Báječná léta pod moderní společností

Tweet

Žijeme v divné době. Jak může tak hladce procházet tolik divných věcí?

Ve všech “vyspělých” zemích je zaklínadlem ekonomický růst. Růst kam? Kam chce růst taková Amerika, kde je více než 25% lidí obézních? Jinak řečeno – lidí, kteří se mají velice dobře. Jak se chtějí mít ještě více lépe, ještě více dobře? Co jim chybí k životu? Kam chce růst Německo, kde skoro každý důchodce jezdí v Mercedesu a cestuje po světě?

Vyspělé státy patří mezi tu menšinu, jejíž obyvatelé se mají velmi dobře (včetně nás, lidí z Česka). Na světě je tolik bídy a utrpení na straně jedné a tolik neskutečného plýtvání na té druhé, že kdyby se jen několik procent z přebytků věnovalo těm druhým, tak lidé nemusejí umírat hladem. Přesto to vyspělým státům nestačí.

Fascinuje mě, jak společnost “bohatne” na virtuálních věcech. Na něčem, co vlastně neexistuje. Koupím si za nějaké peníze komodity nebo futures, budu věřit tomu, že nebude dost pomerančů, protože počasí je teď nepředvídatelné. Abych na tom vydělal do nejvíc tak to proženu přes nějaký pákový efekt, takže mi vlastně někdo půjčí a vše se znásobí. Ten někdo mi ale nevěří a tak se hned obratem pojistí u nějaké pojišťovny, že mi to nevyjde a nebudu to moci splatit. Ta pojišťovna je zajištěná státem. A když je počasí dobré tak dlužím ranec, ale zároveň se vyplatí pojistka a když je jich moc a pojišťovna se dostane do problémů tak to zaplatí stát, tedy opět já. Finanční instituce něco kupují a zároveň se pojišťují na to, že to nevyjde u někoho, kdo to od nich kupuje, protože v tom vidí zisk. Virtuální obchody. Čísla na účtech. A když celá bublina praskne – tak jako v USA – jednoduše se natisknou nové peníze – tak jako v USA.

Zamyslel se někdy někdo nad tím odkud se ty peníze berou? Skoro každá země má deficitní rozpočet. Tedy si musí půjčovat. Půjčují si všechny země. Navzájem, od investorů, od lidí (tedy de-facto opět sami od sebe). Tisknou se nové bankovky, které už dávnou nejsou kryté zlatem. Všechno je to virtuální. Divná doba.

Země je “zelenější”. Jinak řečeno všichni platíme předražené “zelené” technologie třeba ve svých energetických účtech. Zatímco kdysi bylo výhodné topit elektřinou, protože byla prostě levná, tak dnes je to nemyslitelné. Do cen elektřiny se promítají náklady na “zelenou” energii a tak je drahá. A lidé opět raději používají uhlí. Ekologie vpřed.

V obchodech si kupujeme “bio” výrobky a máme dobrý pocit, že kupujeme jednak něco zdravého a druhak že něco děláme pro přírodu. Pravda je taková, že ta zelenina pochází třeba za Španělska a než se dostala do supermarketu v Rumburku tak se sakra provezla po různých linkách a silnicích v “ekologických” kamionech. A ten provozovatel kamiónu zaplatil mýtné, jehož polovinu shrábne Kapsch a díky nižším výnosům musí stát dotovat nové silnice (jenž jsou ničeny kamiony) více a tak potřebuje více peněz od daňových poplatníků.. takže třeba výbornou okurku nebo španělský česnek platíme 2x a s ekologií to nemá opravdu nic společného. Ekologické je koupit si za 10 Kč českou okurku a ne za 9 Kč tu španělskou. Opravdu je nutné tahat k nám přes půl Evropy potraviny, které si umíme vypěstovat sami?

S velikou slávou jsme vstoupili do Evropské unie. Pamatuji si, jak jsem to slavil. Ani ne kvůli té unii, jako spíše kvůli otevřeným hranicím, tzv. schengenskému prostoru. Unie je byrokratický nesmysl, který nemá žádné kulturní ani jiné kořeny. Něco, co se vybudovalo uměle aby se dala práce a moc několika (tisícům) lidí. Další socialistický experiment který polyká neskutečné množství peněz (víte třeba o tom, že jenom stěhování mezi dvěma – PROČ? – sídly evropského parlamentu – Brusel a Štrasburk – stojí ročně 200 až 250 MILIÓNŮ EUR?) jen proto, aby rozhodl, že do nafty se musí míchat více biosložky, což má devastující účinky na celé zemědělství a potravinovou soběstačnost jednotlivých zemích, aniž by to ekologicky přineslo byť jen malilinkaté zlepšení? A zároveň rozhodnou pod tlakem lobbistických skupin jednotlivých firem, že stejně nazvaný párek může mít v Česku 0% masa a v Německu 90%?

Socialismus je mor našeho světa. Byl jsem ve spoustě zemí, kde lidé vyžijí s pár stovkami za měsíc. A rozhodně neumírají. A stát jim nedá ani korunu. Proč naše společnost vyplácí horentní sumy lidem, kteří nic nedělají? A proč po nich za to hlavně nic nechce? Proč člověk, který bere podporu, nemusí pracovat pro stát/město? Že pro ně není prý práce, jsem jednou slyšel od nějakého starosty v televizi.. Přitom stačí chodit po ulicích a sbírat odpadky, když už se češi chovají jak prasata a není jim cizí vyhodit cokoliv na ulici. Alespoň by to tu vypadalo trochu jako v Německu a né jako na balkáně.

Ale na takovéto malé úrovni ten socialismus začíná. A pak to roste. Jako třeba Řecko. Proč všechny státy dotují zemi, kde je každý rozmazlený a nenechá si sáhnout na svoje privilegia, jinde ve světě nevídané? Ať je mají. Mě to nevadí. Naopak – myslím si, že si tam žili asi lépe než my tady. Ale teď je na řadě zaplatit dluh. A pokud nemají tak ať vyhlásí bankrot. Tohle slovo však působí na některé země jak sluneční paprsky na upíra. A proč? Budou po bankrotu najednou umírat v Řecku lidé jeden po druhém? Jistě že ne. Nějak se z toho vzpamatují.

Celosvětová krize (ta poslední) byla také vlastně takový bankrot. Celosvětový. Ale dalo to alespoň lidem šanci uvědomit si, že všechno může být jinak. Dalo jim to šanci najít v sobě rezervy, ukázat, že věci jdou dělat i lépe, efektivněji, s menším plýtváním. A tohle potřebuje i Řecko, půjčky jsou jen odstraňováním příznaků, které samotnou nemoc nevyléčí.

Je to prostě divný svět. Proto tak rád utíkám pryč. Někam ven, mezi obyčejné lidi, kteří nemají nejmenší tušení o bio naftě, o solárních panelech, o bezdotykových bateriích a o čínském česneku. Možná proto se o tolik více usmívají.