Uz dlouho jsem se nedostal k netu a mezitim se stalo samozrejme nevidane mnozstvi veci, takze laskave vypnety ten bulvar na Nove a pojdte si neco precist.
Jak uz byva mojim zvykem, ubezpecim Vas nejrpve, ze budu co nejstrucnejsi, abych na konci clanku zjistil, ze to je zas nehorazne dlouhy. No ale co mate delat, kumpani chrapou na pokoji aby si odpocali pred vecerem ale ja zas chci vecer spat a tak musim ted zevlovat 🙂
Pojdme se vratit v case do Chiang Mai, kde jsme se naposledy rozloucili.
Nekteri z vas vedi, ze ja i nacelnik mame radi hory. A tak Doi Inthanon, nejvyssi hora Thajska se svymi 2565 metry nemohl zustat stranou naseho zajmu. Zavrhavame myslenku na organizovanou turu, prodluzujeme pujcovne nasich vyrizenych motorek o den a razime. Cesta nebyla nikterak jednoducha, nejprve husty provoz a pak taky nezanedbatelny aspekt mozne kolize pri rychlosti 110 km v hodine, ale nakonec se splhame do kopce k nasemu cili. Stale na motorkach. Musime jeste trosicku obelstit vlezne do parku, kdy odmitame platit 400 bathu za osobu s tim, ze jsme studenti, coz Tomas dokazuje svoji ucitelskou prukazkou a nakonec nas tam tedy pusti za 200b na osobu, coz je snesitelne. Co uz vsak neni snesitelne je ridky vzduch. Tedy pro nase motorky. Zejmena pro Vitovu, ten si s tim ovsem nelame hlavu a nekolika rychlymi tahy demontuje vzduchovy filtr a jede se dal. Nakonec jsme za nekolik hodin o dva kilometry vyse a vychutnavame si radost z pokoreni nejvyssiho bodu Thajska. Az nahoru vede cesta, sice trochu kostrbata ale da se, jelikoz tam stoji radar. Samozrejme se nesmi fotit, takze se na nej muzete podivat jedine na nasich fotkach. Pekny den a 200 km na fichtlech nas brzy poslalo do postele..
Po posledni noci jsme svihali na autobusak a trada do Chiang Rai. Doprali jsme si VIP bus a tak nas za 180 Kc cekalo krome pohodli kozenych sedacek take piti, jidlo a nejaky bajecny thajsky film s thajskymi titulky. Ja jsem to pro jistotu skoro cele prospal.
Ching Rai, brana do zlateho trojuhelniku. Ubytovani volime daleko od centra, u reky v jednom ze 3 prilehlych guest hausu, jenz vsechny patri jedne rodine. Pokojicek jak na vojne, ale nevadi, mame v planu okamzite pronajmout motorky a neco videt, nez zitra odletime do Bangkoku s One-Two-Go.
„Tenhle je mi sympatickej“ vola Vita o nejakym tuktukari. Je tma, my jsme v dobre nalade a motorky jsou zapomenuty. Dali jsme prednost prijemnemu posezeni u cepovaneho changa. Nasedame a nechame se odvezt na nocni bazar, kde zrovna probiha nejaky koncert, tak lezeme do prvni rady, vlastne to nebylo tak slozite, jsme jedine stojici publikum, venku totiz prsi.. Davame jeste nejaka neznama jidla o jejichz slozeni se uz davno nezajimame a svihame dom. Rano nas ceka streka na motorkach do Zlateho trojuhelniku.
Budi mi dest. Venku leje jako z konve. Motorky jsou tim padem zapomenuty. Zatimco resim problem se zrusenym letem od One-Two-Go tak nacelnik vyjednava auto. No. Auto. Nehoraznou rachotinu, jenz ovsem stoji jen 800 bathu (asi 400), je to ctyrkokla a vejdou se do toho az 4 lidi, v idealnim pripade. Zadni sedacku okamzite prejmenovavame na „trestnou lavici“ a ja se szivam s levostrannym rizenim a vyrazime do husteho provozu v jeste hustsim desti.
Netrva dlouho a zdolavame severskou padesatku a stojime u hranic s Barmou. Ocekaval jsem vetsi binec, misto toho je to klasicke prihranicni mestecko kde kupujeme kraviny za smesne nizke penize a uz si to snerujeme do Zlateho trojuhelniku.
