Dobrodružstvà na KubÄ› se nám chýlà ke konci, ale nebojte, budou dalÅ¡Ã 🙂 Tak si pojÄte poÄÃst poslednÃch pár odstavců.
Už nám mnoho dnů nezbývá a tak jsme rádi, že ze Santiaga letÃme. Ale až odpoledne a tak se rozhodneme jet se podÃvat na pláž. Na motorce. Je docela drahá Äiže bude jen jedna a výlet se redukuje na tu nejbližšà pláž. No chudák padina se zapotila a náÄelnÃk za mnou taky, ale vytáhli jsme to až na 60 🙂
Pláž nenà nic moc, ale poleženà v pÃsku u moÅ™e je urÄitÄ› lepÅ¡Ã než otrava na letiÅ¡ti a tak nám ten Äas pÅ™ÃjemnÄ› utekl. Ale to by nebyli Volveráni aby se to obeÅ¡lo bez komplikacÃ. MluvÃm teÄ o cestÄ› zpÄ›t. Jedeme si takhle kolem Punto De Control, plyn naplno a náÄelnÃk na mÄ› Å™ve „NEZASTAVUJ!“ tak to prolÃtnu asi padesátkou a vidim jak na nás poliÅ¡ zbÄ›sile mává. „Průser za rychlost“ Å™Ãkám si, ale jak by mohl vÄ›dÄ›t kolik jsme jeli? Tak se bez obav obracÃme do protismÄ›ru a jedeme k nÄ›mu. Bere doklady a mizà od budky. EngliÅ¡ nula. Když se vrátà tak se nám snažà nÄ›co vysvÄ›tlit a pÅ™es gesta s hrůzou zjiÅ¡Å¥ujeme, že jsme udÄ›lali pÅ™estupek. ALE JAKÃ!!!!!! NAPAŘIL NÃM 30 DOLARU POKUTU ZA TO, ZE JSME POSLECHLI JEHO POKYN A VRÃTILI SE ZPÄšT, PRIÄŒEMŽ JSME PŘEJELI BÃLOU ÄŒÃRU (ASI JEDINOU NA KUBÄš), COŽ JE PŘESTUPEK. No to jsme zÃrali!!! Pokuta za uposlechnutà pokynu policajta!!! SamozÅ™ejmÄ› jsem mu odmÃtl cokoli podepsat, vrátil nám doklady a jelo se.
DalÅ¡Ã kolo dohadovánà nás Äekalo pÅ™i vracenà motorky. Oni to maj totiž chytÅ™e vymyÅ¡lený. Policajti neumÄ›jà kváknout a tak se s nikým nejsou schopni dohodnout, takže prostÄ› pokutu vepÃÅ¡ou do kopie kontraktu a dohadovat se s vámi musà půjÄovka (kde vÄ›tÅ¡inou nÄ›kdo anglicky mluvÃ). Chytré, že? NicménÄ› ani tohle na nás neplatilo. NáÄelnÃk chtÄ›l volat na ambasádu, já na policii ale ženská byla docela v pohodÄ›, když pochopila že z nás nic nevypadne tak Å™ekla, že jestli jsme nic nepodepsali tak to snad bude v pohodÄ›, že tam napÃÅ¡e „platbu odmÃtli“ a vÃc se o to starat nebude. Pro jistotu jsem se rozhodl nechat si 30 baků v kapse, kdyby to po mÄ› chtÄ›li tÅ™eba na letiÅ¡ti (ne že bych věřil tomu, že jejich výpoÄetnà systém je nÄ›Äeho tak rychlého schopen).
