EXPEDICE PIFKA (kterak se z lužanský pivnice dostat až na vrchol)

Tweet

Pivo se pije a Å™eči se vedou. U piva. A kecy a hecy, jak taky jinak. ÄŒlovÄ›k se holedbá a v opilecké pýše leccos Å™ekne: “ to já kdyby…..na ten Triglav….no to si vytetuj…“ A byl tu nápad. Jen ho realizovat. Nakonec hecujíce jeden druhého jsme opravdu vyrazili.

Já, tedy DÄšDA, MÁRIO, NÁČELNÍK a Magistr KELLY. Jednou ráno jsme naskákali do Máriova ERESA a juž….. Kdybychom jen zčásti tuÅ¡ili co nás čeká, no nevím. Leč rukavice byla hozena,sebrána….. a CHLAP, i když kňučí, se „kurva“ nevzdává. OstatnÄ› cesta autem pod vedením zkuÅ¡eného cestovatele Mária nebyla až tak dramatická (neberu-li v potaz takové prkotiny, jako požár obilného pole, píchlé pivo, nebo úplnÄ› vylízanou rakouskou celnici bez smyslu pro humor). Teprve až když jsme druhého dne dopoledne, po bohaté snídani, plni optimismu a samá srandička započali první etepu výstupu na Triglav. Počasí víc než letní a pÅ™evýšení nÄ›jakých 780m na dva kyláky délky. No nÄ›co. To ovÅ¡em byl jen začátek a humor nás opouÅ¡tÄ›l jen chvílema. Když jsem ale, kolem osmé večer, seÅ¡el z pravé cesty a expedice díky tomu zbloudila a hledala místo ke spánku ve skalnaté pustinÄ› cca 2200 m/n.m. skřípalo to kolem mne (že by chrup?) Ale Å¡tÄ›stí se drží odvážných a nám přálo vrchovatÄ›. Nejen že jsme se královsky vyspali v travnatém ďolíčku /vítr,nevítr/, jeÅ¡tÄ› jsme každej uÅ¡etÅ™ili 20 éček, což taky není k zahození. Ráno bylo líbezné, hory krásné a cesta, tedy spíš necesta straÅ¡ná. S pÅ™ibývající výškou a teplotou prchaly síly z tÄ›la a to jsme cíl cesty zahlédli jen zpovzdálí a na půl oka. Věřím, že nejeden z nás by nejradÅ¡i odeÅ¡el nÄ›kam na pivo, místo plahočení se do Å¡tÄ›rkovýho kopce – chachá – jenže vono fakt nebylo kam. Nakonec jsme doÅ¡plhali až „TÄšSNÄš“ pod Triglav, taková chaloupka to byla a ovečky a VEPŘOVKA bez chleba, no prostÄ› pohoda veliká a po nÄ›jakém tom vodpočinku jsme Å¡li konečnÄ› na vÄ›c. Já vím, že tam leze dennÄ› nÄ›kolik desítek lidí, že rumburskej Gympl tam rokcorock pořádá procesí, jenže to jsou otužilí mladý lidi, pro které lození po kopcích jest koníčkem, kdežto členové expedice PIFKA zocelení toliko vzpíráním malých, nebo velkých piv, oÅ¡lehaní kouÅ™em doutníků a zvyklí dvakrát dennÄ› na teplou stravu, museli tentokrát šáhnout opravdu až kednu svých sil a to nejen tÄ›la, ale a u mne pÅ™edevším tÄ›ch „psychiatrických“. Když jsem totiž uvidÄ›l, a utéct neÅ¡lo, kam že to musím lézt, udÄ›lalo se mi schouffel od nohou. Nerad to Å™ikám, ale až když kolem mne cestou z vrcholku proÅ¡ly dvÄ› paní velmi stÅ™edního vÄ›ku, zastydÄ›l jsem se a pokračoval . To jsem jeÅ¡tÄ› nevÄ›dÄ›l o tom, že až se budeme za soumraku vracet do nižších poloh, potkáme jedenaosmdesátiletého dÄ›dka s hůlkama, jak pohvizdujíce-si Å¡lape do kopce, který my jen s nejvÄ›dším sebezapÅ™ením slézali.  Zkrátka a dobÅ™e, dobyli jsme Triglav a dobÅ™e nám tak. Ten zážitek a pocit a panoramata už za nÄ›jakou tu Å¡trapáci stojí. Taky není k zahození se nÄ›co dovÄ›dÄ›t…. o sobÄ› o druhých a o tom, že lidské rezervy…………… Ten odpočinek v Chorvatsku byl zasloužený a krásný leč o nÄ›m se mi určitÄ› zdát nebude.    Tak zase nÄ›kdy s DÄšDOU a jeho úlety.