Vcera jsme si moc nepochutnali na posledni veceri v Tagbilaranu, servirovala nam ji s usmevem pani na obrazku primo v pristavu, ale to nestacilo.

Rano jsme preletli do Manily, let. spolecnost Cebu Pacific si uctovala 800 Kc a za hodku a ctvrt jsme byli na miste. Pak taxik odmavnuty na ulici za 55 peso k nejblizsimu metru a tim pak za 15 peso do stredu ‚levneho‘ ubytovani a jidla. Obed v korejske restauraci byl super, ale levna vecere v Robinsons plaza take.

Tak dobrou a zitra vyrazime home.

Panglao je takove predmesti mesta Tagbilaran – spojeni je realizovano 2 mosty. Projeli jsme si to tu na motorkach a je tu fajn. Krasna White Beach je bohuzel mimo nase cenove pozadavky a tak jsme zakotvili na Alona Beach. More ju neni nic extra ale ubytovani v Lost Horizon je proste spickove. Pravda, 300 Kc na osobu je dost, ale mame slusny pokoj s klima, wifi po celem arealu, bazen a vecer tu delaji fantasticke BBQ ke kteremu serviruju rum + kola za 14 Kc.

Trochu nas prekvapilo kolik tu je turistu, podle pruvodce na Bohol skoro nikdo nejezdi, ale tady to tak nevypada, spis naopak. Velikou zasluhu na tom maji potapeci, pocet dive center je ohromujici, stejne tak lodi parkujicich na mori. Ja se vsak potapet uz nechci, prijde mi to more celkem ‚zakalene‘ planktonem. I kdyz trochu me lakaji delfini ktere tu je pry mozno zahlednout mezi sestou a osmou hodinou ranni.

Slunicko pali.. dalsi den v raji..

Moznosti cestovani jsou na Filipinach (ostatne jako v cele Asii) temer nevycerpatelne. Dominuji tu predevsim tzv. tricycles, coz je motorka se sajtkou kam se nasklada az 10 (bezne vsak 6) lidi. Tento prostredek je vhodny na kratsi cesty, ucastnici zazitku se skladaji na jizdne, nebo si muzete cele vozitko najmout. Cena se pohybuje kolem 10 peso (4 Kc) za osobu.

Ve mestech jezdi tzv. jeepney. Je to vlastne koncept starych vojenskych nakladaku, ktere se do dnes kopiruji, velmi dukladne se vysperkuji a vytuni svetly a jede se. Sedu se vzadu na lavicich, jizdne je tak za 7 peso (necele 3 Kc).

Dal tu samozrejme jezdi mikrobusy a velike autobusy jenz dokola krizuji ostrov.

Velmi zajimave je, ze vsechny dopravni prostredky vypadaji na jednotlivych ostrovech ruzne, nejen barvy ale i jejich stavba. Je to pastva pro oci.

Jinak na fotce je nas dnesni prejezd na ostrov Panglao. Sedeli jsme na strese mikrobusu. Celkem dobry vyhled, ale nic pro zavratare 😉

A vsude se jezdi POMALU!

Ostrov Bohol je znamy diky zajimavemu prirodnimu utvaru – cokoladovym horam. Pujcili jsme si motorky a jeli to omrknout. Opravdu to stalo za videni – zvlastni kopce vysupujici z niceho mi sice cokoladove nepripadaly, ale to nic neubralo jejich kouzlu.

Dalsi objev byl u mistni reky kde pluji all you can eat bufety. Date 250 pesos a muzete behem vyhlidkove jizdy snist cokoli. Hezky napad.

Taky prselo. No, pokud se to tak da nazvat. Brutalni prutrz mracen, nekoncici priliv vody neni pro motorkare to prave orechove. Skovka u silnice s mistnimi zemedelci byla super, ale domu daleko, tma na obzoru.. slovni spojeni ‚nice trip‘ vyvolalo v pujcovne vlnu smichu pri pohledu na ty dve zmokle slepice.. nebo spis dva zmokle kohouty.. ani boty goretex to neustaly