Golden Triangle. Setkavaji se zde tri staty, Barma, Laos a Thajsko na soutoku dvou rek z nichz jiste znamejsi je Mekong. Pekne misto, jenz lze prirovnat k nasemu Hrensku. Thajsko je zkratka cim dal vetsi pozlatko pro turisty. Presto se nechavame zlakat k jizde na lodicce a projizdime se po Mekongu a posleze za dvacku vstupujeme na pulhodinku na pudu Laosu, kde je jakasi dalsi trznice a mini zoo s medvedem, jenz ma panickou hruzu z elektrikou nabite ohradky a nekolika opic, jenz se snazi ukrast nacelnikuv slusivy slamak.
Vuz vracime kupodivu neposkozen (pojisteni by stalo vic jak cele auto, tak jsme ho rozumne zavrhli) a chytame tuktuka na letiste. Za stovku super svezeni. Pomalu se loucime se severem. Bylo nam tu dobre a ted, kdyz jsme jiz o 2000 km jizneji, vic nez kdy jindy vzpominame na vyborne a neprimerene lacine jidlo a uzasnou pohodu mistnich..
Bangkog. Na zavazadla cekame asi 40 vterin. Vzpominam na Ruzyn, kde to trva nejmene 15-20 minut, ostatne, jeste o tom spisnu nejaky clanek. Bajny autobus c. 59, opredeny myty, nas doveze do cile. Proklata Khao San. Ubytovavame se v nasem oblibenem a znamem Central Guest Hause a po te, co jime jidlo, ktere nam najednou pripada nekvalitni a predrazene (ovsem az na Pad Thai za desetikacku) si sedame na chodnik pred Seven Eleven a popijime pivo, sledujice pritom sebranku, ktera blouma po teto ulici.
Samozrejme, ne kazdy, kdo jde po Khao San muze byt zaclenen do sebranky, avsak v nekterych casovych intervalech je to snad vetsina. Nejpestrejsi smesice vseho mozneho je zde videni prakticky v kteroukoliv denni ci nocni hodinu. Nahla inspirace tak dava vzniknout novemu lidskemu poddruhu, „vymengelenej polodebilni vegetarian“, autor sam veliky nacelnik. Radeji mizime neco malo naspat.
Rano se nam dari kupodivu vstat celkem brzy, prilis lini na studovani mhd ukecavame taxikare z 250 na 200 bathu a uz si to snerujeme na nove letiste. Tedy ze zacatku rychlost moc velika nebyla, silene zacpy a hlavne pak ridic, zrejme uz nemel silu vydrzet tu desatou sichtu za sebou takze se mu podarilo usnout behem toho, co cekal na zelenou. Ale vsechno dobre dopadlo a nas vita Suvaranabhumi, coz je nove letiste v Bangkoku. Davame si vyborne jidlo v China Town a uz si to svihame s Nok Air na Krabi.
Tady jen rychly presun lavici do mesta, dalsi lavici na Ao Nang, pak lodi na Railay Beach, kde si dle planu dopravame na mistni pomery luxusni ubytovani za 500 Kc na osobu a ubytovavame se v Railay Bay, kde si dopravame totalni relax pri bazenu a nadhernem vyhledu na zaliv obklopenymi skalisky. Jo, Krabi je holt Krabi.
Jeste nez vam nabidnu fotky tak bych rad poznamenal, ze vse se samozrejme meni a na Krabi jsem toho momentalne nechtenym svedkem. Ceny jsou tu prakticky dvojnasobne oproti tomu, kdyz jsem tu byl pred lety a hlavne tu vznikaji neprijemne kartely. Kde jsou ty casy, kdy jsem jel na dalsi plaze za 60 bathu ihned po objednani, dnes to stoji 100 a jeste se ceka na minimalne 6 osob, treba i hodinu (takze prevoznik ma 600 bathu za 10 minut cesty!!!). Zrovna tak internet, ruzne kavarny zanikly, jsou tu nove, ale zapomente na 30, 40 bathu za hodinu.. Vsude stejne, 1b/1m. Nelibi se mi to a myslim, ze za dalsich par let to tady bude jak na koh samui, coz je smutne. Ostatne i dnes jsem videl prvni jidelaky v nemcine, coz neni dobre znameni..
Ale na druhou stranu bydlime v Jinda Guest hause, s nadhernym vyhledem na more za stovku na osobu, krasny cisty 2 pokoje (jsme 3, ze) a s klimatizaci..
Jo, nacelnika zahla meduza. Jiste vam o tom bude jeste referovat 🙂
Tak baj baj, uz se nam to krati, jeste nas ceka phuket protoze Vita tam ma bratrance na dovolene a pak, ve stredu, letime do Dubaje.
PS. Zatimco ve stredu a na severu Thajska docela casto prselo tak tady je naprosto nehorazny vedro, takze cerpame teplo pred navratem do holomrazu (zdravim pana Matese).
3 Responses to Doi Inthanon – Chiang Rai – Laos – Bangkok