Dubaj, Spojene Arabske Emiraty

Tweet

Tak jsme v Dubaji, ale teda reknu vam, to bylo neco se sem dostat..

Z Bangkoku jsme odletali ve 3:15 coz je celkem cas na nic protoze si poradne neodpocinete, jste celou noc na ceste. Navic to melo pres 40 minut zpozdeni, jelikoz museli vyprovodit jednoho, zrejme vychodniho, nemcoura, kterej prisel na letiste tak nachcanej, ze nebyl schopen prepravy.. Tak po kratkem incidentu, kdy se behem rozhovoru s letuskami nekolikrat poroucel k zemi byl odveden neznamo kam a jeho bagaz musela byt vylozena..

Byl jsem pevne rozhodnut celou cestu prospat abych byl ready do Dubaje a tak jsem ihned po zasednuti do sedacky letadla Boing 777 polykl 2 tablety „sleep“ ktere jsem si koupil po 3 Kc jednu na autobusaku v Chiang Mai, nalepil si na sluchatka „do not disturb“ a usnul. Oci jsem rozlepil az pul hodky pred pristanim, idealni 🙂

Pratele, jeste ze jsem si alespon trochu odpocal, protoze to co nasledovalo po priletu vyzadovalo hodne sily. Celnici v turbanech nas vyrazili, ze nemame vizum. Jo, nase chyba, linkavost a nepripravenost. Ale pry se to da na letisti. Jdeme tedy k prepazce Emirates se kterymi jsme leteli a tam nam frajer rika, ze nam vizum prodaji, ale jedine v pripade, ze mame potvrzeni o rezervaci hotelu. To jsme samozrejme nemeli. Bereme tedy Lonely Planet „DUBAI“, knizku, kterou jsem zakoupil posledni den v Bangkoku a jdeme obvolavat ty nejlevnejsi hotely (cena startovala nekde kolem 500 Kc za osobu a noc). Po 3 marnych pokusech, kdy nam vsichni odmitli cokoliv na letiste faxovat to vzdavame a jdeme zkusit ukecat vizoveho urednika, ze chceme cestovat a nemame proto hotel. Ten nas posila pryc at jsi to jdeme vyridit k prepazce STOPOVER DUBAI. Totalne arogantni a vypasena a neprijemna muslimka nam sdeluje, ze to neprichazi v uvahu a pokud chceme, zarezervuje nam hotel ona. Nejnizsi nabidka je 900 DOLARU!!!!!!! Za hotel, od nejz nema ani prospekt jak to tam vypada! Vcetne viz, ktere jsou na 96 hodin a stoji 75 dolaru kus. To odmitame a jdeme znovu pokouset stesti pri obvolavani hotelu. Tentokrat uspejeme hned na poprve a hotel, ktery je sice mnohem drazsi nez jsme chteli, ale porad o polovinu levnejsi nez nam nabidla krava za prepazkou nam slibuje odfaxovani rezervace, coz take dodrzi a brzy mame papir v ruce. Kaca, jejimz jedinym ukolem je zrejme vnutit nam nektery z peti hotelu jenz ma pred sebou na papiru aby z toho mela baksis na fax bez zajmu zira asi pet minut a pote nam sdeli, ze ji nestaci jen jedno jmeno a ze to je pro 3 lidi, ale chce tam mit vsechna jmena a take razitko hotelu (prestoze to je na hlavickovem papire a samozrejme je tam uveden i fax odesilatele a prislo to primo na jeji stul!). Hadat se nema smysl. Jdeme znovu telefonovat, vysvetlime situaci a nastesti maji pochopeni a plni jeji instrukce a brzy mame k dispozici novy pas. Opet to studuje a kdyz znechucene zjisti, ze to mame v poradku tak s naprosto smrtelnou tvari nam zacne pridelovat vstupni viza. Ty je ale potreba zaplatit. Ted prichazi na radu maratorium s platbou. Maji tu terminal na karty, ale nejakej starej a tak tam postupne nasazi vsechny nase co mame u sebe (a je jich dost) ale magneticky prouzek mu vyhazuje ze ma pouzit chip (jak je to dnes jiz bezne) ovsem chip vyzaduje PIN, on vsak nema zadavaci klavesnici. Takze to nejde. Uz na pokraji zoufalstvi zkousime vybrat hotovost v jedinem bankomatu v zone, kam mame pristup, ovsem ten hlasi TEMPORARY OUT OF SERVICE a nase karty odmita. Nakonec vsak nejakym zazrakem Tomasova projde a vyda nam kyzenych 1000 dirhamu. Platime vizum, projdeme kontrolou a zjistujeme, ze jsme tam byli skoro 3 hodiny, takze nase bagly jsou samozrejme v trapu.. Pres reklamace se k nim nakonec dostavame a po odmitnuti nekolika nabidek na taxi konecne vystupujeme z letiste hledat autobus.

