Jak to jde v Shenzhenu a návštěva Esky

Tweet

O návštěvě Esky napíšu ještě později na rcnoviny.cz, takže teď to bude spíš jen takový nástin toho, jak pokračuje moje putování Čínou.

Ono se toho vlastnÄ› až zas tolik nestalo. V nedÄ›li dopoledne jsem konečnÄ› povyÅ™izoval maily (uggh, říkal jsem si, že hlavní je mít v hotelu internet abych mohl pracovat a zatím na to celkem sluÅ¡nÄ› dlabu, vůbec nevím kdy..), pak mÄ› vyzvedla K. a padl návrh pÅ™emístit se do oblast fabrik, ráno to budu mít kousek do jejich fabriky a potkáme se s druhou obchoďačkou R., která byla tak laskavá a pořád se starala jestli jsem v pořádku stylem „i am worrying about you a lot, do won’t get lost in China, right?“. Navíc mi pÅ™ipadalo jako dobrý nápad vidÄ›t ji dřív než na místÄ› činu 🙂

Cesta busem sebrala pÅ™es 3 hodiny. Krajina se začala velmi mÄ›nit, resp. ulice. Bylo naprosto evidentní, že míříme z downtownu do chudinských čtvrtí. Kelly si tvrdila, že „this part of Shenzhen is very poor“, nicménÄ› jsem vidÄ›l už i poctatnÄ› chudší místa. Autobus nás vykopl pÅ™ed hotelem kde jsem mÄ›l bydlet. Noc stála pÅ™ijatelných 180 junáků (tedy cca 470 Kč) a v cenÄ› byla snídanÄ› (jak jsem ráno zjistil tak výborná). Pokoj byl krásný s prosklenou stÄ›nou s krásným výhledem na klidné ulice. Opravdu velmi uklidňující.

R. byla celá nervózní ze setkání a neustále nás bombardovala kdy už dorazíme. Podle K. se nejméně 10x převlékla (ona ovšem tak 20x) což mě přišlo zábavné, protože já už žádnou nervozitu necítím, prostě s úsměvem vítám další možnosti poznat nové lidi a získat další zkušenosti. Cítím se tu velmi uvolněně, jak už jsem se několikrát zmínil. Přivítal jsem jí pozdravem v čínštině, včetně jejího jména, což byl pro mě výkon, jelikož si prostě nedokážu ty čínské melodie (snad se ani o slovech nedá mluvit) stále pořádně zapamatovat. Problém je, že to je intonační jazyk a mě to prostě do hlavy neleze, sice dokážu dost věrně zopakovat co mi kdo řekne, ale hrozně rychle se mi to vykouří z hlavy.

V ČínÄ› jsou nÄ›které vÄ›ci velmi, velmi populární. TÅ™eba karaoke – o tom pozdÄ›ji – ale také skákání v hotelových pokojích po posteli. Takže ihned po příchodu do hotelu probÄ›hlo focení výskoků na posteli, údajnÄ› je to nesmírnÄ› populární. PÅ™iÅ¡lo mi to legrační a zase jsem se musel zamyslet nad rozdíly mezi evropskou a asijskou mentalitou. Asiati se vÅ¡eobecnÄ› velmi rádi fotí a tady to není jinak. Když jsem tu byl poprvé tak mi nikdy nepÅ™ilo na mysl, že nÄ›kdo z této zemÄ› může být tak pÅ™irozený a otevÅ™ený.

Nechávám se unášet tím, co je mi nabídnuto. „Surprise me,“ říkám vždycky. Nikdy si neÅ™eknu kam jít nebo co objednat za jídlo. Chci vÅ¡echno tak jako by to dÄ›lali domorodci a je to super zážitek. Tak navÅ¡tívíme nejprve fabriku po zavíračce dokud nás nevyhodí hlídač, pak mÄ› nacpou do mrňavého autobusu k pobavení vÅ¡ech cestujících, kupují mi různá divná jídla na ulici, nutí mÄ› dÄ›lat různé pózy na focení, vezmou mÄ› do zábavního parku a nakonec se jde na HOT POT. Spát se jde brzy, další den je pondÄ›lí a mÄ› čekají pracovní záležitosti. Už jsem se trochu aklimatizoval, protože usínám nÄ›co kolem půlnoci a opouÅ¡tím tak ponocování (no, teď už je zase 1.30am).

Ráno jeÅ¡tÄ› rychle vyÅ™izuji záležitosti ohlednÄ› navÅ¡tívení Walkery – která je v jiném mÄ›stÄ›. OpÄ›t je o mÄ› postaráno jako v bavlnce, B. z Walkery volá R. do Esky a domluví si moje pÅ™edání. Konkurence nekonkurence, hlavnÄ› neztratit cizince v ČínÄ›. Kolem 10h mÄ› vyzvedává „Mister Lu“ a jede se. Je to mnohem, mnohem ménÄ› formální než jsem čekal. Manager se moc nestará, vÅ¡e je na „sales ladies“. Prezentační místnost, nafocení nových, „tajných“ modelů, návÅ¡tÄ›va skladu (fakt je vÄ›tší než u nás) a na moje naléhání získáváme i povolení do výrobní linky, ovÅ¡em bez možnosti fotit. Fakt zajímavý. Ale o tom v samostatném článku. Po obÄ›dÄ› zůstávám ve firmÄ› skoro do 5h, snažím se jim nÄ›co vysvÄ›tlit o vrtulníkách (fakt je, že to sice prodávají ale vůbec netuší jak a proč to lítá, k čemu tam jsou 2 vrtule atd., v tomhle mi ten přístup firmy pÅ™ipadá dost divný, není tam žádný zájem ukázat lidem co vlastnÄ› prodávají) a pÅ™ipadám si fakt divnÄ›. UprostÅ™ed fabriky poučovat zamÄ›stnance o jejich výrobcích. Navíc s mojí příšernou angličtinou.

No čas kvapí, Mr. Lu je pÅ™ipraven, odváží mÄ› v doprovodu R. na autobus, tam se mnou čekají až do úplného odjezdu (doprovod až na sedačku), dostávám pÅ™esné instrukce kdy vystoupit a jeÅ¡tÄ› volají B. aby se ujistili, že na mÄ› bude čekat. PÅ™ed pÅ™edpokládaným výstupem mám telefon aÅ¥ nezapomenu vystoupit. Musím vypadat hodnÄ› nezkuÅ¡enÄ› 🙂 Jen co vylezu z autobusu v Pan Yu tak mám hovor od B. že je na cestÄ›, aÅ¥ počkám na zastávce, což vezme asi 5 minut a už se vítám s paní Walkera. Mám rezervaci v hotelu a domluvený meeting na další den. OpÄ›t vÅ¡echno Å¡lape jak na drátkách a já se cítím skvÄ›le dokud neplatím účet za noc, nemám vÅ¡ak odvahu nÄ›co namítat abych B. nezpůsobil nepříjemné pocity a tak to musím chtÄ› nechtÄ› zkousnout. Pravda je, že hotel je to luxusní, 5 hvÄ›zd, po vybalení klepe portýr na dveÅ™e a pÅ™inesl mi nÄ›jaké ovoce na pÅ™ivítanou. UprostÅ™ed hotelu jsou jezírka a podobné vÄ›ci. SamozÅ™ejmÄ› se mi tu líbí, ale dobrovolnÄ› bych se tu nikdy neubytoval 🙂

Už jdu do hajan, zítra mě ráno čeká Walkera (kam se hodně těšim) a odpoledne bych ještě rád stihnul Artech.

Jo fotky jsou ke shlénutí zde.