PÅ™ílet do Las Vegas

Tweet

Některé plány a sny je lepší splnit si později, než nikdy.

S Milanem jsme si slíbili, že k výročí 10 let podnikání si zajedeme do Las Vegas. To už bylo před dvěma lety a tenkrát to prostě nevyšlo, ani rok později. Až letos. Za nalétané míle jsem dostal dvě letenky zadarmo a bylo jasné kam budou směrovat – do Las Vegas! A tak jsme konečně tady.

Cesta to byla celkem dlouhá a plná převratů. Tak především – protože naše bonusové letenky byly v třídě C (tedy businesss) tak jsem si dal dost práce abych nalezl vhodné letecké spojení. Když už jsme měli letět takovou dálku tak jsem si to chtěl zkrátka užít.

Po dlouhých dnech studování veškerých diskusních příspěvků na internetu jsem se rozhodl pro KLM a let přes Amsterdam (další možnosti byly s Air France přes Paříž, nebo s Delta přes New York). Dle mnohých nejlepší servis, nejlepší sedačky a tak dále + 4 hodinky v salónku na letišti v Los Angeles a jako finále přílet do Las Vegas první třídou. Znělo to dobře.

Letiště Ruzyně, neděle, 5h ráno. Odbavení. Mladík za přepážkou se zasní když mu říkám, že naše cílová destinace je Las Vegas. Zní to dobře a já se začínám těšit. Po vytištění palubních vstupenek navštěvuji poprvé Crystal Lounge v terminálu 2. Je modernější, ale nemá tak hezký výhled jako jednička. Dáváme si nějaké pití (moc to ráno netáhne) a relaxujeme, v noci jsme spali slabé 3 hodinky a máme deficit.

“Hele, za půl hodiny nám to letí, pojď už,” říká mi Milan. “Dokud neslyším svoje jméno v éteru tak nikam nejdu,” kontruji. V tom je náš rozhovor přerušen. “Oznamujeme cestujícím do Amsterodamu, že let bude mít zpoždění. Další informace přineseme v 7.30h”. Paráda. Jelikož máme v Amsterodamu jen hodinu a půl na přestup tak mi začíná být jasné, že to nemůžeme stihnout..

“Žádáme pana Jirouta a pana Matyse, aby se dostavili na recepci salónku,” ozve se v reproduktorech. Je půl osmé a opravdu tak vycházíme až ve chvíli, kdy jsou naše jména v éteru. Tak tohle zatím vyšlo.

Co však bohužel nevyšlo bylo počasí. Špatné povětrnostní podmínky neumožňují odbavovat lety do Amsterodamu a jsme tak posláni na transferovou přepážku ČSA, kde nám bude nabídnuto jiné směrování do naší cílové destinace. A už to jede. S hrůzou zjišťuji, že nám nabízí možnost letět přes New York s Delta Airlines. Nééééééééééééééé!!!! “Devastace bonusové letenky,” probleskne mi hlavou. Co nám zbývá. Let je naplánován na půl jedné po obědě, přílet pak o 3 hodiny déle než původně. Ale DELTA

Problémy začínají už při vystavování nové letenky, jejich systém odmítá vystavit Milanovi letenku kvůli údajným problémům s elektronickým vízem do USA. Tak nás pošlou nějak pokoutně na terminál jedna, volají do salónku Crystal Lounge, že tam dorazíme bez letenek, ať nás tam pustí.

Dostáváme každý 200 Kč na jídlo za zpožděný let. Kolem deváté musíme opět na přepážku, kde nakonec dojde k vystavení letenky po té, co to paní “overdrajvovala”.

V půl jedné nakonec opravdu letíme. Let byl super, hlavně tedy palubní servis, ale o tom příště, až se mi podaří vytáhnout fotky z foťáku (zapomněl jsem si kabel).