Muzu vam rict, ze to byla fakt bomba do ksichtu, po te, co jsme si zvykli na pohodove thajske prostredi plne usmevu, prijet do Dubaje a vytrpet si tenhle totalni nezajem a neochotu, ostre to kontrastovalo s propagacnim videem, jenz nam Emirates pousteli v letadle, ktere bylo plne usmevu pohostine zeme. No, zrejme to tu neni opravdu pripraveno pro batuzkare. A je jedno, ze jsme si to vizum nezajistili predem, to je sice nase linkavost, ale jejich pristup je ostudou.

Maratorium pokracuje, venku vedro na padnuti a my bloumame z jednoho mista na druhe a snazime se zorientovat v mhd, neni to tak snadne, nakonec vsak nalezeme autobus c. 401 ktery jede do stareho mesta DEIRA, jehoz ridic nas vsak posila do autobusu c. 402 ktery tam dle jizdniho radu vubec nejede, jehoz ridic nas po nasednuti a zaplaceni nakonec posila do uplne jineho autobusu a ten nas asi po hodine vykopne v centru Deiry. Jdeme se zeptat do prvniho hotelu ktery vidime, u autobusaku, MARIANA, teda ne muj, ale tak se jmenuje 🙂 Usmlouvame cenu na prijemnych (na mistni pomery) 400 Kc na osobu a noc a po ulozeni bagaze razime do mesta neco snist.

Ha ha. Modri jiz vedi. Samozrejme je RAMADAN, takze vsechny restaurace a jidelny jsou zavreny az do zapadu slunce. Nastesti nalezame otevreny jeden zapadly kramek kde si kupujeme alespon piti, jejich arabsky chleb a nejake konzervy z cehoz si delame na pokoji maly piknik a po te jiz ulehame k odpocinku.

Vecer razime do mesta, bydlime dobre, v centru. Po zapadu slunce se situace v Dubai prudce meni, mesto je uplne plne lidi, vsechno je otevreno a cile se obchoduje. Udelali jsme si celkem dlouhou prochazku podel mistni „reky“ Creek, behem ktere jsme zjistili, ze tohle je opravdu raj pro ty, kteri radi nakupuji, zlato, stribro, drahe kameny, latky, hadry, veskerou elektroniku.. Zpet jedeme lodickou za 20 Kc a v cene jizdeno jsou i fiky a lahvicka s vodou. Jsme spokojeni, Dubaj je fakt hezka a den zakoncujeme neskutecne vynikajici veceri – talirem LUXUSNIHO skopoveho masa, polevkou, chlebem a zeleninou v cene pod 100 Kc. Jen to pivo chybelo, ale to je tady zatim pro nas, neznale mistnich pokoutnych obchudku, zatim scifi.

A zitra razime prozkoumavat zdejsi vyhlasene plaze a sedmi hvezdickove hotely! Btw. Bjur Al Arab (plachetnice) nabizi pokoje uz od 30.000,– Kc/noc, premyslime o tom.