Na letiÅ¡tÄ› nás hodil nÄ›jaký mÃstnà chlapÃk za pÄ›tku a k naÅ¡emu zklamánà se letÄ›lo normálnÃm letadlem, takže dobrodružstvà zaÄalo až v HavanÄ›. S individualistama se nepoÄÃtá, takže veÅ™ejné busy nuly a jen taxi za dvacku, s Äimž jsme zase nepoÄÃtali my. Skoro se nám podaÅ™ilo nacpat se k nÄ›jakým jiným turistům, ale holanÄan nÄ›jak nebyl smÃÅ™en s tÃm, že jeho batoh musà jet na stÅ™eÅ¡e auta a tak si to nakonec rozmyslel a my vyrazili pěšky stopovat. ChtÄ›li jsme jen rychle do centra a jit spat, protože druhy den se jelo do Pinal Del Rio. ÄŒlovÄ›k mÃnà a Kuba mÄ›nÃ. Rychlý sled událostà nás pÅ™es nÄ›kolik nabÃdek na spanà na jednolůžkových pokojÃch v bordelech zavál do celkem pÄ›kného vykÅ™iÄeného domu, kde se neprovádÄ›la ani registrace, jen keÅ¡. JeÅ¡tÄ› teÄ vidÃm ty Äervené lampiÄky a cÃtÃm pach levné kolÃnské, ale když je jeden utahanej tak vezme za vdÄ›k vÅ¡Ãm.
Po probuzenà probÄ›hl koneÄnÄ› stop do mÄ›sta, tuÅ¡im za 5 babek (lepÅ¡Ã jak 20) a jeÅ¡tÄ› nás vykopli pÅ™Ãmo na autobusáku kde jsme si koupili lÃstek do Pinal de Rio a jelo se. OpÄ›t se ale ukázalo, že né vždy se dojede tam, kam se koupà lÃstek. Tentokrát jsme se snažili dokonce vystoupit, ale Å™idiÄ nás na poslednà chvÃli zase zatlaÄil zpÄ›t a nekompromisnÄ› nám sdÄ›lil, že pojedeme až do Vinales, což jsme vzali prostÄ› jako fakt a jeli jsme.
Vinales je nadhery kus zeme. Jednak se v teto oblasti pestuje svetoznamy kubansky tabak, druhak jsou kolem nadherne prirodni scenerie ala Krabi v Thajsku a do tretice je tam velmi levne ubytovani, protože je obrovský pÅ™etlak nabÃdky pÅ™ed poptávkou (prý kvůli krizi o 50% menÅ¡Ã návÅ¡tÄ›vnost.. chudáci majité cas particulares).
Paradne jsme si to tam uzili, konecne jsme si pujcili kazdy svoji motorku a co slo jsme si projeli. Pri vraceni jsme potkali Amika (k memu prekvapeni), vypadlo z nej, ze musel letet do Dominikanske a pak az sem a kdyby se to nekdo v USA dozvedel tak dostane pokutu 20000 USD za nerespektovani embarga. Slusnej strelec 🙂
Trochu nam v hlave lezela cesta zpet. Autobus byl totiz plny a tak jsme chteli jet stopem, protoze jsme proste nemeli uz 150 dolaru na taxika az do Varadera na letiste. Mnohem vic to ovsem lezelo v hlave pani domaci, ktera chudak byla tak vyprdla z toho ze neodletime ze v noci zbehala pulku mesta a nakonec nam sdelila neco ve smyslu, ze rano mame jit na ten plny autobus. Coz jsme take udelali. A jeli jsme! Protlacila nas na prvni mista cekaci listiny a diky tomu jsme vlastne dneska doma 🙂
V Havane jsme meli dost casu a tak jsme ho venovali smlouvani s typkama kteri nas chteli hodit na letiste do Varadera (autobus samozrejme nic) a nakonec jsme ukecali celkem dobrou cenu. Odmenou nam navic byla opet adrenalinova jizda kdy ridic byl jak na trni aby nas nezastavila kontrola.
A to je vsechno? Kdepak 🙂
Odjezd se blizi, my se valime pod palmou u odletove haly, chytame posledni slunce a najednou ma nacelnik telefon. Vola mu ZENSKA Z CESKE AMBASADY NA KUBE jestli jsme v poradku a propustili nas z toho zajeti. Nacelnik to totiz napsal bratrovi a ten hned zburcoval pul Kuby 🙂
Prijemna tecka za neuveritelne intenzivnim dobrodruzstvim, ktere trvalo kupodivu jen tyden, ale zazitku bylo jak za mesic. Diky nacelniku za super spolecnost, diky Kubo za krasne dny a diky vam za cteni!
PS. Fotky budou pozdeji, ted uz musim mazat na autobus, letim na Filipiny.
One Response to Cestopis Kuba, dÃl Å¡estý