Dobrodružství na kolech v Malajsii trvalo pouhých 10 dní, ale zanechalo vzpominat budeme mnohem určitě déle.

Malajci jsou velice prijemni lidé, pořád se usmívají a se zájmem vás vyzpovidaji kdekoliv se jen na chvilku zastavíte. NÄ›kolikrát jsme se dočkali „follow me“ a ochotne nás vyvedli z obtížné situace. Potěší i pomÄ›rnÄ› rozšířená angličtina.

Jednotlivé skupiny se sdružují a tak pojedete občas malou Indii s všude přítomným Roti a občas zas budete dlouho cítit polévky, sledovat kachny za okny a číst čínské nápisy. Ta různorodost je ale skvělá.

Na druhou stranu se toho hodně změnilo za těch 10 let co jsem tam byl naposledy. Z Malajsie se stala standardně vyvinuta země. Všude je veskrze čisto, dobrá infrastruktura, lidé jezdí v moderních autech.. člověk hledající to pravé dobrodružství by mohl být zklamán, ale to je samozřejmě věc osobních preferencí.

Každopádně Malajsie zůstává stále poměrně levnou zemí. S kolem tam pohodlně vyzijete za 300 Kč na den, včetně pití, jídla a ubytováni. Za tuto cenu se nemusíte nijak omezovat, jídlo ke výborné a hotel bude mít často i WiFi.

Co bylo docela úmorné bylo počasí. Po prvních deÅ¡Å¥ových dnech nás už čekalo jen hrozné vedro (35 – 38 stupňů) a dusno. NicménÄ› to dle místních zůstává nejlepším obdobím na návÅ¡tÄ›vu jejich zemÄ›.

Cestování s kolem bylo v pohodě. Najeli jsme celkem 1250 km a i když to občas bolelo tak to stalo za to. Jak už jsem psal tak nedoporučuji cesty kolem pobřeží a celkově jih státu, jednak kvůli silnému provozu a druhak kvůli opravdu otravnemu profilu. Lepší to je až tak nad úrovni Malaky, nebo si užít hory, jichž je ve středu země spousty. Doporučuji ovšem vzít si outdoor vybavení, hotely jsou jen ve velkých městech a místní nejsou nějak zvlášť nakloněni zvát si cizince domů.

Díky Asie, těším se na příště!

Když přijedu na nějaký čas do nové země tak se vždy poohlizim po nějaké předplacené kartě d internetem. Není to ux takové dobrodružství jako se starou mapou, ale je to super mít kdykoli přístup na google maps v telefonu, zůstat ve spojení, po večerech si vyřídit emaily, nebo psát tyto příspěvky.

Dnešní chytře telefony jsou navíc skvěle v tom, že do nich dáte cizí SIM a hned se automaticky nastaví na nového operátora a internet začne fungovat bez nutnosti cokoli nastavovat.

Jak je to tedy s predplacenym internetem do mobilu v Malajsii?

Největší operátor se jmenuje Digi a má pokrytí po celé Malajsii. Toho jsem si také zvolil za svého.

SIM karta stala 18RM, z toho 15RM je kredit. Internet nabízejí v různých balíčcích, já vzal 500MB za 30RM. Stačilo tak divit 15RM a aktivovat službu.

1RM je asi 6Kc, takže jinak řečeno, SIM karta stojí 18Kc a neomezený internet (po vyčerpání limitu jen spadne rychlost) pak 180 Kč.

Mimochodem, jakmile utratíte 1RM za den tak volání stojí 60haleru Kč a 1 SMS pak 6haleru. To jsou ceny, panečku.

S pokrytím jsem byl spokojen, šlo to všude, nicméně 3G síť malokde, spíš jsem se dočkal jen ultrapomaleho GPRS, ale v nouzi to stačilo. Příště bych nicméně koupil jen základní balíček 100MB asi za pajdu, víc se při té rychlosti prodatovat stejně nedá, pokud se nepohybujete ve velikých městech.

Příjemné překvapení bylo, že poměrně dost hotelů v Malajsii nabízí WIFI, řekl bych až necekane mnoho.

Každopádně v tomto ohledu je Malajsije poměrně vyvinutou zemí.

Cesta na kulajdu byla pekelná. A mohu tak s klidným svědomím prohlasit, že jih Malajsie není na kolo moc vhodný.

Za a) je poměrně silná doprava na asfaltkach, nebo můžete jet nádhernými palmovymi plantazemi, ovšem za cenu sotoliny.

