Model Hobby 2010

Tweet

Tak jsem se poprvé v životě vydal na veletrh – co by vystavovatel.

No, už jsem se z toho vzpamatoval. Hrozně jsem se těšil na 5 dní v Praze. Ani přesně nevím proč, není to žádné mé vysněné město, ale předci jen jsem v něm kdysi pár let strávil.. Ono něco jiného je, když tam člověk jede na otočku a nebo tam může pár dní zůstat.

Příprava byla relativně zvládnutá s ohledem na to, že týden před výstavou jsme Milan i já letěli na Mallorku. Nicméně jsem zadal výrobu reklam, letáků, vizitek atd., takže zatímco my jsme chytali bronz tak vše bylo v běhu. Naštěstí. Den “D” (středa) byl samozřejmě totálně stresový a vyvrcholilo to tím, že jsme jeli do Prahé třemi auty, protože jsem naplánoval větší objem zboží než bylo Milana auto schopno pojmout. Neměl jsem ponětí, kolik se tam toho může prodat a tak jsem si raději dal rezervu.

Kromě dnů byl samozřejmě hotov i plán na večery. Restaurace zarezervovány, přátelé nasmlouváni. Takže “ráno moudřejší večera”, zavolal jsem na chudáky, kteří stále připravovali ostatní stánky, v osm večer. A už jsme se viděli v luxusní řecké restauraci na degustačním menu.

No, procházka nočním václavákem byla celkem hustá. “Tak co chlapi, zajdete si k nám do podniku? Máme tam pěkný kundi..ky, můžete pr..at, mr.at, šuk.t” volali na nás. Ale my, kluci z vesnice, se nedali a bez zaváhání všemi nástrahami velkoměsta propluli.

Návrat v sedm ráno naznačil, že v osm asi na výstavišti nebudeme. Půl jedenáctá to jistila, lidí tolik, že se nám stěží podařilo s těmi plzněmi v ruce propracovat k našemu – jedinému zavřenému – stánku. Pak proběhlo slavnostní stržení fólie a po té, co jsme se vymotali z davu, který nás zavalil ve vlastní expozici, začal kolotoč, jenž skončil až v neděli. Proložen byl mnoha lahodnými pivy (Jaguška, Potrefená husa, Hybernie) a také několika málo hodinami spánku. Dny v opojení utíkali rychle a až na celkovou ztrátu hlasu v neděli dopoledne to bylo moc prima.

Zjistili jsme, že děláme svoji práci dobře, protože nám nikdo nenadával. Naopak, se za námi stavovali naši zákazníci a jen samá chvála. Já vím, smrdí to, ale pro mě to bylo obrovské zadostučinění, protože sebereflexe je důležitá a když tohle člověk slyší z očí do očí od reálných zákazníků tak ví, že se nelopotí zbytečně. A pochvala je ta nejhezčí odměna.

Tak tímto moc děkuji všem mým klukům, kteří dnes a denně dělají svoji práci v našem atomovém bunkru, i přes občasné kiksy si myslím, že jsme za poslední rok udělali obrovský pokrok ve vztahu k lidem a věřím, že neusneme na vavřínech napřesrok to bude ještě lepší a srdečnější.

Náš první veletrh tak dopadl nad naše očekávání dobře a až příště vychytáme některé drobnosti tak to bude prostě parádní. Jen ten den kdyby měl víc hodin..