Seoul, Korea

Tweet

Cesta z Pekingu do Soulu trvala jen dvě hodky a presto mě přivítal úplně jiný svět.

První co mě prastilo do nosu bylo počasí. Proti tomu smogu to byla velmi vítaná změna, nádherný pocit z čerstvého vzduchu, který není v Asii moc obvyklý.

Nasedl jsem na metro a vyrazil do hotelu Khao San in Seoul. Náhodná ale skvělá volba, špičková lokace, metro pár minut a letištní autobus má zastávku jen přes ulici. Navíc je umístěn blízko univerzity a tak celá oblast žije, obchody, bary, restaurace, všude mladí lidé. Tohle ubytování doporučuji, dál jsem za jednoluzak 30000 wonů, tedy asi 30usd.

NemÄ›l jsem moc času a nechtÄ›l se moc honit takže jsem si vybral jen 3 cíle – národní chrám (bohužel byl zavÅ™ený), nejvÄ›tší nákupní oblast (masakr lidí) a samozÅ™ejmÄ› Seoul Tower, znak tohoto mÄ›sta. Je na kopci, takže žádné metro ale autobusem.

Seoul Tower je asi povinné místo kam se podívat. Nádherný výhled na celé město. Je to vlastně vysílač, který vznikl s cílem pokrýt signálem celou oblast, neboť si radnice dobře uvědomuje, že místní lidé jsou zcela závislí na technologiích, internetu atd.

Musím říct, že jsem byl trochu v rozpacích. Je yo jak když pristanete na jiné planetě, plné robotů. V metru drží 90% lidí telefon nebo tablet a něco na něm dělá. Samsung samozřejmě dominuje. A taky jsem pochopil, proč vyrábí ty mega telefony s úhlopříčkou 5 a víc. Kdo to může nosit, říkal jsem si.. a už vím. Kupodivu hlavně ženy, asi proto, že to lze tahat v kabelce.. iPhone se tu moc nechytá protože nemá televizi na kterou zírá mraky lidí.

Je to jiný svět. Vše dokonale.organizované, popsané, čisté. Mapy v metru jsou obrovské dotykove LCD se kterými lze interaktivně pracovat. Bankomat má ovládací obrazovku větší jak moje domácí televize. Polohu metra vidíte interaktivně, jak se blíží do zastávky. Kreditní karta vypadá jako dávno zapomenuta věc, tady se platí dotykem mobilu nebo hodinek. Všechno je online a místní LTE síť nabízí rychlejší mobilní internet než naše ADSL a to kdekoliv.

Presto jsem s potěšením zjistil, že korejci nežijí jen ve virtuálním svÄ›tÄ›. VidÄ›l jsem je bÄ›hat, jezdit na kole, bavit se v barech. Mládež je zvláštní, že vlastnÄ› jakoby ani nebyla. PÅ™ipadalo mi to, že z dÄ›ti se stávají rovnou dospÄ›li. DospÄ›lák je jasný – kravatak. Ale než si tu kravatu oblecete, tak se oblekate jako dítÄ›. Divné hadry s motivy různých postaviček, holky chodí v prouzkatych důlních atd. Jako v nÄ›jakém zvláštním svÄ›tÄ›, pÄ›kné na pohled.

A jak je Soul drahý? Nepřišlo mi že nějak extra. Za výborné jídlo na ulici jsem dal dva dolary, v hospodě deset, ubytko třicet. Jo jasně, luxus stojí, ale dá se to i bez něj.

Takže pokud budete mít možnost, udělejte si STOP OVER v Seoulu, třeba když poletite se skvělým Korean Air.