ÄlovÄ›k div nepÅ™epadl pÅ™es Å™idÃtka a obÄas jsme museli slézt z kola. Byli jsme rádi, že máme drapáky..
Flám mÄ› zklamal. Krásný záliv fjordy, ale lemován hodnÄ› ruÅ¡nou silnicÃ, která totálnÄ› zdevastovala jakýkoliv pocit romantiky. Na spanà to nevypadalo a tak jsme se rozhodli pokraÄovat. Původnà plán projet 10 km tunelem (jak nám poradila panà v Oslu) se ukázal jako zcela nereálný a tak se Å¡tÄ›stÃm jsme chytli právÄ› odjÞdÄ›jÃcà autobus a nechali jsme se pÅ™evést na druhou stranu fjordy. Tam jsme projeli jakýmsi zhaslým tunelem (oÅ¡klivé 4 km ve tmÄ›, vlhku a zimÄ›) a po hodinÄ› hledánà jsem naÅ¡el to co jsem hledal. NeuvěřitelnÄ› krásné mÃsto ke spanà pÅ™Ãmo na úpatà moÅ™e s výhledem na skály kolem. Nepopsatelné. SamozÅ™ejmÄ› probÄ›hlo koupánà (hrozná kosa) a i pÅ™es protesty Milana, že se to nesmÃ, jsem nasbÃral nÄ›jaké dÅ™evo a rozdÄ›lal táborák. Upekli jsme si párky, opekli chleba, popÃjeli vlastnà zásoby alkoholu a bylo nám nevýslovnÄ› hezky. Za tÃmhle pÅ™esnÄ› jsem do Norska jel. ProstÄ› nádhera. Ten veÄer jsem se do téhle zemÄ› opravdu zamiloval.
2 Responses to Norsko na kole – díl 2