No a za b) je to profil trati. Nahoru a dolů. Po 100km velmi únavné, neudrzite tempo, pořád stoupate na vlnovku a klesate po vlnovce. Žádné veliké kopce, ale stále dokola. Otravne a nudné.

Nicméně po 150km nás čekalo město Kulai, které je významné snad jen tím, že je u nej letiště. To tedy znamená veškerou vybavenost včetně hotelů, jenž sr Kotha Bahru nedostávají.

Nás ovšem mnohem více zaujala jedna restaurace, Steamboat. Za 22.90RM (120Kc) dostanete přístup k syrovemu bufiku, včetně pití.

Naberte so co chcete a pak si to sami upecete / uvarite má svém stole.

Geniální. Vynikající. A u nás šlo stranou prakticky vše, kromě seafood.

Nejlepší večeÅ™e v Malajsii, to je jasný 😉 a hodnÄ› populární i u místních.

Do postele jsme se sotva dovalili, ale.byla to hezká oslavicka překonání 1000 km na kole.

Poslední noc. Na hranice se Singaporem to máme 38km.

Po tehle praskach se budete cítit ospaly, řekla mi lekarnice. Na kolo nic moc, tak jsem si koupil ještě ibac na den. Místní lék jsem si vzal vecer, to ospalost není na škodu.

Ještě ve tři jsem civěl do stropu. A druhý den ráno jsme jeli bomby, noha nenoha, 150 naskakalo na tachaci jako nic. Že by paní sáhla vedle?

Dnes předposlední vecer, město s jedním hotelem, nic zajimaveho. A zítra už se musíme přiblížit k Singapuru. To to letí..

K obědu bylo další Sate, ovšem zcela odlišné od toho včerejšího..

Ráno jsme odstartovali den nakladackem, neboť byl opět priserny provoz.

Prvních 30 km tak uteklo opravdu rychle 😉 ale dal to bylo výraznÄ› horší. ZranÄ›né chodidlo mi znesnadnovalo cestu na tolik, že jsem musel po 100 km rezignovat. Museli jsme tak zůstat spát v Simpang Pertang. Ve mÄ›stÄ› bohužel nebyla lékárna, tak jsem se musel spokojit se zásobami místního Seven Eleven. Kapičky na vÅ¡ecko za 15 Kč, prášky proti bolesti za stejnou sumu a nakonec nÄ›jaké léčivé naplasti za dvojnásobek. Zejména kapky dávaly fest, chtÄ›l jsem si maznout i bolavy zadek a takové palive peklo jsem snad jeÅ¡tÄ› nezažil, snaha umýt to mýdlem ve sprse to jen zhorÅ¡ila 😉

No nicménÄ› to mÄ›lo i své pozitivní stránky – pÅ™edevším nejlepší večeÅ™i bÄ›hem naÅ¡eho pohybu. NeuvěřitelnÄ› luxusní Tom Yam

Jestli budete někdy projíždět tohle město tak to si nemůžete nechat ujít, je tam oblast s jídlem a hledejte krajní stánek.

Druhý den jsem se cítil trochu lépe a tak proběhlo mazání, zafixovani a Radek nasadil pekelné tempo ve snaze ujet co nejvíc, než to přijde k sobě. Cesta tak byla přerušena jen pitím čerstvě vymackane bambusu stavy a výborným obědem v indické.

Po 110 km jsme dorazili do top destinaci v Malajsii – historického mÄ›sta Melaka.

Ubotovani jsme ve skvělém River View Hostel (Trip Advisor Winner 2012).

PodaÅ™ilo se najít i lékárnu a dat si místní specialitu, „uvar si co chceÅ¡ v sate omáčce“

Snad to zítra zase rozjedem, ještě máme pár dní. Je tu mega vedro, 35 ve stínu, s nostalgii vzpomínám na déšť.

Lidi ve vnitrozemí jsou super, pořád nás zdraví, fandí nám a tak. Ale čím.blíž k pobřeží tom horší a zejména otravna doprava.

Cesty jsou asi takové – buď s velikou dopravou, ale zase se Å¡irokými krajnicemi, kde se dá pohodlnÄ› jet, nebo úzké, ale skoro bez provozu. SamozÅ™ejmÄ› dáváme pÅ™ednost tÄ›m menším, je to úplnÄ› jiný pocit.

Ostatně to je i rozdíl proti Thajsku, kde je doprava poloviční a také si můžete na každých pár km doplnit vodu. Tady je to mnohem horší, dlouhé vzdálenosti bez ničeho nejsou výjimkou.

Co nám zatím hodně chybí je koupání. Pobřeží bylo celou dobu o ničem, na ostrov se nám nechtělo a hotely s bazénem jsou tu vzácné a drahé. Divná situace u primorskeho státu.