“Letíte do Las Vegas pánové?,” ptá se nás imigrační úředník na letišti JFK v New Yorku, “a máte hodně peněz?”. V hlavě mi jedou varianty co by asi tak chtěl slyšet. Fakt je ten, že v hotovosti nemáme ani jeden dolar a na kreditce mám asi tak 10 tisíc Kč. “No myslim že dost,” směju se na něj. Úsměv mu opadne. “No tak kolik, přibližně?”. Á. Už vím kam směřuje. Nad 10 tis USD se musí peníze deklarovat (což jsem neudělal, ani nebylo proč), ale zase nemůžete mít třeba 500 USD na skoro 3 týdny pobytu. Volím kompromis “Asi tak 5 tis USD, na kreditce”. “OK, to je v pořádku”. Ještě nám sjedou otisky, fotku obličeje a jsme vpuštěni do USA.

Security paranoia je samozřejmě všudypřítomná, takže i když máme hned navazující let tak si musíme vyzvednout batoh a projít novou kontrolou, což je opravdu opruz. Nejdřív nefunguje výdejní pás pro náš let, pak se někomu nelíbí naše štítky na báglech (přepsané rukou po změně letu) a posílá nás kamsi, kde nám tvrdí, že to je v pořádku a posílají nás zpět, pak si vyčkáme hafo dlouhou frontu v zadýchané místnosti aby byl Milan “vylosován” nějakým náhodným přístrojem na důkladnější kontrolu (naštěstí jen notebooku). Nakonec však zase sedíme v salónku Delty, popíjíme Gin+Tonic a čekáme na náš let.

Business na vnitrostátním letu je celkem směšný, v tomhle Delta fakt nezabodovala. Utíkám do Economy a beru si pro sebe 3 sedačky a prospím 4 hodiny. Budím se 30 minut před přistáním a vychutnávám si naprosto nádherné noční přistání do Las Vegas.

Že jsme skutečně na místě je naprosto zřejmé ihned po opuštění tubusu z letadla. Hrací automaty jsou všude. Ve dveřích. U pásů. V restauracích. Zkrátka všude po celém letišti. Hey, welcome to Las Vegas!

Vybírám nějaké dolary v ATM a jako dopravu do města volíme shuttle bus. Stojí to 7USD na osobu a zavezou nás přímo k našemu hotelu Flamingo.

Výhledy z auta jsou super. Bydlíme v dokonalém centru. Bellagio, Paris atd., všechno vedle nás. Ubytování proběhne naprosto hladce, recepční má vše v systému, dostáváme karty od pokoje a za chvilku jsme v 17. patře, kde se nachází. Šok. Po všech možných stížnostech od amíků a smíšeném očekávání jsem čekal ledacos, ale né tohle..

Naprosto FANTASTICKÝ pokoj, dvě obrovské postele, veliká koupelna, plazma, zabudovaná telka v zrcadle koupelny, výhled na obrovský bazén obklopený palmami, lednička, kávovar, šatna atd. Nemůžu věřit, že to celé stojí 550 Kč na noc pro oba!

Dlouho jsem váhal jaký hotel zabookovat. Flamingo se mi líbilo od začátku, ale některé negativní recenze mi daly brouka do hlavy. Další možností byl hotel Paris, který je hned vedle. Nakonec jsem se ale rozhodl správně. Stížnosti na zasmrádlé pokoje mi vnukly nápad požádat o nekuřácký pokoj a bylo to. Recepční sice nabídl i “upgrade v akci na refubrished room,” ale to jsem zamítl a po pravdě si neumím představit, co by na těch předělaných mohlo být lepší, tohle je prostě super.

Únava byla veliká i když jsem věděl, že budu vstávat brzy ráno – kvůli časovému posunu – tak jsem volil sprchu a zavrtal se do té skvělé postele, pustil si kriminálku Las Vegas, nebo jak se to jmenuje, a usnul. Teď jsou 4 hodiny ráno a samozřejmě už nemůžu spát

Ale nevadí. Jsme tu! Jsme v Las Vegas.