Směr Tatev

Ráno se člověk vzbudí v sadu a po posnidani čerstvě natrhaneho vína vyrazí směr Tatev. Nekonečný kopec před sedlem vzdává a sazí na dva náklaďáky, jejichž řidiči, popijejic vodku, spolu závodí a zatáčky jezdí smykem. Štěstí přeje a tak auta nevybuchnou i přes časté opravy plynového vedení (v Armenii se většinou jezdí právě na plyn) s cigaretou v ústech. Cíl je na dosah. Obrovská lanovka se klene nad dvěmi udolimi a majestátne hory, pokryté na vrcholcich sněhem, berou dech.

Malá vesnicka má jen jednu restauraci s domácí pekarnou, kde je každému ochotně předvedeno, jak místní placata specialita vzniká. Po skvělém kebabu následuje otázka ohledně noclehu a okamžitě přichází nabídka volne místnosti v domě.

Voní tu chléb, víno a ve vzduchu je cítit pohoda, v našich krajích nevídaná. Tohle je zkrátka Arménie. Národ, jenž byl tak dlouho v útlaku až se rozhodl, že světu ukáže lepší způsob jak se k sobě chovat.

This entry was posted in Arménie na kole 2011. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.