První den nového tigÅ™ího roku

Tweet

Buď někdo vypustil všechny tigry do ulic a nahání je armáda, nebo nevim, protože ten neuvěřitelný kravál který mě vzbudil asi tak v šest hodin byl nesnesitelný. Vítejte do nového roku!

Už jsem pochopil, proč se tady večer moc neslaví. Lidé se asi předhánějí v tom, kdo dřív vstane a bude moci odpálit minové pole smotané do ruličky. Takže jsem se dokodrcal dolů a jal se něco posnídat. Byla to první snídaně tohoto roku, takže byla obzvláště slavnostní a pečlivě připravená. Jakožto vážený host jsem dostal privilegované místo, to místo, na které se pokládají ty největší dobroty. Na stole bylo asi 6 talířů a každé jídlo něco znamenalo a každé se muselo jíst. Jakože zelenina znamená soudržnost navždy, chilli s luskami pestrý život a slepice pak hodně peněž v bance atd. Musím se přiznat, že nejdřív mi fotřík nabídl zase tu slepičí hlavu, ale to jsem ještě dokázal odmítnout, bohužel to už nešlo u toho slepičího pařátu, tentokrát s obzvláště velikými a špičatými nehty. Jako tohle na snídani bylo fakt moc, mě ani nevadí jak to vypadá, ale já prostě vařenou kůži moc nemusím.. a tady jsem ni musel. Jako obzvláště veliká pochoutka pak byla připravena nějaká tlustá kůže (sádlo) a to se mi taky nežvýkalo nejlíp, ale když to znamenalo ten hezký a bohatý život v dalším roce.. No fakt ostrý probuzení.

Pak se začalo s návštěvami. Pointa je následující – všichni se navštěvují a na poctu odpálí nějaké ty výbušniny. Takže pokaždé když někam jdou tak to odpálí a pokaždé když někam přijdou tak to někdo odpálí na jejich počet. Toho pejska, co tu byl ještě včera jsem dnes už neviděl. Ale říkají mu Lucky, takže věřim tomu, že prostě jen ohluchl a nedokáže najít cestu domů. No ale zpět k tomu systému. Finále je tedy takové, že je všude hroznej rachot a nikdo neví kdo kam šel a ke komu má jít. Když už se náhodně (no ono to jistě nějaký režim mít bude) potkají tak se provolávají přání nového roku, chlapi si mezi sebou dávají cigarety (to je tu vůbec velmi populární, kdykoli se kdokoli s kýmkoli potká tak si dají cigaretu na znamení úcty, já sám jsem jich nasbíral za dnešek taky dost, je to neslušné odmítnout a v tento významný den se dávají i dvě, extra luxusní se zlatým proužkem). Dále si dávají ty červené obálky, takže jsem dostal taky další dvě, už mám tři – vždycky jsou v tom peníze.

No jinak cizinec byl samozřejmě největším hřebem dne. Spousty focení a hlavně smíchu, nejvíc je pobaví když napodobuji čínštinu, to se fakt úplně popadají za břicho a já z toho někdy až slzím. Zejména dnešní oběd byl neskutečně luxusní, pán z vedlejšího domu nás pozval a je to fakt PAN KUCHAŘ, něco tak delikatesního jsem ještě snad nejedl (pařáty jsem jen lehce ohlodal a pak jsem hodně smrkal abych to zaházel kapesníky a nebylo to vidět). U toho proběhly asi 3 kalíšky vína a zase se kapalo. Týpek si nechal přeložit, že by se nikdy za svůj život nenadál, že bude moci pohostit cizince a že to je pro nej obrovská pocta, dojatě mi držel ruku a odmítal mě pustit při odchodu. Jsou to opravdu velmi pohostinní lidé, jedlo se v místosti kde byl i nějaký traktor a bylo jasně vidět že jsou velmi chudí ale neuvěřitelní dobráci. Za celý den se mi stalo jen jednou, že mi jedna starší paní nepodala ruku, ale sestra od Rachel (dnes dorazila, učitelka angličtiny) mi okamžitě vysvětlila, že ať si to nijak neberu, že prostě není jen tolik otevřená. Zkrátka mě to často až dojímalo. Sice to tady popisuju s nadsázkou, ale pravda je taková, že večer vždycky nemohu usnout a myslim na všechny ty úžasné lidi co jsem za ten den potkal, ta lidskost a upřímnost je nepopsatelná. Dneska za mnou přišla mamka od R a nechala si přeložit, že je velmi smutná z toho, že za pár dní už musím odjet a že by si s manželem přáli, abych tu zůstal déle. Je to těžký dívat se do těch očí, kdy jí nemůžete ani nic říct v jejím jazyce, a muset to odmítnout. Neberte to tak, že se nějak chci chlubit, není to mnou, je to těmi lidmi a moc bych si přál popsat to dobře a předat alespoň část svých pocitů i vám, aniž by to vyznělo nějak hloupě.