Nejdřív jsem malém srazil opici. Přední kolo minula asi tak o centak. Ještě než jsem se z toho stihl vzpamatovat tak najednou slyším, že se na mě vrhla celá džungle. Neuvěřitelný dusot a stromy se daly do pohybu. Ve vteřině mi došlo, že to je zřejmě nějaké stádo dobytka a adrenalin donutil moje unavené nohy šlapat ještě více.

Soustředím se na světelný kužel a najednou jsem dostal takovou pecku do hlavy, že mě to skoro sundalo z kola. Rána spustila čůrek potu z čela a já v první chvíli myslel,.že je.to krev z děravé hlavy. Naštěstí nebyla. Sejmul jsem nějakého brouka, zřejmě v brnění.

Ani se mu nedivím. Noční džungle je fakt nelítostna. Na druhou stranu to byl jeden z nejlepších zážitků z cele cesty.

Zásluhu za to lze připočíst jednomu němci, kterého jsme potkali to ráno, co jsme opouštěli Pekan.

Jezdil na kole 11 měsíců po Asii a pomalu směřoval do Singapuru a dom. Doporučil nám jinou trasu, než jsme měli v plánu a později jsme mu byli vděčni, neboť jsme se konečně dostali z hlavních silnic a poznali mnohem hezčí místa.

Pravda je, že i nedobrovolně, neboť třeba slíbená loď přes řeku nejezdila a bylo to nutné objet několik desítek km.

Cestou jsme poprvé jedli zdarma a taky potkali typky, kteří nás doprovázeli autem 30km aby se ujistili, že se neztratíme. KonečnÄ› trochu té pohostinnosti, kterou jsem tu očekával. Jako vždycky – je tÅ™eba opustit rusna místa a zamířit do lesa, mezi obyčejný lid.

Do Temerloh to bylo asi 150km a hotel nacházíme až o půlnoci, padame vyčerpáním.

Ráno přichází krize. Dvě hodiny se nedokážu přemluvit ke slapani, sice jedu, ale tempem šneka.

Těsně před priletem do Singapuru jsem si pichl nějaký strep do chodidla a vyvolalo mi to zánět. Ty tři dny jsem šlapal v bolestech a navíc jsem před cestou neměl skoro nic naslapano a tělu prostě došla šťáva. Navíc bylo 35st ve stínu.

Věděl jsem, že nemá cenu to hnát přes hranu, ale na druhou stranu bylo také potřeba někam dojet. Nemáme s sebou vybavení na outdoor, místní vám ubytování také nenabidnou. Takže nakonec stejně 120km, nicméně k tomu asi 35 ve stoplem náklaďáku.

Paráda 😉 snad poprvé jsme ubytováni pÅ™ed desátou vecer a oba padame do mdlob velmi brzy.

Naším cílem je Melaka, ale za pozítří. Snad dojedu, odchází mi střed mezi slapkami, asi ložiska, nicméně se to v místním bike shopu servisakovi nepodařilo opravit.

Ty vole, to máš jedno, vždyť ono leje i vevnitř, vykřikl Radek. No, ale k tomu se dostanu později.

Na letisti měl telefon. Čirou náhodou mu volala kolegyně, která pracuje v Singapuru. Byla hrozně nadšená z naší cesty a říkala, že jsme si vybrali to nejlepší období, deště jsou pryč a ještě není takové vedro.

V Johor Bahru jsme se ubytovali v hotelu za 65.23R (krát 6 na czk) a vyrazili na večeři. Bylo asi 22h. Hodinu na to začal brutální slejvak, takovej, že se v něm nedalo ani chodit, natož jet na kole. Premistili jsme se z terasy pod střechu a zůstali tam uvezneni do 5h do rána. Když už lilo jen hrozně moc tak jsme nasedli na kolo a dojeli do hotelu, který jsme ráno, tedy ve dvanáct, nazvali Upocenka. Venku bylo asi 40 stupňů a uvnitř pak 45, obě naše postele total durch od potu.

V neuveritelnem vedru a dusnu jsme najeli prvních 133 km do Mersingu a padli vyčerpáním. Hotel s klimou za 45R.

Ráno jsme zjistili, že mraky jsou pryč a slunce zhne naplno. NÄ›kolikrát jsme se premazali opalovakem a vyrazili „na sichtu“. Prvních 20km se jelo super. Zatímco včera byla cesta jak vlnkovacka, a človÄ›k se do tÄ›ch neustálých kopců nadrel, tak dnes to byla krásná rovinka skoro podél more.

