Cape Epic – den 1

Tweet

První den je u konce, český tým se zapsal nesmazatelně do historie závodu Absa Cape Epic 2011.

Poslední noc v našem luxusním apartmá proběhla jako všechny ostatní – bránili jsme se nájezdu kočky, která chodila vždy nad ránem šmejdit do našeho koše, přežili jsme předem prohraný boj s komáry a ráno nás vzbudilo nádherné panorama při východu slunce. To ráno však bylo totálně odlišné od všech ostatních. Začala práce.

Zatímco Radek byl od rána natěšený tak Pavel prohlásil, že se jim může na celý Cape Epic vys.at, a tak také udělal okamžitě po výstupu na lesním parkovišti poblíž města Tokai. Tohoto hesla se pak držel celý den a pravidelně odbíhal poznačit všechna možná místa svou DNA.

Ale vraťme se k závodu. Naše borce čekal tzv. prolog, neboli první “seznamovací” časovka. Délka pouhopouhých 27 km s převýšením něco přes 700 metrů. Očekávaný čas byl kolem hodiny a půl.

Okamžitě po příjezdu se rumburský tým těšil obrovskému zájmu médií. Ostatně není divu, neboť setkání s ním bylo horečnatě očekáváno. Mnoho diváků přijelo jen díky tomu, že fotografie našich borců byla hned ráno otištěna v místních novinách. Celou dobu před startem se tak museli naše hvězdy věnovat médiím, charitativním dětským organizacím a nezbyl ani pořádný čas na přípravu.

Je potřeba říci, že toto zaskočilo některé tradiční favority. Kupř. několikanásobný vítěz předchozích ročníků – tým BULLS – byl tak zaskočen sníženým zájmem médií, že zcela nečekaně tentokrát nevyhrál. Jako druhý příklad pak lze uvést mrzutost člena Trek WildWolf, Carlos Coloma Nicolac, ten byl tak nafouklý až mu praskla duše při výstupu na rampu a po startu musel okamžitě lepit.

Start týmu SENSOR CZ – TJ RUMBURK byl však na čas a v 9.32h se vydali vstříc novým zážitkům.

Během závodu bohužel vyšla najevo nepříjemná anomálie. Na trati nebyl ani jeden fanoušek vzhledem k tomu, že se všichni diváci přišli podívat na start našich borců a pak se už nestihli přesunout. Zoufalí organizátoři tedy narychlo zorganizovali alespoň přesun několika místních obyvatel, kteří neměli problém zdolat větší vzdálenost během tak krátké chvíle.

Hlavní cíl bylo nedojet mezi prvními, neboť by mohli být povolání na antidopingovou kontrolu a v jejich krvi předci jen možná koloval ještě nějaký alkohol. Tento cíl byl nakonec splněn a měřič času se zastavil na 1 hodině a 32 minutách. V týmu zavládla spokojenost, přestože si Pavel posteskl, že neměl ani čas si odskočit.

Únava však byla obrovská a nezbylo, než se pověnovat odpočinku.

I když se potom trochu styděl.

Po odevzdání kol následoval přesun do městečka Saronsberg, kde se odehrají další 2 etapy. Konečně jsme se trochu přiblížili místním obyvatelům, neboť pořadatelé nás bez skurpulí šoupli do stanů, nápadně připomínající squaty, nedbajíce přitom 36 stupňového vedra.

Těšíme se na zítřek!