“Proč zrovna do Arménie?, chceš se nechat zabít?” slýchal jsem často. “Vždyť tam byla válka, nebude to bezpečné”.

Tak jako mnohokrát předtím jsem se přesvědčil jak může být veřejné mínění, podpořené médii, totálně mimo.

Zobrazit celý článek →

V noci jsem ztratil jednu hodinu. Výjimečná šance udělat znovu to, co se během ní nepovedlo. Jen bych se přemlouval, aby to příště bylo v nějaký lepší čas, třeba v osm ráno.

Je pět hodin odpoledne a venku je tma. Neděle. Posvátný den pro milióny lidí na celém světě. Čas klidu.

V rámci týdne “zpíváme s Arménií” přináším další písničku z tamní produkce.

Čas oběda.. Podívejte se na to, jak se vyrábí tradiční arménský chléb lavaš.

Je tu pondělí a děti jdou do školy. Třídu dětí jsme v Arménii potkali i o víkendu. A hezky nám zazpívali..

Při toulkách Arménií jsem našel místo, které léčí duši.

Zobrazit celý článek →

Když vás někdo pozve na oslavu narozenin tak se sluší odvděčit se. Třeba zahráním na kytaru

Všechno má svůj konec a nejinak je tomu nyní. Už sedím doma a spisuji poslední dny v Arménii.

Zobrazit celý článek →

Pomalu otevírám oči a uvÄ›domuji si, že mÄ› nestudi podlaha, nemrzne nos a dech se nemÄ›ní v páru. Je to neklamna známka dvou vÄ›ci – že jsme včera opustili vysoko položenou oblast Sevanu a že spím v posteli. Stalo se to asi takhle.

Noc zrovna prevzala vládu nad dnem a my se vymotali z mÄ›sta Abovyan (mimochodem, po té dobÄ› v horách veliká zmÄ›na, vÅ¡ude lidí, živo, obchody, hudba..). PodaÅ™ilo se mi ‚ulovit‘ nÄ›jakou nezabezpečenou WiFi (to je způsob jak dostavám tyto články z mobilu na web) a stáhnout si i mapu oblasti a poprvé jsme jeli podle ní. Vedla nás hlavní silnicí, pÅ™ipomínající spíše vyschle koryto Å™eky, které bylo na návÅ¡tÄ›vÄ› nÄ›jaké války ve chvíli, kdy se bombardovalo.. jirka na mÄ› volal „ty vole, zahoď tu krabičku“ když brabcak spatÅ™il opuÅ¡tÄ›ný krámek, že kterého vyzarovalo teplo a svÄ›tlo.. nakoupíme si nÄ›co k večeri.. si plánujeme.. ale netrvá ani půl minuty a už nás oslovuje starší pan.. a vy odkuda? No že z čechie. A co potÅ™ebujeme? No že nic, jen si jdeme koupit nÄ›co k jídlu. No tak to že ne, aÅ¥ jdeme k nÄ›mu domů na večeÅ™i. A aÅ¥ tam rovnou spíme..

Skvelej padesátník který žil 7 let v NÄ›mecku a jeho rodina o 5 lidech nám pÅ™ipraví večeÅ™i o 3 chodech, víno, vodku.. nechají nás vykoupat v teplé vodÄ› a my zjiÅ¡Å¥ujeme, že už jsme zase jak lidi.. pak následují otázky jako „jak silnou perinu preferujete, aby jste se cítili v noci pohodlnÄ›“ a než se nadejeme tak jsme uvelebeni v jejich ložnici, zatímco oni spí na gaucich v obýváku.. nechapeme nic na svÄ›tÄ›..

Cesta z lázní měla být v pohodě a z kopce. Není většího teseni než na sjezd po pekelnem výjezdu. To si ovšem musíte vybrat tu samou cestu..

No, peklo. Vedlejska po sutrech, nošení kola přes balvany, proti vítr, teda vichr, déšť, kosa.