Najednou nÄ›kdo zhasnul. 13vterin na to začlo neuvěřitelnÄ› lejt. ZaÅ™val jsem „pravá, do pralesa!“ a vlitli jsme tam. Ty vole, to máš jedno, vždyÅ¥ ono leje i vevnitÅ™, vykÅ™ikl Radek. Ale ne tolik, říkal jsem si a schoval vÅ¡e citlivé na vodu do brasen. Hustý les nás uchránil skoro minutu a 6 vteÅ™in a pak už pÅ™iÅ¡lo neodvratne. Durch.

Nebralo to konce a tak jsme usoudili, že teď už to je jedno a tak pojedem zkusit najít nějaký přístřešek. Tahám kolo ven a chci šlápnout na přemostění strouhy. Není to přemostění ale naplavenina a borim se po kolena do vody. Už na tom stejně nezáleželo, ale odrene koleno bolelo.

Striska se našla 20 minut poté

a poskytla nám azyl na následující hodinu, po které jsme dalších 5 šlapali v mrholení směr Pekan. 155km v nohách s varhanky, ale konečně na skvělém hotelu za 35R, mají parádní susaky, koupelnu kde si člověk může vyprat a tak.

Je prostě skvěle být tu v tom nejlepším ročním období!

Cesta z Pekingu do Soulu trvala jen dvě hodky a presto mě přivítal úplně jiný svět.

První co mě prastilo do nosu bylo počasí. Proti tomu smogu to byla velmi vítaná změna, nádherný pocit z čerstvého vzduchu, který není v Asii moc obvyklý.

Nasedl jsem na metro a vyrazil do hotelu Khao San in Seoul. Náhodná ale skvělá volba, špičková lokace, metro pár minut a letištní autobus má zastávku jen přes ulici. Navíc je umístěn blízko univerzity a tak celá oblast žije, obchody, bary, restaurace, všude mladí lidé. Tohle ubytování doporučuji, dál jsem za jednoluzak 30000 wonů, tedy asi 30usd.

NemÄ›l jsem moc času a nechtÄ›l se moc honit takže jsem si vybral jen 3 cíle – národní chrám (bohužel byl zavÅ™ený), nejvÄ›tší nákupní oblast (masakr lidí) a samozÅ™ejmÄ› Seoul Tower, znak tohoto mÄ›sta. Je na kopci, takže žádné metro ale autobusem.

Seoul Tower je asi povinné místo kam se podívat. Nádherný výhled na celé město. Je to vlastně vysílač, který vznikl s cílem pokrýt signálem celou oblast, neboť si radnice dobře uvědomuje, že místní lidé jsou zcela závislí na technologiích, internetu atd.

Musím říct, že jsem byl trochu v rozpacích. Je yo jak když pristanete na jiné planetě, plné robotů. V metru drží 90% lidí telefon nebo tablet a něco na něm dělá. Samsung samozřejmě dominuje. A taky jsem pochopil, proč vyrábí ty mega telefony s úhlopříčkou 5 a víc. Kdo to může nosit, říkal jsem si.. a už vím. Kupodivu hlavně ženy, asi proto, že to lze tahat v kabelce.. iPhone se tu moc nechytá protože nemá televizi na kterou zírá mraky lidí.

Je to jiný svět. Vše dokonale.organizované, popsané, čisté. Mapy v metru jsou obrovské dotykove LCD se kterými lze interaktivně pracovat. Bankomat má ovládací obrazovku větší jak moje domácí televize. Polohu metra vidíte interaktivně, jak se blíží do zastávky. Kreditní karta vypadá jako dávno zapomenuta věc, tady se platí dotykem mobilu nebo hodinek. Všechno je online a místní LTE síť nabízí rychlejší mobilní internet než naše ADSL a to kdekoliv.

Presto jsem s potěšením zjistil, že korejci nežijí jen ve virtuálním svÄ›tÄ›. VidÄ›l jsem je bÄ›hat, jezdit na kole, bavit se v barech. Mládež je zvláštní, že vlastnÄ› jakoby ani nebyla. PÅ™ipadalo mi to, že z dÄ›ti se stávají rovnou dospÄ›li. DospÄ›lák je jasný – kravatak. Ale než si tu kravatu oblecete, tak se oblekate jako dítÄ›. Divné hadry s motivy různých postaviček, holky chodí v prouzkatych důlních atd. Jako v nÄ›jakém zvláštním svÄ›tÄ›, pÄ›kné na pohled.

