Patalsu peak, zdolani ctyrtisicovky

Tweet

Jeden z mych zavazku ve tricatem roce zivota znel: zdolat tritisicovku. Netusil jsem, ze se mi to podari zrovna v Indii a jeste na vrch pridam cely kilometr..

Nas trek zacal v Manali a prvni cast byl pochod necelych 15 km do vesnice SOLANG. Byla to prijemna vychazka ktera vedla podel reky pres nekolik mistnich vesnic v udoli. Prevyseni bylo jen 500 metru, takze zadna velika drina, proste jsme si to uzili a den zakoncili nekolika pivky po te, co jsme se ubytovali v krasnem hotelu ICE LAND. Do Solangu se jezdi za lyzovanim a tak neprekvapi, ze okoli bylo nadherne, dokonce i hotely vypadaly tak hezky a upravene, ze jsme chvilkama neverili, ze jsme stale jeste v Indii. Takove male Svycarsko.

Druhy den nam ovsem zaclo peklo. Patalsu peak ma nadmorskou vysku 4470 metru, my jsme startovali z 2450 m/nm, coz naznacovalo, ze tady bude treba zatnout vsechny sily.

Prochazka byla z prvu celkem v pohode, asi tak 5 minut. Pak zaclo stoupani. Slo se nejakou vesnici v kopci, posleze polem a lesem a to uz GPS ukazovala 3350 m/nm a my toho meli akorat dost. Jenze tim to melo teprve zacit. Cesta vzhuru vedla po neuveritelne strmych loukach a kazdy krok se staval utrpenim. Navic se zacal projevovat nedostatek kysliku a sotva jsem popadal dech. Zoufale jsem sledoval stav GPS a modlil se, aby uz to bylo za nami. Jak naivni. Predposlednich 50 vyskovych metru jsem sel uz stylem 50 kroku a odpocinek nekolik minut, takze se to nesnesitelne vleklo a poslednich 50 metru uz styl 3 kroky a odpocinek. Tady musim neskutecne pochvalit Renatku, smekam pred ni, protoze to byla vlastne ona ktera mi dodavala silu pokracovat a i kdyz se taky vlekla krucek za kruckem tak mi v poslendi fazi jeste pomohla s batohem ve kterem jsem tahl jidlo a vodu. Na Patalsu peak ukazala GPS vysku 4018 m/nm. Vsechny zdroje ukazuji 4470 a GPS se neda ve vysce az tak verit, ale ulet o 400 metru se mi zda dost, takze vlastne nevim, kolik jsme vyslapli ale i tak je jiste, ze jsme byli vice jak 4 km nad morem. A co je pro nas nejdulezitejsi? Ze jsme si to dali pekne po svych. Gratuluju nam, fakt 🙂

No a kdyz se mi to dnes rozlezelo v hlave? Na rekord ve zdolani vysky to bylo super, ale vidim tam i negativa a to – prevyseni 2 km za den i s navratem je pro netrenovaneho cloveka opravdova smrt a kdyz jsme prisli dolu tak nase telo fungovalo uz jaksi automaticky, mozek vypnul z te namahy (a bolela hlava z nedostatecne aklimatizace nahore). Celkove se mi to zdalo moc na rychlo. Dalsi smulou bylo pocasi – na lezeni tedy paradni, honily se mraky, ale zase nebylo moc videt a tak jsme si museli nechat zajit chut na nadherne vyhledy na ktere jsme se moc tesili. Uz bych to znovu nesel v pripade, ze se honi mraky (coz bylo videt i ze zdola), protoze jsme prisli fakt o hodne (juknete na cizi fotky). Cela ta sranda nam trvala 9 hodin..

Kazdopadne se mi splnil sen a ja jsem stastny (i kdyz az dopisu tento prispevek tak uz tolik nebudu, nebot se budu muset postavit a to jde zrovna opravdu velmi ztuha..).

No a na zaver jeste neco o nasem pruvodci. Toho jsme si objednali za 700 rupek, coz se mi zdalo dobre (nakonec dostal 300 a 400 pak agentura..). Zatimco my jsme dorazili s 10 litry vody, nepromokavym vybavenim, spickovymi botami za tisice, gps, navigaci tak on prisel v teplakach, div ne ve vietnamkach a samozrejme totalne bez vody. Nahoru svihal takovym zpusobem, ze kazdych 20 minut nam tak o 10 utekl a tak sebou vzdycky nekam placl a spal dokud se za nim nevydrapeme. O nejakem zadychani samozrejme nemuze byt rec..