Pak se ale štěstí obrátilo. Slunce, výborný stop do sedla v 2500 m a naprosto fantastický přejezd po náhorní planině s blížící se bouří v zádech. Všude kolem jen pastviny a zasněžené vrcholky hor. Asi nej co jsem tu zatím viděl..

Pak padak k jezeru Sevan, neboli jejich místnímu moři. A už jen příběhy s místními, v obchodech vás zvou na jídlo, pití.. krásný rozhovor o historii Arménie, ale i Čech, Ruska atd.

V noci celkem kosa, takže nocleh v hotelu..

Na závěr historku která se stala právě teď. Nejdřív nám nějaká paní vnutila hrozně moc jablek jako dárek. Pak jsme si koupili něco k snídani, ale před kramem byl stín tak jsme si sedli před jiný. Za chvilku vyšel typek a že odkud jsme. A co pro nás může udělat. A my že nic. Za chvíli se vrátil, ať si to jdeme sníst k němu do krámu a nesedime venku. Odmítáme. Pak vylezl a donesl nám stolek. A od té doby neustále chodí a ptá se co by pro nás mohl udělat. Nabízí vodu, toalety.. takhle to tu chodí.

Mimochodem, česko tu každý zná a mají nás moc rádi jako národ. Proč to netušíme..

Cestou z Tatevu jsem dostal asi uzeh. Cloveku nedochází, že se pohybuje ve výšce 1300 – 2000 mnm, sluníčko je tu velice zrádné.

Počasí v Armenii je bÄ›hem podzimu pořád velice příjemné. PÅ™es den je stále jasná obloha a slunce příjemnÄ› hÅ™eje a vůbec si neuvedomujeme okolní teplotu, která kolísá mezi 15 – 25 stupni, podle nadmoÅ™ské výšky. Dojde nám to až v noci, kdy občas ve spacáku klepeme kosu pÅ™i pÄ›ti stupnich – tak jako bÄ›hem úterní noci, kterou jsme strávili na zahradÄ› nÄ›jakého hotelu, typek byl kdysi v BrnÄ› a tak nás tam ochotnÄ› nechal rozbalit tábor.

Takže já trpěl zimnici celou noc, ač zabalen ve všem co máme my tři s sebou. Ve středu ráno, po vydatné a ukrutně drahé snídani, jsme vyrazili směr lázně nacházející se ve městě Dzhermuk s tím, že dáme odpočinek. Nejen já, ale i zbytek výpravy se cítil slab. Kombinace časového posunu, alkoholu, fyzické námahy a nadmořské výšky se zkrátka projevila.

Cesta měřila jen 30 km, ale dorazili jsme za víc jak 4 hodiny a z toho 3 hodiny jsme neustále šlapali do mega kopce. Takovou slabost jsem už dlouho necítil. Nic nebolelo, ale tělo nemohlo. Nejlehčí převod a nekonecne dlouho slapete..

Na druhou stranu si člověk může vychutnat ty nádherné pohledy. Arménie je sice šíleně kopcovita, ale ty úchvatné pohledy za tu drinu stojí. V úterý jsme sjížděli z prusmyku ve 2500 m dolů kanonem, byl zrovna uplnek.. bez světel, jen měsíc ozaroval krajinu a všude kolem masivní skály a nepředstavitelné obrazy. Nepopsatelne nádherné.

Dzhermuk je o ničem. Smutné zjiÅ¡tÄ›ní po takové námaze. Polorozpadla sanatoria ve tvaru komunistických paneláku, venkovní koupání v teplých pramenech nikde.. situaci trochu zachraňuje krásný kaňon, který mÄ›sto rozdÄ›luje na dvÄ› poloviny. KaždopádnÄ› mizime, čeká nás dlouhý sjezd a pak smÄ›r Sevan, což asi po svých nedáme. PříštÄ› povypravim o dalších možnostech pÅ™epravy v Armenii, zejména o nakladacich 😉