Internet jako jedna vÄ›c ze základních lidských práv

Evropská unie je mi často trnem v oku tím, co vše se tam snaží uzákonit a předepsat. Teď mě ale zaujal nápad Organizace spojených národů.

Internet má být totiž jeden ze základních práv každého člověka – více ZDE. Mimochodem, z té zprávy je také zajímavá další věc – zatímco internet má přes 2 miliardy lidí na světě tak jen na facebooku máme již 600 miliónů uživatelů. Vskutku nebývalý úspěch.

Nicméně, zpět k tomu právu.

Na jednu stranu to má smysl. Internet je nekonečným zdrojem informací a dnes jen těžko najdeme něco, co tam není.

Na druhou stranu. Proč takovým právem není přístup k tisku? Do knihoven. Do archivů? Všechno to jsou zdroje vědění a to by mělo být právo každého lidského tvora.

Jistě, internet má jednu nespornou výhodu – umožňuje interakci, tzn. reagovat. Lidé se mohou sdružovat (online obdoba stávek, sdružení), mohou komentovat (online obdoba petic, volání na určitá místa) atd. To vše má obrovskou hodnotu pro lidskou svobodu.

Na třetí stranu – lidé v demokratické společnosti mají spousty nástrojů jak vyhledat informace a také jak je filtrovat ven, jak s nimi pracovat.

Pro koho má být tedy toto právo důležité?

Jistě to tušíme. Jsou to především země s diktátorským režimem. Patří mezi ně země komunistické (Čína, Severní Korea) ale i země které najdeme v Africe či jižní Americe.

Ovšem i tyto země si můžeme rozdělit na dvě skupiny.

Skupina A, alá Čína. Tam každý sice internet mít může, ale vláda blokuje jeho obsah. Jak docílíme toho, aby to nedělala? Ha ha, nijak, v současné době to prostě není možné. Proti fabrice, která pro nás vyrábí všechno, nelze bojovat. Dnes už nejsme v pozici zadavatele, který si diktuje podmínky, ale v pozici rukojmího, který se dohaduje, jestli to pro nás vůbec udělají. A oni to moc dobře vědí.

Skupina B, alá země v Africe. Tam internet mít sice každý také může, vláda nikomu nic neblokuje … ale … kde je infrastruktura? Odpověď je … nikde. I kdyby nakrásně někdo daroval počítače, natahal kabely… kdo bude poskytovat připojení? Pevné sítě neexistují, mobilní buď také ne, nebo mají tak slabou kapacitu, že o nějakém internetu si mohou místní nechat leda tak zdát.

Abych to nějak shrnul. Myšlenka je to sice zajímavá, ale zcestná hned z několika důvodů. U vyspělých zemí se schová pod již existující paragrafy o svobodě slova a přístupu k informacím a u těch nevyspělých stejně nedokáže nic změnit.

Takže děkujeme, ale opět to vyzní do prázdna a pro většinu lidí (tedy ty 4 miliardy) se nic nezmění…

This entry was posted in Střípky. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.