Příjezd k Sevanu, Martuni

Tweet

Cesta z lázní měla být v pohodě a z kopce. Není většího teseni než na sjezd po pekelnem výjezdu. To si ovšem musíte vybrat tu samou cestu..

No, peklo. Vedlejska po sutrech, nošení kola přes balvany, proti vítr, teda vichr, déšť, kosa.

Pak se ale štěstí obrátilo. Slunce, výborný stop do sedla v 2500 m a naprosto fantastický přejezd po náhorní planině s blížící se bouří v zádech. Všude kolem jen pastviny a zasněžené vrcholky hor. Asi nej co jsem tu zatím viděl..

Pak padak k jezeru Sevan, neboli jejich místnímu moři. A už jen příběhy s místními, v obchodech vás zvou na jídlo, pití.. krásný rozhovor o historii Arménie, ale i Čech, Ruska atd.

V noci celkem kosa, takže nocleh v hotelu..

Na závěr historku která se stala právě teď. Nejdřív nám nějaká paní vnutila hrozně moc jablek jako dárek. Pak jsme si koupili něco k snídani, ale před kramem byl stín tak jsme si sedli před jiný. Za chvilku vyšel typek a že odkud jsme. A co pro nás může udělat. A my že nic. Za chvíli se vrátil, ať si to jdeme sníst k němu do krámu a nesedime venku. Odmítáme. Pak vylezl a donesl nám stolek. A od té doby neustále chodí a ptá se co by pro nás mohl udělat. Nabízí vodu, toalety.. takhle to tu chodí.

Mimochodem, česko tu každý zná a mají nás moc rádi jako národ. Proč to netušíme..