Římský chrám v Garni a poslední den v Arménii

Tweet

Všechno má svůj konec a nejinak je tomu nyní. Už sedím doma a spisuji poslední dny v Arménii.

Po noclehu u Alberta jsme vyrazili směr Garni, kde se nachází římský chrám zasvěcený bohu slunce – Heliovi. Morálka byla už na bodu mrazu a tak jsme těch 30 km dali jen tak tak a chrám tak viděli až při západu slunce. Byla to asi nejvíce turistická památka při našem putování a dokonce se platilo vstupné (asi 50 Kč), což jsme jinde nezažili.

Den jsme jinak strávili lenošením, popíjením, jídlem šašliků, jízdou na koni, v gaziku, návštěvou holiče atd. Večer jsme si pak sedli před krám a luštíc arménské křížovky jsme čekali na nějaké pozvání, které přišlo poměrně brzy. Týpek nás vzal opět domů a posléze nás nechal spát ve svém bývalém obchodě. Byla to poslední volná noc a tak je jasné, že byla plná překvapení, zejména pro Jirku, který usnul jako první

Odlet do Čech byl naplánován na pátou hodinu ranní, což je opravdu hloupý čas – předpokládá to být na letišti asi ve 3, takže to na spánek nevypadalo a nakonec se ani žádný nekonal. Cestou jsme si museli projet centrem Jerevanu a po pravdě jsem absolutně nechápal, že to město patří do stejné země, kde jsme strávili takovou dobu. Takové množství mercedesů na jednom místě jsem neviděl ani v Anglii, podotkl brabčák.. Yerevan možná může být zajímavý na prodloužený víkend, ale je to zcela jiný svět než ve zbytku země.

To že jsme nakonec dostali úspěšnÄ› do ÄŒech bylo už jen dílem náhody kombinované s ochotou místních lidí. Balení kol bylo nekonečné, puzzle na druhou a když už bylo hotovo, tak jsme zjistili, že jsme na novém letiÅ¡ti, ale odlétáme ze starého.. ÄŒas letÄ›l a zachránil nás klučina ze Security, který domluvil s nÄ›jakým taxikářem, že naskládá naÅ¡e kola do své Octavie a zdarma nás hodí na správné místo. Pak jeÅ¡tÄ› následoval pokus o pÅ™ebalení kol stretch fólií, kterou jsme nakonec museli roztrhat – kvůli pÅ™ekročení váhového limitu jsme museli tahat vÄ›ci z krabic ven a to ve chvíli, kdy bylo asi 15 minut do odletu. Celkem nepÄ›kné pohánÄ›ní od místního personálu a hlavnÄ› zcela nelogické vyndavání vÄ›cí, které stejnÄ› nakonec vezete s sebou.

Tak jsme zpět, unavení, ale spokojení. Až se trochu vzpamatuji tak dám do placu nějaké souhrnné povídání a Arménii a také fotky..