A jak je Soul drahý? Nepřišlo mi že nějak extra. Za výborné jídlo na ulici jsem dal dva dolary, v hospodě deset, ubytko třicet. Jo jasně, luxus stojí, ale dá se to i bez něj.

Takže pokud budete mít možnost, udělejte si STOP OVER v Seoulu, třeba když poletite se skvělým Korean Air.

Dnes mám poslední večer v Pekingu. A jsem docela rád, protože to bylo extrémně únavné, tu českou hospodu bych tady zakázal

V tohle roční období je tu příjemné klima, ale vzduch je pořád plný smogu. Je to super být tu na návštěvě ale déle bych tu pobývat rozhodně nechtěl.

Bohužel jsem také udělal první negativní zkušenost během této cesty. Nevím jestli to je už nějaká přiblblá tradice, ale opět jsem přišel o svůj mobil i když tentokrát né vlastní vinou. Celou noc jsme z něj hráli právě v Czech Pub a ráno když jsem si ho šel vyzvednout tak byl pryč. Někdo z personálu ho ukradl. Kamery co tam mají byly samozřejmě zrovna vypnuté takže záznam žádný. Sice se mi podařilo vysledovat přibližnou polohu díky Latitude, ale nebylo to nic platné, z 5 podezřelých jsme vyloučili jen jednoho. Jak usvědčit číňana v jeho zemi z krádeže? Nevím..

Zítra odlétám do Seoulu v Jižní Korei. Původně to nebylo v plánu, ale musel jsem buď přes HAIKOU nebo SEOUL a tak jsem si vybral raději tu druhou možnost. A poměrně dlouhou čekačku na letišti jsem si schválně ještě prodloužil abych tam mohl zůstat přes noc. Docela se tam těším, bude to jak za starých časů, žádný mobil s navigací a internetem a žádný počítač.

Mám za sebou úspěšný přechod do Shenzhenu. Nejhladší v historii, řekl bych

V Číně se všechno vyvíjí tak rychle, že to člověka, zvyklého na poměry v ČR, může snadno překvapit. Tak jakože loni se mluvilo o tom, že metro bude až na letiště a rup, už je to. Nebo že postavili novou rychlodráhu mezi Shenzhen – Guangzhou. Objednávka se zkrátka zadá a za chvilku to je postaveno, fakt neuvěřitelný.

No takže moje cesta dnes byla jak procházka růžovým sadem. V HK jsem sedl na metro a vyrazil směr Lo-Wu, což je poslední zastávka East Rail Line. Za 15 minut jsem měl za sebou celní procedury (v podstatě jen vypsat nějaký papírek a říct hellou) a za dalších 15 minut jsem seděl v metru (stanice Luobao) a frčel směr letiště za 9RMB (asi 27 Kč). Tam jsem přesedl na bud (také nový) a ten mě vykopl asi 5 minut od skladu. Neuvěřitelné A to jsem si stihl koupit i místní SIM kartu (mimochodem, HTC Desire S překvapilo, jelikož automaticky nastavilo internet, to před aktualizací nebylo, tedy jo, ale ne pro China Mobile). Internet na mobilu tu je sice jen GPRS nebo EDGE, nefunguje vše co se nelíbí čínské vládě (facebook, twitter apod. – zajímavé je, že třeba Google+ mobilní aplikace je plně funkční, ale na webovky se nepřihlásíte) ale i tak to je hodně použitelné, mapy, logovačky, emaily atd.

Cesta z HK zabrala asi 50 minut, linka skrz Shenzhen pak asi hodinu. Sice dlouhé, ale levné a pohodlné.

Bydlím v úplně novém hotelu, který tu minulý rok ještě nestál. Jsou to nějaké 4* s naprosto suprovým pokojem, obrovskou postelí a nádhernou koupelnou, kterou si chci vzít domů a to vše za 160 RMB za noc včetně snídaně, ale druhou noc mám zdarma. Takže to vyjde asi na 240 Kč, to je fakt mazec oproti 800 Kč v HK, nehledě na tu kvalitu ubytování.

Ono všechno tu je mnohem levnější, hned první mega oběd (už jsem se nemohl po roce dočkat a naobjednal jsem si snad všecko, včetně žáby a něčeho, co jsem nedokázal pojmenovat) vyšel asi na 200 Kč..

Také jsem skoro už zapomněl, že tady moc cizince neznají, tak jsem si chvilku musel zvykat na to, jak na mě neustále zírají. Je to až komické, jak přijdou a koukají na mě ze 2 metrů jak kdybych byl v ZOO. Celkem změna, v HK si vás nikdo nevšimne..

Wan an. (dobrou noc).