Nejak jsem se nedostal k popisu osmeho dne a uz konci devaty. To jsou migy.
Obcas potrebujete kakat a moc se to nehodi. Treba kdyz jedete na kole a vsude kolem je hrozne lidi. A potrebujete vic a vic. S velikou namahou a se zbytky poslednich sil opustite mesto a strihnete to kamsi mezi palmy a ulevite si. A za pul hodiny se situace opakuje. No. Me se opakovala asi 5x a bylo to divoke, zvlaste pri posledni zastavce kdesi u rybnicku, kde to bylo opravdu skoro 5 minut po dvanacte a behem aktu nasili jsem zjistil, ze jsem uprostred mraveniste s temi cervenymi. Fakt jako maso.
Kluci mi navic ujeli a tak jsem se trapil asi 70km v protivetru sam, no nebyl to nejpodarenejsi zacatek dne. Trasa vedla z Krabi na vychodni pobrezi, cestou se odpojil Tony a vyrazil vlackem smer Bangkok. My jsme si dali celkem asi 220 km a zapichli to na noc v bordelu ve meste Tha Sala. Ubytovani bylo fakt vychytany, takove koje vedle sebe kam se dalo zajet autem a pred nim se zatahla plachta, takze nebylo videt, kdo tam parkuje. Opravdu luxusni garaz na kola 🙂
Rano jsme si rekli, ze jezdime moc km. Ne ze by nas to nebavilo, po pravde receno, nikdo z nas neni ani nejak unaveny, ale chteli jsme neco natrenovat a pri tomto zpusobu jizdy nema telo cas regenerovat. Tak jsme se rozhodli zpomalit a dnes jsme dali jen 130 km do Surat Thani a takto uz budeme pokracovat az do Bangkoku, ktery je k nasemu uzasu vzdaleny pouhych dabelskych 666 km. Jezdime zkratka hodne nad plan (ktery byl celkove 1500 km a dnes uz mame 1400).
Jinak vychodni pobrezi je super, nejezdi sem skoro vubec cizinci, ale spise mistni, je tu i hodne muslimu. Jsme tak porad v centru pozornosti a stale na nas nekdo pokrikuje, ale je to prijemna pozornost, ktera cloveka neobtezuje.
Jinak jsme se dnes zvazili a zjistili jsme, ze ani jeden z nas nezhubl (krome Radka, ktery prisel o 10 deka). No musim se smat jakou to vyvolalo naladu v tymu, normalne jsme si odrekli vecer pivo, i kdyz z planovane lehke ovocne vecere se stala klasicka cinska (tady tedy thajska)Â zranice okorenena navstevou ziveho slona, ktereho jsme si za 20 bathu mohli nakrmit.
Jeste nesmim zapomenout na krasnou plaz nedaleko Tha Sala. Byla na konci takoveho cipu a lemovali ji jen 2 resorty ala par bungalovu, ve kterych skoro nikdo nebyl. Nadherne more, cisla dlouha plaz a zcela bez lidi. Zustali jsme tam skoro 3 hodiny. Presne jsem si musel rict, ze tohle je misto, kam bych se bez kola nikdy nepodival. Za prve by me do toho mesta nikdy asi nenapadlo jet a za druhe i kdyby, tak na plaz neni zadne spojeni a pesky to je z mesta hodne daleko (tak 8 km). To jsou okamziky, kdy si clovek uvedomi jak moc je super cestovat na kole!