Vsimnete si, ze nekdy pisu KOH SAMET a nekdy KO SAMET a zrovna tak to bude KOH CHANG a nekdy KO CHANG, ale je to tim, ze v ruzne literature je to psano nekdy tak a nekdy jinak, cize se mi neni co divit. Ale zajima vas to vubec? Nebo jste tu kvuli necemu jinemu?
Tak nejdriv budu reagovat na prispevek v komentarich k minulemu clanku /od Johny B_Good/Â – my jsme se nakonec vesli nekde kolem 500 bathu tusim, ale bylo to s tou rychlou paserackou lodi, nicmene na KO SAMETu jsme si vsimli, ze vsichni co prijedou na hlavni pristav a dal pokracuji na „lavicich“ (mistni specificky druh dopravy) tak jsou automaticky zkasirovany u hlavni brany o vlezne do parku, ktere je nyni opravdu neuveritelnych 400 bathu, a to i tady, na KO CHANGu. Nicmene da se tomu urcite vyhnout pokud tady uz nekdo byl a zna to, kudy onu branu obejit.
Zpet ale k nasi vyprave. Tentokrat uz to proste nebude cestopis jak ho nekteri znaji, v Thajsku jsem byl uz nekolikrat (juknete na http://old.nacestach.blog) a vetsinu veci, jak se dostat tam a tam a za kolik jsem jiz popsal a protoze kluky zatim vozim po mistech, kde jsem uz byl tak nemam potrebu se opakovat. Novinkou je jiste nove letiste, mnohem prehlednejsi nez to stare, dostanete se z nej tak, ze jedete shuttle busem (zdarma) na hlavni zastavku MHD a odtamtud uz ma udajne jezdit i primo spoj na khao san, ale nejel, takze jsme jeli k DEMOCRACY MONUMENT a od nej jezdi uz zas stara znama 53. Ale ve strasne dlouhych intervalech.
Bystrejsi z vas uz postrehli, ze jsme na KO CHANGu. Cesta byla snadna, po vylodeni se (tentokrat z pomale lodi ktera jezdi kazdou hodinu) staci jit doprava k seven eleven, sednout na lavici za 20 bathu, nechat se hodit na autobusak a odsud jsme jeli nejprve za 60 a posleze za 50 bathu 2 autobusy az do tratu, dale lavici za 50 k pristavu a posledni lodi v pul sesty za 60 b zpatecni listek na KO CHANG.
Nejprve jsem byl zklaman, TAN TA WAN BUNGALOWS na ktere jsem se tak tesil tleji v troskach, nektere budovy jsou polorozborene a ostatni take nevypadaji zrovna sveze, restaurace je zavrena.. Presto jsme se rozhodli zustat a v nejake detinske snaze nebo co, jsme si vzali jen jeden bungac, ze budeme spat jako ze ve trech, ale na sirku. To nebyl stastny napad, uz jen proto, ze se nam nedari chodit brzo spat a kdyz jo, tak se nam nedari usnout. Posledni noc na Ko Sametu jsme to s nacelnikem vyresili tak, ze jsme sli sezrat nejaky smradlavy rybicky dolu k rakosce, jak to nazval, prelozeno dat si nejaky jidlo k vode, nekdy kolem jedne rano, to zamestnalo nas zaludek a mozek mohl vypnout a tedy usnout 🙂 Ne tak ovsem tady. S vypetim vsech sil jsme ulehli nekdy kolem 23. hodiny, ale byla to fakt kravina. Kolem pulnoci si Vita cisti zuby a koupe se, dava cigaro a jde znovu zkusit usnout. Kolem jedne stojime venku a pozorujeme dest. Kolem druhe premyslime, ze vyrazime nekam do santanu, protoze tohle se fakt neda. Nase nohy a hlavy visi z postele. Na tyto previsle udy nam naletavaji komari, kteri jsou odhaneni vetrakem, ktery nam ovsem muze zpusobit zdravotni potize a tak se nacelnik v prubehu noci oblekne natolik, ze po probuzeni nemohu uverit tomu, ze zrovna nevyrazi na severni pol. No, probuzeni. Spis procitnuti ze zleho snu, odpocati tedy rozhodne nejsme, ale to trva jen chvilku nez spatrime super more, jenz mame 15 kroku od nasi chatky, primy vyhled. Jo jasne, kolem je trochu binec, ale kdyz bydlite v tehle lokaci za 120 Kc vsichni 3 tak prihmourite oko 🙂 Navic nocni dovadeni v mori bylo super, vlny nas nechaly vydovadet dosytosti. Az rano vidime cedulku, ze v obobi monzunu je nebezpecne a loni se tu utopilo celkem 16 lidi. Po snidani je plan jasny. Motorky. Cena 80 Kc nam pripada vice nez schudna a tak bereme 3 a jedeme ty fichtly otestovat. To jeste netusi, ze si ten den zazijou celkem peklicko, ono 120 km je 120 km a v nasem podani.. Objeli jsme cely ostrov a zazitku je plno, zejmena luxusni obed v rybarske vesnicce kde jsem malem prisel o svou cest. Na molu sedela v kruhu particka namorniku, jiz v znacne podrousenem stavu a me nenapadlo nic jineho, nez k nim prijit a lehnout si doprostred. Nacez jeden z nich na me nalehnul a zacal mi cumlat bradavku. Tedy pres tricko nastesti 🙂 Tak jsem jim zabavil kus obeda (vynikajici mega krevetu) a radeji jsem upaloval pryc 🙂 Taky jsme v uprostred pralesa objevili utrzenou cestu pres reku a nakonec se z toho vyklubalo spickove koupani, zejmena pro nacelnika, ktery si tam z betonovych rour udelal tobogan 🙂
Porad si to tady fakt uzivame, lidi jsou super, nejen na vecircich, ale i pres den, citime se zkratka paradne a samozrejme plnime brabcakuv rozkaz a delame ostudu.
Kluci uz tady na me mlati do okno sup sup, takze mazu za nima, a samozrejme nemohou chybet fotografie, tentokrat je tam i par snimku na objednavku, cize „jak sakra vypadaj ty thajky“ a „jaky tam maj jidlo“ 🙂
Tak tady to mate, ty fotografie, diky a zatim pa pa la la.