Ní hao 🙂 Tak konečnÄ› jsem tady. Mám tohle mÄ›sto moc rád. Ten mix asijské kultury s anglickou pečlivostí mnÄ› vždycky pohltí.

Za tu dobu co sem létám jsem si vypěstoval pár návyků. Třeba jsem přestal jezdit z letiště tím jejich high tech vlakem, ale dávám přednost autobusu. Sednu si vždycky do patra a pozoruji okolí. Ze začátku je celkem nudné, jen silnice, mosty a průmyslové oblasti, ale postupně začnou z mlžného oparu vystupovat jednotlivé vrcholky kopců a já si naplno uvědomím, ze jsem skutečně tady. V Hong Kongu.

A už se těším až autobus vjede do Kowloonu a já budu sedět v úrovni všudypřítomných reklamních poutačů. A pak vystoupim a nasaju vůni vzduchu, jenž je cítit po moři, smogu z aut, okolních jidelen. Všude kolem budou luxusní obchody a jídelny, mezi nimiž se tísni ty původní, kde stařečci vaří v obrovských kotlich své nekonečné vyvary. A do uši se prodere nezapomenutelný klapot semaforu.

Můj cíl je Jordan, bydlím skoro vždycky tam. Asi bych si mohl dovolit lepší ubytování, ale z nostalgickych důvodů skončím vždycky tady. Pokojicek o velikosti postele, nestabilní internet a žádná okna. Nevypadá to lákavě, ale je to vyváženo perfektní polohou a především paní domácí, která si me uz pamatuje. Vždycky dostanu nějaké sušenky a čaj, občas mi donese nějaké ovoce, nebo si jen dlouho povídáme, aniž bychom jeden druhému rozuměli byt jen jedinou větu.