Cestopis Kuba, díl čtvrtý

Tweet

Nedávno jsem vidÄ›l film o revoluci na KubÄ› (Che: Part one) a padla tam taková vÄ›ta, že „kdo získá hory (Sierra Maestra) získá celou Kubu“. Teprve tehdy mi doÅ¡lo, proč to nebylo tak snadné se do nich dostat. Vítejte u dalšího povídání o KubÄ›.

6. 3. 2009 

Náš cíl je městečko Buey Arriba, které leží na úpatí hor Sierra Maestra a cesta k němu je lemována dvěmi jezery. Těšíme se na přírodní krásy a v dobré náladě bereme i stopaře (což tady může udělat člověk vlastně kdykoli, neboť záplava lidí stojících u silnic je snad nekonečná) a tak cestu nalézáme poměrně rychle. Oblast okolo Bayama je hodně úrodná, všude jsou rozlehlé banánové plantáže a opravdu se je na co dívat.

Buey Arriba. Snažíme se dostat co nejdále do hor, cestu nám ale zaterasí řeka a totálně zdevastovaná silnice. Dál to jde už jen pěšky nebo na koni. Zamkneme auto a jdeme se podívat na bahnitý břeh kde přemýšlíme co dál. Fotíme si dělníky lopotící se v té špíně, fotíme řeku a vlastně celé okolí. Idilka je narušena jakýmsi mužem ve středním věku jenž nás téměř šeptem, až bojácně, osloví a něco nám ukazuje v polorozevřené dlani. Po chvilce nám dochází že je to tajnej policista nebo voják. Říká si o pasy a naznačuje nám, že s nimi někam jde na ověření s čímž rezolutně nesouhlasíme. Až po chvilce nám dochází, že nejde jen o pasy, ale i o nás. Máme jít s nim. Jsme zatčeni. Paráda!

Podívejte se na kterýkoli bolševický film a hledejte pasáže s tématikou výslechových místností. Zjistíte pak, kde jsme skončili. Nízká hliněná budova obšancovaná vojáky, uvnitř přítmí a zápach neznáma. Jdeme do poslední místnosti vpravo, jsme usazeni ke stolu. Vyšetřovatel rozsvěcí lampu a zapíná větrák který rozhání nervózní vzduch v místnosti.

Drobným nedostatkem důkladného výslechu se stala Å™eč. NaÅ¡e znalost Å¡panÄ›lÅ¡tiny se omezuje na pár základních frází, které se nám momentálnÄ› nehodí, jako tÅ™eba „jedno pivo“ či „hledáme ubytování“. Jeho angličtina je na tom podobnÄ› a tak brzy zjiÅ¡Å¥uje že s „Helou“ si opravdu moc dlouho nevystačí. Jenže jsme u výslechu a tak vÅ¡ichni víme jaké se asi kladou otázky a jaké se na nÄ› dávají odpovÄ›di. Papír formátu A4 se pomalu plní poznámkami. Náčelník se snaží ze vÅ¡ech sil spolupracovat a neváhá ukázat fotky ze svého foťáku, mosty, domy, Å™eky a jiná infrastruktura. Nejsem si úplnÄ› jist, jestli nám to pomáhá, stejnÄ› tak jako když se zeptal kde pracuji a dostalo se mu odpovÄ›di že prodávám mobilní telefony… „ááá, telekomunikasijón“. Situace se moc nevylepÅ¡ila, ale nakonec usoudil, že vyhoÅ¡tÄ›ní bude jako trest stačit. Vlezli jsme do vojenské oblasti a dostali jsme zákaz (s demonstrací na mapÄ›) se vracet.

Po propuÅ¡tÄ›ní jsem si oddychl. PozdÄ›ji mi to pÅ™iÅ¡lo komické. Kdyby jste to mohli zažít. Ten vygumovaný mozek si opravdu pÅ™edstavoval že jsme nÄ›jací Å¡pióni a kapitalistický nepřítel to tady díky nám sleduje a snaží se sebrat KubÄ› nápady, technologie a kdo ví co jeÅ¡tÄ›. Jak neuvěřitelnÄ› směšná pÅ™edstava když si človÄ›k uvÄ›domí co na KubÄ› mají. NIC. ABSOLUTNÄš NIC CO BY MOHLO KOHOKOLI ZAJÍMAT – z ekonomického hlediska. To oni ale nevÄ›dí a neustále musí být ve stÅ™ehu. Spíš smutné než veselé.

Nabrali jsme směr Bayamo kde zrovna pionýři oslavovali den matek. Město bylo zavřené, prodávali se doma vyrobené cetky a všude byly nekonečné fronty na zmrzlinu a pár dalších nedostatkových věcí. Pokus o oběd v místní hospodě nevyšel (byla rezervována právě pro místní kteří měli to právo jít jednou za rok do restaurace nebo co) a tak jsme museli vzít za vděk hotelovou restaurací. Hnus fijalovej. To maso je lehce zamřelé, poznamenal náčelník a já si při placení uvědomil, že poměr cena/kvalita je u jídla v casa particulares na míle daleko těmto hotelům. Nikdy více.

Holguín jen míjíme a pokračujeme k plážím na severu. Guarda lavaca nás vÅ¡ak trochu zklamala, hezké úseky jsou zabrány hotelem a zbytek nic extra. Navíc to vypadá na bouÅ™ku a tak se jeÅ¡tÄ› zmačkneme a dojedeme až do Banes posilnÄ›ni čerstvou zeleninou „koupenou“ cestou od vetchého staříka který se v opilecké mlze jen smíchy zalykal a neustále opakoval nÄ›jakou vÄ›tu o dolarech.

Ubytování v Banes u Kubánců čínského původu bylo prostÄ› fantastické, stejnÄ› tak jako večerní pÅ™edstavení místní mláděže v parku, které jsme pozorovali cucajíc pivo nedaleko naÅ¡eho bydliÅ¡tÄ›, neboÅ¥ náčelník mÄ›l trochu bÄ›havou. Omladina se bavila tím, že si z kola udÄ›lala trojstopá vozidla kde „motor“ tvoÅ™ila obrovská reprobedna napájená autobaterií a jezdíc dokola vyhrávali celou noc jak na lesy.

Dobrou.