Hong Kong

Tweet

Mám rád Hong Kong, i když první pocit před několika lety takový nebyl.

Jelikož jsem tady ale už po několikáté, tak tomu městu přicházím hrozně na chuť. Cítím se tu jako ve známém prostředí a to mi přidává na klidu. Nebojím se vyrazit do města bez mapy a celý den někde courat. Hong Kong je totiž velmi dobře připravený pro turisty. Všude jsou směrovky v angličtině, pojmenované ulice a když bude nejhůř tak můžu použít svůj mobil a podívat se na mapu. V HK je hrozně moc míst pokryto wi-fi a nebo si můžete za neuvěřitelných 28 HK$ za měsíc (asi 80 Kč) předplatit neomezené wifi po celém městě.

Včera jsem chtěl jen tak relaxovat a taky se mi to povedlo. Ráno jsem dostal od majitelky “hotelu” spousty sušenek pro radost k novému roku. Je to neobyčejně milé, musel jsem si vzpomenout jak jsem ve Wugangu dostal “red bag – lucky money” od prodavačky v supermarketu! Ona neuměla anglicky a já zase čínsky, ale byl tam starší chlápek co má čínskou restauraci v Austrálii a ten nám tlumočil.

Nejdřív jsem si dal oběd, naprosto dokonalou Ramen polévku a pár kousků sushi v MISO COOL (v podchodu mezi East Tsim Sha Tsui a Tsim Sha Tsui zastávkou).

Pak jsem jen coural. Procházka po promenádě u vody kde nebyla ani noha, dokonce jsem na chvilku usnul na lavičce. Chtěl jsem se podívat jen na jeden cíl – PEAK – nejvyšší místo v HK s výhledem na Victoria Harbour. Na Peak Tram však byla tak příšerná fronta, že jsem se rozhodl vyšlápnout si to pěšky a při té příležitosti jsem si prošel mini botanickou a zoo.

Po náročném výstupu na PEAK jsem zacvakl vstup na horní terasu a pozoroval město. Přišel jsem v divnou dobu, něco před pátou, takže do večera bylo ještě daleko a vstupenka je jen jednou použitelná. Tak jsem se rozhodl počkat v originální BUBBA GUMP restauraci. Samozřejmě, jak bych mohl něco takového minout, nejlepší krevety na světě! Exklusivní zážitek! Restaurace je hned pod terasou a přes sklo máte výhled na celý Hong Kong. Tam jsem počkal do setmění, udělal pár fotek a zase si to šinul dolů. Chtěl jsem si splnit přání projet se v HK lodí, mám to hrozně rád ve všech těchto velikých městech. Obrovské mrakodrapy, ty neskutečné kolosy že železa a skla v pozadí a vy si pomalu plujete, dýcháte vlhký vzduch, slyšíte šplouchání vody a zmocňuje se vás zvláštní pocit, pocit vnitřního klidu.

Večer jsem chtěl jít brzy spát, ale nějak mi nešlo usnout a tak jsem si dělal nějakou práci na PC když tu náhle, ve 2 hodiny ráno se stalo opět něco nepochopitelného. V říjnu roku 2008 jsem na ebay koupil nějaké svítilny a prodejce si mě pak přidal na facebooku do přátel. Nikdy jsem ho neviděl, ani s ním nijak nekomunikoval. A teď, ve 2 hodiny ráno se mi zobrazí jeho chatovací okno a ptá se, jestli jsem byl v HK, že viděl fotky na mojim profilu. Tak mu píšu že jo a že tu vlastně ještě jsem. Prý proč jsem mu nezavolal nebo nedal vědět (??). No abych to zkrátil, nakonec že mě musí vzít na večeři, protože tak je to prostě čínské. Nedalo se to odmítnout, tak jsem mu dal adresu a o patnáct minut později si to přišustil taxikem a v půl třetí ráno jsme šli na jídlo a na pivo do Temple street. Tam mi objednal hostinu o mnoha chodech, asi 4 piva, celý to za mě přes moje protesty zatáhl a ve 4h ráno mě doprovodil do hotelu a bylo hotovo. NO NEPOCHOPITELNÝ!! Nicméně teď už mám opravdu kamaráda v HK a ne jen anonymní tvář na FB. Těsně před vypnutím PC mi najednou přišla další zpráva (tak v půl pátý) od Šáti, že je zrovna v Angkor Watu (Kambodža) a jestli nemám tip jak se dostat po Mekongu do Phom Phenu. Kámoš z Vanďáku mi píše do HK z Kambodži. Neuvěřitelně globální svět.

Po hodině spánku jsem vyskočil a mazal na metro, utahanej ale spokojenej. Na letišti proběhlo radostné setkání s mým velikým batohem a pak jsem šel na odbavení kde jsem zjistil, že moje letadlo je už 7 hodin ve vzduchu. Byl jsem přesvědčený o tom, že mi to letí v 9.20h, i jsem si to zkontroloval, bohužel jsem si nevšiml, že v 9.20h to letí, ale z Moskvy a tam se mám dostat letadlem které odlétalo o půlnoci. Takže? Po strastiplném hledání jsem našel kancelář Aeroflot, ovšem nikdo tam nebyl. Zkusil jsem se optat na Cathay za kolik mě dneska hodí do Prahy, ale 45000 jsem fakt odmítl dát. Tak jsem si šel lehnout na sedačky aby za mě nerozhodovala únava a po 2 hodinách zkusil znovu kancelář. Opět bez úspěchu. Tak teď sedím v hezké italské restauraci, pojídam brushetty, poslouchám chlapíka jak krásně hraje na klavír a přemýšlím, jak se jen dostanu domů z tohoto místa..