Ráno se ÄlovÄ›k vzbudà v sadu a po posnidani ÄerstvÄ› natrhaneho vÃna vyrazà smÄ›r Tatev. NekoneÄný kopec pÅ™ed sedlem vzdává a sazà na dva náklaÄáky, jejichž Å™idiÄi, popijejic vodku, spolu závodà a zatáÄky jezdà smykem. Å tÄ›stà pÅ™eje a tak auta nevybuchnou i pÅ™es Äasté opravy plynového vedenà (v Armenii se vÄ›tÅ¡inou jezdà právÄ› na plyn) s cigaretou v ústech. CÃl je na dosah. Obrovská lanovka se klene nad dvÄ›mi udolimi a majestátne hory, pokryté na vrcholcich snÄ›hem, berou dech.
Malá vesnicka má jen jednu restauraci s domácà pekarnou, kde je každému ochotnÄ› pÅ™edvedeno, jak mÃstnà placata specialita vzniká. Po skvÄ›lém kebabu následuje otázka ohlednÄ› noclehu a okamžitÄ› pÅ™icházà nabÃdka volne mÃstnosti v domÄ›.
Vonà tu chléb, vÃno a ve vzduchu je cÃtit pohoda, v naÅ¡ich krajÃch nevÃdaná. Tohle je zkrátka Arménie. Národ, jenž byl tak dlouho v útlaku až se rozhodl, že svÄ›tu ukáže lepÅ¡Ã způsob jak se k sobÄ› chovat.