Dost sentimentu, alespoň pro teď, ale stejně se tomu asi v budoucnu nevyhnu.

Jinak po tom neuvěřitelném obědě jsem stihl přistát s Lama V4 na střeše a zničit jeden list. Naštěstí je jedna sada v balení, jinak fakt bych se hanbou do země propadl. No, opravdu to není vrtulník na ven, trochu zafoukalo a bylo to.

Na uklidnění mi bratr (nemá anglické jméno, musím ho častovat takto) nabídl, jestli si s nimi zahraji ma jhong. Mají tady na to speciální stůl, který dokáže zamíchat ty kostky. Nevim přesně jak to vysvětlit, neb mi dělá taky problémy to pořádně pochopit, ale princip je ten, že máte nějaké kostky, nějaké jsou uprostřed, na střídačku si berete nové a staré co nepotřebujete odhazujete a podle určitých pravidel je může vzít někdo jiný. Cílem je tvořit jisté figury a co nejdříve se zbavit svých kostek. Nejpopulárnější hra v Číně. Jsou ujetý. Hráli jsme to 7 hodin v kuse. Teď nežertuju. Celé odpoledne. Asi tak 4 hodiny mi trvalo, než jsem se naučil potřebné čínské znaky (a to jen tak z poloviny) a princip hry jsem trochu pobral až poslední dvě nebo tři hry. Tedy né že bych nevěděl, ale je dost složité se v těch symbolech orientovat a skládat z nich figury. Důležitá poznámka je ta, že se to hraje o peníze, takže jsem vytekl asi tak 300 Kč, což mi vůbec nevadí, protože to skončilo v kapsách rodiny.

Jinak ve vedlejší místnosti se mastila stejná hra a v kuchyni pak chlapi hrají nějaké divné karty, vypadají jak účtenky z hospody, jen jsou na nich symboly. Píšu hrají, protože to hrají stále a prý to budou mastit celou noc. Normálně je hazard zakázaný, ale na nový rok se to toleruje.

Tak, už jsem v posteli. OpÄ›t probÄ›hla procedura kdy mi pÅ™inesou kartáček, vyčistím si zuby, pak donesou lavor, velký, koupený kvůli mÄ›, do nÄ›j naÅ™edí vařící a ledovou vodu aby to bylo akorát, speciální ŽLUTÝ ručník (your favourite colour) abych si mohl omýt obličej. Pak pÅ™inesou nový speciálnÄ› pro mÄ› koupený veliký kýbl s jiným ručníkem, abych si mohl omýt nohy (pÅ™i prvním večeru si vÅ¡imli, že se mi nohy do jejich kýble neveÅ¡ly). Fakt dojímavá péče. A v posteli na mÄ› čeká teplé sloní ouÅ¡ko, což v té nehorázné kose fakt bodne. Je nÄ›co pod nulou, od pusy se mi valí mlha pÅ™i každém výdechu a nos mám pÄ›knÄ› zmrzlý. VlastnÄ› jeÅ¡tÄ› u té zimy  bych se mohl zastavit. Oni topení nemají a tak chladné období Å™eší tím, že se prostÄ› nabalí a chodí hodnÄ› oblečení. Jinak vÅ¡ude mají takové ty uhelné “teplomety” a neustále nad nimi postávají a ohřívají si ruce. Dnes na obÄ›dÄ› bylo pod stolem hozené kolo i s pneumatikou a do nÄ›j se nasypalo žhavé uhlí, nohu si dáte na pneu a teplo sálá zpod desky. Použitelné a praktické. JeÅ¡tÄ› tu je druhá vÄ›c. Když se jde o něčem povídat, tak se 3-5 lidí shlukne kolem toho jednoho malého chriče a vÅ¡ichni se pÅ™ikryjete takovou dekou (kolena a ruce). Sedíte tedy velmi blízkou u sebe a teplo z “topení” je zadržováno tou dekou a vám je teplo na nohy a ruce. Kupodivu to jeÅ¡tÄ› ani jednou nevzplálo. Takhle se tÅ™eba hrají karty nebo – jak jsem již psal – se jen povídá. PÅ™ipadá mi to velmi osobní, ale velmi sbližující, takové.. lidské..

Tak a teď už dobrou noc. Zítra jedeme na návštěvu k babičce a pak ke strýčkovi, který má sprchu a budu si pod ní moci vlézt. Dobrou.