Profil našeho týmu

Tweet

Co vedlo naše borce k účasti na tomto pekelně těžkém závodě?

Radek začal pořádně jezdit na kole během svého pobytu v Číně a časem tomuto koníčku úplně propadl. A právě tam se dozvěděl od svého kamaráda o Cape Epic. Na závodě ho lákala exotická lokalita a hlavně to, že to je vlastně nejvíc co může zažít. Pozjišťoval si pár informací a přihlásil se do loterie za 50 randů (asi 120 Kč). To že ho vylosovali se dozvěděl v ČR při závodech v beskydech a došlo mu, že tady už končí sranda. Měl měsíc na zaplacení a na nalezení parťáka. Měl to být někdo, koho zná, na koho je spoleh, komu může věřit a v neposlední řadě někdo, kdo na to bude mít jak fyzicky, psychicky a také finančně, protože to není zrovna levná záležitost. Volba padla na brabčáka a odpověď byla “Hale, na závodění seru, ale že je to v tý jižní africe… jdu do toho.” Tým byl sestaven. “Jsem hrozně rád, že jsem do toho šel. Měl jsem tak hroznou motivaci na následujících 10 měsíců a pomohlo mi to v Číně přežít,” říká dnes. Rád by skončil do první třetiny.

Pavel to má trochu jinak. “Deset let jezdím cyklo expedice kde za 14 dní najedeš hrozně km a honíš ego závodníka, kterým už dnes nejseš. Postupně každým rokem zjišťuješ, že na každým kilometru toho můžeš zažít tolik, že cyklistika jako taková je totálně přebita zážitky. Kolo je jen prostředek k nim,” říká. Bohužel pak přišla borelióza a s ní totální útlum výkonosti. “Nestíháš ani ženskejm z kopce. A pak přijde had a nabídne ti cíl. Něco, co prostě potřebuješ,” končí svoje vyprávění. Umístění tipuje do do první půlky.

Rozdíl mezi nimi je značný. Hlavně v přístupu. Radek tomu dal všechno, kdežto Pavel to dnes už tolik “nežere” a spoléhá se hlavně na svoje zkušenosti. Jak bude toto spojení fungovat uvidíme už za pár dní.