Zatacka pred nami se nebezpecne blizi. Je to vracecka, pres stromy neni videt ani kousek pred nas. Presto ridic podrazuje a zacina divoce predjizdet. Rally v Goa zacina.
Nic nedba na situaci na silnici. Podstatne je predjet maximum vozu, vymest co nejvice der, vytroubit vsechny ty chudaky co si mysli, ze maji na to, udrzet se na teto trati. Kdyz dochazeji sily tak si nasype plnou pusu cerveneho prasku od nehoz cervenaji zuby a bledne mozek a zrychi uz tak zbesile tempo. Jedeme beznou autobusovou linkou z mestecka Palolem na vodopady Jog.
Po obede vsak zjistujeme, za na jednodenni vylet muzeme zapoenout. Ac je to dle pruvodce asi 120 km tak skutecnost je pres 200 km. Navic cesta je opravdu silena, musi se stale presedat, uz jedeme 3. spojem a nakonec koncime v jednom z nejsvatejsich mist jizni Indie – Ankole. I kdyz je nesnesitelne vedro tak se par hodin venujeme prohlidce mesta, ktere je sice neskutecne schatrale (a stare..), ale dycha z nej podivne prijemna atmosfera a klid. V ulicich je jak po vymreni a krome krav a krkavcu moc zivych tvoru nepotkavame. Ten pocit si vychutnavame. Plaz neni nic moc (alespon ta mestska) a tak koupani nehrozi a pomalu valime pres Karwar zpet do naseho Palolemu.
Sice jsme v Goa byli jen par dni (4) ale jsme radi, ze jsme tam leteli. Jih je NAPROSTO odlisny od zbesileho severu. Lide jsou mnohem mene otravni, mate cas si rozmyslet co chcete delat bez neustaleho odrazeni slovnich utoku atd. Navic – i pres varovani – nam opet neuveritelne vyslo pocasi a tak jsme se i opalili. Turistu je tu v obdobi destu malo, ale my leto povazujeme za vhodne obdobi k navsteve Indie.
Goa by si zaslouzila vlastni cestopis, ale na to tu nemam prostor. Palolem je urcite nejhezci plaz v okoli (i kdyz Karwar vypadal taky dobre), jsou tam naprosto uzasne zatoky a nadherna priroda. Plaz je prekvapive VELMI CISTA! Jediny „problem“ je more – kvuli monsunu je dost rozbourene a zakalene. Nicmene to s sebou prinasi efekt obrovskych vln. Nedokazu popsat ten pocit, kdyz stojite po pas v mori a riti se na vas 4 metrova vlna ktera zakryje oblohu z jedne strany, z nebe se rine petiminutovy silny dest a z plaze toto vse pozoruje svymi klidnymi ocky krava. Nadhera.
No a dal? Cas leti a my jsme leteli take. Z Goa do Dilii, tam jsme prespali kousek od vlakace (taky jsme zjistili, ze existuji DVE vlakova nadrazi se STEJNYM JMENEM, neboli NEW DELHI TRAIN STATION, takze pozor..) a rano razili vlackem smer Kalka.
Priprava cesty taky stala za to. V hlavnim nadrazi je v prvnim patre luxusni velika mistnost pro turisty, kde si mohou velmi pohodlne koupit listky na vlaky, kterymi maji v planu jet. Tedy jen v pripade, ze jim nespadne system, coz se samozrejme stalo tesne po nasem prichodu. Tak mi typek doporuci, at si rano pred odjezdem koupim listek do druhe tridy, ze tam nejsou rezervace treba a urcite bude volno. Ptam se ho, jestli to je ta hala pod nami, nebo vedlejsi budova. Pry pod nami, prepazka 30. Tak odchazime a jdem to radeji jeste omrknout. Samozrejme tam prepazka 30 neni tak se vracim a rikam mu to. S klidem mi odpovi, ze 30 je ve vedlejsi budove. Je tezke se tady neceho domoci.
Moc radost z toho nemame, protoze vlak jede v 5.50h a v tuto hodinu se handrkovat a milionem indu se mi nechce. Bereme riksu a za chvilku zjistujeme, ze co se nam taky nechce je jet do Manali mistnim autobusem, coz nas napadlo. Cesta trva 16 hodin a autobus vypada jak kdyz do kraksny namontujete lavicky z parku. Jdeme radeji spat.
Prepazka cislo 30 nam tvrdi, ze rezervaci uz nelze provest, pry nevi proc. System is down pry. Nezbyva, nez jit koupit druhou tridu do dobytcaku. Fronta ma si 50 lidi a je u vsech 6 okenek. Protoze zeny maji prednost a jsou zneuzivany ke kupovani listku tak pohyb je asi 1 clovek z fronty za 5-10 minut. Vubec nechapu, proc tam ty lidi stoji. Vlak odjizdi za 10 minut a uz nemam cas na hratky s certy. Raznym krokem nakracim dopredu. Inda, ktery se snazi protestovat umlcim svym baglem, cimz posunu celou frontu asi o 10 muzu zpet. Vrazim zmuchlanou bankovku do okenka a zavelim TWO KALKA a za chvilku uz sedime na ranway c. 10 a odletame indickou prepychovou drazni dopravou.
Vlak se pomalu plni az se nemuzeme ani hnout, ale zpozdeni tentokrat neni velike a do Kalky prijizdime jeste docela fit. To ovse netusime, co nas ceka..
Po nakupu novych listku, za nejakych 76 rupek pro oba, nasedame do uzkokolejky smer Shimly. No, nasedame. Vse je plne a tak koncime ve vagonu pro 18 lidi, kde nas je odhadem neco kolem stovky. Cestou stojime ve dverich, resp. vetsinu casu z nich vlajeme. Je nedychatelno a nas to uz nebavi po hodine. Zjistujeme, ze to pojede jeste dalsi 4. Nakonec na nejake zastavce presedame do jineho vagonu na zem a posledni hodinu se nam dokonce dari sedet. Cesta to byla fakt jako PEKELNA. Mame za sebou 12 hodin ve vlaku (zajimave je, ze ten druhy odjel se zpozdenim hodinu ale prijel nacas, 100 km se vlacel do vysky 2200 metru nad morem pres 5 hodin).Â
Vice priste, protoze to co se tu deje se nemuze vejit do jednoho clanku..