Cestopis Kuba, díl druhý

Tweet

Laskavý čtenář zanechal dva VOLVERÁNY (jak sami sebe začali naši cestovatelé označovat, aniž by v tu chvíli věděli kdo nebo co to Volveráni jsou) spící na pláži po setkání s několika Bukanýry. Karibské sluníčko se rozhodlo vnést do jejich zimou prochladlých duší trochu tepla, ale jaksi to neodhadlo..

Nubian bohužel opravdu nestačil a tak večer se o slovo přihlásí nespokojená pokožka. Zejména u náčelníka který se pro jistotu ihned převléká do nemocničního modrého mundůru ale není to bohužel moc platné, stejně tak nás z toho nevytáhla luxusní večeře kdy se na naše přání podávala langusta. Vyplácáme na sebe zbytky krémů a jdeme spát, ráno nás čeká bus směr Bayamo.

4. 3. 2009

Cesta se nedá označit za úplně pohodovou jelikož pokaždé když autobus poskočí tak se naše záda automaticky svezou po opěrátku a to není zcela bez bolesti. Ale jen opravdové utrpení činí z chlapců muže a tak zatneme zuby a valí se. Já se zabavuji knížkou o upírech od Švandrlíka ale bohužel je to šílená nuda a tak mnohem zajímavější mi přijdou náčelníkovi teorie který zbystří ve chvíli, kdy míjíme město Bayamo aniž by se řidič namáhal zastavit. Je nám to divné, protože zatím zastavil v úplně každém městě po cestě. Do not nám nehraje čas (měli by jsme fakt veliký náskok) a navíc na Kubě je běžné že vás vítá to či ono město ještě 50 km před skutečným městem (možná Fidel plánuje, že se časem rozroste?). Navíc se nedokážeme dohodnout jestli se vzdálenosti uvádí v km nebo mílích a tyto všechny faktory dávají průchod mnohým (někdy dost neuvěřitelným) teoriím které všechny berou za své okamžikem příjezdu do Santiago de Cuba. Řidič nás odvezl o více jak 100 km jinam a ještě nahnal cestou skoro 2 hodiny. Nebráníme se.

Santiago de Cuba

Bereme si cyklorikšu a jdeme hledat nějakou casu. Necháváme to vlastně spíš na řidiči-šlapači který nás dohodí do příjemného místa za 20 CUC. Až později se dozvídám, že náčelník musel spát na polštáři který byl pročůraný kočkou (řekl to trochu jinak). Po vynikající večeři si jdeme dát pár piv. Město je to extrémně živé a už na první pohled mhonem hezčí a udržovanější než co jsme dosud viděli. Prohlídku si ale necháváme na později a tak strávíme příjemný večer v restauraci s výhledem na Parque Céspedes což je centrum historické části města. K poslechu nám hraje místní band kterému věnuji 1 CUC a objednávám si Guantanamera která mi pořád zní v uších.

Perličkou na závÄ›r je útrata. Osmnáct padesát, sdÄ›lil nám kubánský číšník. ÄŒESKY. SvÄ›t je malý 🙂

V dobré náladÄ› jdeme na kutÄ›, další den nás čeká další dobrodružství – chystáme se půjčit si auto 🙂