Bájná Baracoa, jeÅ¡tÄ› bájnÄ›jÅ¡Ã Guantánamo a návrat do Santiaga de Cuba. To nás Äeká v dneÅ¡nÃm vyprávÄ›nÃ. A pojedeme po super dálnici!
7. 3. 2009
Po naprosto nehorázné snÃdani (kterou jsme tentokrát opravdu nezvládli snÃst a tak zbylo jeÅ¡tÄ› na sluÅ¡nou sváÄu) vyrážÃme podél pobÅ™ežà na východ – smÄ›r Baracoa. Cesta je vÃc než pÅ™ÃÅ¡erná a průmÄ›rná rychlost padá tak na 15 km /h. Na druhou stranu nám to dává dostatek možnostà vychutnat si zdejÅ¡Ã krajinu která je vskutku úžasná. ZaÄÃná to tedy až za Mayarà ale stojà to za to. VÅ¡ude prales, neuvěřitelnÄ› moc zelenÄ›. Je krásnÄ›, hrozné vedro a krása pÅ™Ãrody doslova bije do oÄÃ. A když už jsme u Mayarà – kubánci tam majà „super modernÓ továrnu na nikl (Kuba je 4. nejvÄ›tÅ¡Ãm vývozcem niklu na svÄ›tÄ›). Aby bylo jasno: kdysi jim to tam nÄ›kdo postavil a od té doby holt nejsou penÃze na údržbu, takže to sice jede, ale tak nÄ›jak.. no hrůza, jak na Marsu, vÅ¡echno Äervené, dokonce tam teÄe Äervená Å™eka rovnou do moÅ™e kde se krásné karibské moÅ™e vlnà v krvavé zátoce. VÅ¡ude samozÅ™ejmÄ› zákaz focenà aby jim náhodou imperialista nevyfoukl jejich modernà technologie.
O cestÄ› nenà moc co psát, vÃce Å™eknou až fotky, protože tentokrát to byla hlavnÄ› vizuálnà podÃvaná. A tak Å¡okovanà krásou (a unavenà cesou) dorážÃme do Baracoy, nejstarÅ¡Ãho kubánského mÄ›sta (založeno 1512). Jsme pevnÄ› rozhodnuti jen projet, jelikož už zbývajà 2 hodiny do tmy a máme pÅ™ed sebou jeÅ¡tÄ› pÅ™es 300 km a jak je známo, jezdit po tmÄ› na KubÄ› je celkem drsná zkouÅ¡ka pro nejednoho Å™idiÄe. NaÅ¡e rozhodnutà je vÅ¡ak rychle nahlodáno, Baracoa doslova pulzuje životem, nádherné ubytovánà s výhledem na moÅ™e je nám nabÃzeno za hubiÄku.. Sice pozdÄ›ji litujeme, ale nezůstaneme.
Dostat se na Guantánamo se nám nepodaÅ™ilo. Celý prostor je aktivnÄ› stÅ™ežen, ale oblast je celkem dobÅ™e vidÄ›t. No bohužel vám nemůžu zprostÅ™edkovat žádný dalÅ¡Ã zážitek, neboÅ¥ ta brána fakt nebyla průchozÃ. A tak jediným zážitkem zůstává vymotánà se z centra Guantánama. Oni majà vůbec zajÃmavé znaÄenÃ. Hned po vjezdu do mÄ›sta vidÃte tÅ™eba ceduli „SANTIAGO DE CUBA“. Paráda, Å™Ãkáte si. Až do prvnà kÅ™ižovatky. Nula. Už žádné dalÅ¡Ã cedule v celém mÄ›stÄ›.
Zase nás stavà policista. NÄ›co nám sáhodlouze vysvÄ›tluje ve Å¡panÄ›lÅ¡tinÄ›. Super práce pro náÄelnÃkovu fantazii. A tak tu máme varianty „jeli jsme moc rychle“, „jeli jsme moc pomalu v rychlém pruhu“ atd. atd. Po Äase nám docházÃ, že tady asi půjde o nÄ›co jiného. Snažil se nám vysvÄ›tlit, že dálnice, která je v mapÄ› staré 10 let zakreslená jako hotová jaksi hotová nenÃ. Nejprve je pravý pruh sem tam proložen trsem trávy. PozdÄ›ji si pÅ™ipadám jak na sportovnÃm letiÅ¡ti. To už je samozÅ™ejmÄ› tma. PÅ™ejÞdÃme do levého pruhu – ten se zdá být v lepÅ¡Ã kondici – a pokraÄujeme jeÅ¡tÄ› tak 2 km po asfaltu, který volnÄ› pÅ™echázà do Å¡tÄ›rkovky. Super dálnice. Po dalÅ¡Ãch pár km, uprostÅ™ed tankodromu, váháme co dál. DojÞdà nás jiné auto s turisty a nÄ›jaký pán nás dobrou angliÄtinou pÅ™esvÄ›dÄuje, že to je úplnÄ› v pohodÄ› a razà kupÅ™edu. Necháme si Å™Ãct a pomalu se Å¡ouráme taky, samozÅ™ejmÄ› jen do doby, než v dálce vidÃme jak se auto obracÃ.
NajÃt cestu z té dálnice nebylo moc snadné. ZnaÄenà samozÅ™ejmÄ› žádné, takže konÄÃme tÅ™eba na nÄ›jakém dvoÅ™e mezi těžkou technikou. Nakonec se to ale samozÅ™ejmÄ› podaÅ™ilo a nás Äeká cesta po „okrsce“. Neuvěřitelný adrenalinový zážitek je umocnÄ›n obrovským požárem podél silnice (to vÃte, náÄelnÃk..). Do Santiaga dorazÃme nÄ›co pÅ™ed devátou hodinou. Celkem snadno nalézáme ubytovánà (které je sice o trochu horÅ¡Ã než minule, ale zase dražšÃ) a jdeme do ulic – je sobota a mÄ›sto žije. Mám hlad a restaurace jsou tady celkem problém a tak se Å™adÃm do fronty na nÄ›co. To nÄ›co je (jak zjiÅ¡Å¥uji když jsem na dohled) pizza. ÄŒtvrtka asi za pÄ›tikaÄku. Chci koupit 8 Ätvrtek ale to nemůžu, dostávám jen 4 a to mám být Å¡Å¥astný. Jsem. Nenà to nic moc a tak si jdeme spravit chuÅ¥ mojitem. I náÄelnÃk rezignoval na pivo a podlehl vábenà máty. Když nás kolem půlnoci vyÄutnou tak se stavujeme jeÅ¡tÄ› na mÃstnà „dydžinÄ›“. Venkovnà posezenà je pÅ™Ãjemné a my zjiÅ¡Å¥ujeme, že to je vÅ¡ude na svÄ›tÄ› vlastnÄ› stejné. Mladà pásci s chlastem a cigárem, holky našňoÅ™ené, sem tam nÄ›kdo kdo pÅ™ebral. K poslednà skupince se nechceme pÅ™idat tak Å¡ustÃme nÄ›co po druhé do hajan. ZÃtra nás zase budou stavÄ›t poliÅ¡i a dostaneme nejneuvěřitelnÄ›jÅ¡Ã pokutu. To jeÅ¡tÄ› ale nevÃme a tak spokojenÄ› usÃnáme. Dobrou.